BIS brání Béma a Janouška

Na zveřejněné odposlechy (v roce 2012) Pavla Béma a Romana Janouška – Kolibříka a Mazánka - sedá pomalu prach zapomnění. A překvapivě též i na vyšetřování Jana Petržílka, který měl odposlechy prováděné BIS ze služby vynést. Jak známo, Bém a Janoušek se bavili v telefonech o různých magistrátních kšeftech a z telefonátů šlo dovodit, že jejich společné zájmy primátora a podnikatele přesahují přípustnou míru, možná i zákon. Dnes by se dalo skoro říct: vyšetřování skončilo, zapomeňte.

Důvod je podle několika zdrojů jediný. Policie a státní zástupci sice věc důkladně prověřili, ale BIS záznamy svých odposlechů odmítla pro účely vyšetřování, žaloby a soudu odtajnit. Jinými slovy, nastala trochu absurdní situace: odposlechy BIS, tedy jejich záznamy, musí stále fungovat jako tajné a nesmí opustit tzv. protokolní místa, kde se s nimi může pracovat. Taková místa mají poměrně přísné bezpečnostní předpisy a třeba soudní síň jimi není.

BIS tedy hájí svůj zájem, protože dnes už je zřejmé, že s Janouškem spolupracovala - a spravedlnost, která by mohla objasnit mnoho podezřelých obchodů z doby primátorství Pavla Béma, nemá šanci. Vítězí jakýsi nedefinovaný bezpečnostní zájem státu, o němž se my, normální smrtelníci, nedozvíme.

Vláda předložila sněmovně zákon o dalším patru kontroly tajných služeb. Ta současná, poslanecká, v podstatě selhává.

Podobné je to v případu pěti loni unesených Čechů v Libanonu. Věc je docela zamotaná, ale jisté je, že se na svobodu dostal jeden z hlavních blízkovýchodních obchodníků se zbraněmi Alí Fajád, muž podezřelý z vyzbrojování teroristů v několika světových teritoriích. Jak Respekt zjistil z důvěryhodných zdrojů v průběhu posledních měsíců, před odjezdem Čechů - musíme dodat, že za odjezdem organizovaným Fajádovým právníkem a odjezdem nesmyslně riskantním -  přišlo varování, že v Libanonu se připravuje operace na vysvobození Fajáda.

Podařilo se, Fajád je na svobodě a je zřejmě, že operace se naopak nepodařila českým tajným službám – civilní rozvědce a vojenskému zpravodajství. Podíl na selhání mohl mít fakt, že ono varování se podle dostupných informací dostalo do civilní rozvědky, ale ta si je nechala pro sebe. A když se pak Vojenské zpravodajství rozhodlo podílet se na cestě Fajádova advokáta, neboť doufalo, že tím zachrání jiného uneseného Čecha, varovnou informaci nemělo.

Mohlo to být všechno úplně jedno, ovšem dnes je zřejmé, že ani o tomto případu se nedozvíme, co máme, protože tu je nějaký zájem státu chránit nějaké informace. Ale když se nad tím zamyslíme, stát v těchto – a několika jiných známých případech – hájí hlavně zájmy tajných služeb, nikoli nás občanů, kteří ten stát tvoříme. Jak upozorňuje pan Patizon, tohle se děje už od středověku a možná ještě déle. Tajné služby mají vždy výsadní postavení, protože jinak se nedá dostat k řadě zajímavých a citlivých informací, což nás opravdu může ochránit. Ale v novověku začalo v normálních zemích fungovat něco jako kontrola tajných služeb.

To je důvod proč jsme se s panem Patizonem rozhodli o věci psát. Vláda předložila sněmovně zákon o dalším patru kontroly tajných služeb. Ta současná, poslanecká, v podstatě selhává. Komise se nemohou dostat k důležitým informacím a vědí o tajných službách jen o málo víc než my. O civilní rozvědce možná méně než my, protože ta zatím žádné kontrole nepodléhá. Pokud vládní návrh o druhém stupni kontroly projde parlamentem, budeme mít pětičlenný civilní kontrolní orgán složený z vážených osobností, který bude moc rozlousknout, jak je to s chráněním zájmu v případech, které zmiňujeme.

Nová civilní komise sice nebude moci zveřejnit informace, které jí poskytne tajná služby, ale měla by mít přístup i do otevřených případů - což obě věci, které popisujeme, jsou. A měla by mít tak silný kredit, že když řekne „věc je v pořádku“, budeme jí to věřit. Tedy aspoň ti rozumnější z nás. Funguje to tak v řadě zemí EU a má to svůj význam. Samozřejmě nemůžeme doufat, že pětice mužů a žen uhlídá na vedlejšák za dvacet tisíc korun měsíčně, co všechno tajné služby dělají. Ale bude mít šanci vyvrátit - nebo potvrdit, a potom bude na vládě, případně soudu, co se stane -  aspoň ta nejpalčivější podezření, že tajné služby dělají něco, co není v našem bezpečnostním zájmu.