Jak se v Česku vládne
A je to tu: opozice, která během své vlády kritizovala obstrukce, se jimi teď chystá bránit zavedení služebního zákona
Politika se odehrává v kruzích. Můžete se bez většího rizika vsadit, že to, co dnes kritizuje opozice, bude sama dělat, až zasedne ve vládě. A naopak, co dnes dělají vládní strany, budou následně v opozici kritizovat.
Vzpomeňme si na listopad 2011, kdy vláda Petra Nečase čelila obstrukcím ze strany ČSSD, která chtěla zabránit přijetí reforem, protože o nich se sociálními demokraty vládní ODS a TOP 09 vůbec nejedná. Po několika dnech přetahování vláda sloučila rozpravy dohromady, takže se opozičním poslancům zkrátila možnost vystupovat u řečnického pultu. Tehdy jsme slyšeli výkřiky z řad levice, že je to de facto konec demokracie.
V Respektu jsme k tomu napsali, že opozice má právo na obstrukce, ale mají se využívat jen tehdy, když jde opravdu o něco zcela zásadního. A to tehdy nešlo. „Dá se předpokládat, že příští vládu bude sestavovat sociální demokracie. Tedy dnešní obstrukčníci. A co když pak ODS bude bránit přijímání jejích návrhů? To změníme sněmovnu na lůžkový sněm, kde se kromě proslovů bude ozývat chrápání?“ napsali jsme před třemi lety.
A je to tu. Opozice, která tehdy seděla ve vládě, se chystá obstrukcemi bránit zavedení služebního zákona. ODS a TOP 09 si stěžuje, že vláda s ní odmítá debatovat, tak jí nic jiného nezbývá. A je na místě říct, že i tentokrát se zdají obstrukce zbytečně silným nástrojem.
Neopakují se ale jen obstrukce. Máme tu znovu dokonce i útok na ústavní pravidla. Někteří sociální demokraté hlasovali s opozicí pro snížení spotřební daně z pohonných hmot, což ve vládě vzbudilo zděšení. Po přibližně sedmdesáti minutách se ozval jeden z poslanců ČSSD, že chce revokovat hlasování, protože nevěděl, co dělá (opravdu tak to je). Jenže v jednacím řádu sněmovny je, že poslanec může námitku „vznést při hlasování nebo bezprostředně po něm”. A hodina rozhodně bezprostředně poté není.
Zajímavé je, že se historie opakuje i v argumentaci. Před třemi lety poslanci ODS a TOP 09 tvrdili, že když postup schválili poslanci, nemůže jít o nelegitimní krok. Dnes šéf sněmovny Jan Hamáček říká: „Koneckonců tím finálním arbitrem je sněmovna, která svým hlasováním rozhodla, že ta námitka je důvodná. Tudíž mám za to, že jsme se pohybovali v rámci jednacího řádu.“
Pochopitelně ti, kteří před třemi lety tvrdili, že zásahem pravice skončila demokracie, dnes zůstávají v klidu. Ti „jejich“ přece chyby nedělají. Každopádně ani tehdy a ani dnes demokracie nezahynula. Což ale neznamená, že nemáme problémy. Nějaký státník, který by stál o společenský konsensus, by se hodil.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].