Cameronova vládní rošáda pro efekt

Britský premiér David Cameron, člověk občas obviňovaný z nerozhodnosti a nedostatku vizionářského přístupu, sáhl k tak rozsáhlé obměně svého kabinetu, že člověk po řadu hodin ani nestíhal sledovat, kdo se na jaký post stěhuje a kdo ve vládě jednoduše končí.

Příští rok v květnu čekají Brity parlamentní volby a Cameron zareagoval podobně jako trenér hokejového týmu, který před poslední třetinou klíčového zápasu prohrává o dvě branky. Rozházel složení útoků i obranných dvojic v naději, že třeba nastane obrat v zápase.

Tak jako hokejový kouč, nechce ani David Cameron od své strany, resp. novinářů v květnu 2015 poslouchat, že aspoň něco nezkusil. Navíc ve Velké Británii mají náhlé obměny kabinetu (což je mnohem širší tým oproti české vládě) dlouholetou tradici a ministerský předseda nevstoupil na neprobádaný terén. Proslulá je hlavně tzv. „noc dlouhých nožů“ z roku 1962, kdy premiér Harold MacMillan nečekaně vyměnil 7 seniorních ministrů, což byla tehdy třetina kabinetu.

Noví ministři a státní tajemníci nemusejí být nezbytně lepší, jen když u potenciálních voličů Konzervativní strany vyvolají ten správný dojem. 

Premiér Cameron nově poskládal tým, u něhož si myslí, že by měl na obranu soupeře, rozumějte voliče, lépe zafungovat. Noví ministři a státní tajemníci nemusejí být nezbytně lepší, jen když u potenciálních voličů Konzervativní strany vyvolají správný dojem. A právě „změna pro efekt“ je to první, co britští komentátoři z premiérova kroku vyčetli. 

Nepřehlédnutelné je posílení ženského prvku. Nicky Morganová - s mediálním obrazem mladé maminky běhající maratony - vyletěla jako kometa na ministryni školství a třicátnice Liz Trussová bude novou ministryní zemědělství a životního prostředí. Z nového Cameronova týmu je ovšem jasný také závan euroskepticismu. Ministerský předseda hodil přes palubu dva největší zastánce britského setrvání v EU, šéfa diplomacie Haguea a ministra bez portfeje Kena Clarka. Novým ministrem zahraničí naopak bude kovaný euroskeptik Phillip Hammond (dosavadní šéf resortu obrany) a ani jeho nástupce na obraně Michael Fallon by s brexitem velký problém neměl.

Když ovšem člověk v Británii takto nečekaně coby ministr skončí, vůbec to neznamená, že by se do kabinetu dříve nebo později nemohl vrátit. Měrou vrchovatou to v případě nejnovější Cameronovy rošády platí pro jeho přítele Michaela Govea. Na první pohled to vypadá jednoznačně. Premiér obětoval veřejnému mínění mimořádně nepopulárního ministra školství, jemuž nemohli přijít na jméno snad úplně všichni - od kantorů přes učitelské odbory až po rodiče naštvané problematickým nastavením prázdnin i změnou statusu některých škol.

Jenže Gove se stane tzv. chief whipem, který dohlíží na stranickou disciplínu (tj. bojuje s partajními rebely) při důležitých parlamentních hlasováních. Jemu i nečekaně sesazenému Hagueovi se tak uvolnily ruce pro vedení kampaně konzervativců. Výborný diskutér Gove bude vymetat televizní a rozhlasová studia, Hague bude do roztrhání těla objíždět ty volební okrsky, kde má jeho strana alespoň minimální naději na úspěch.

Když navíc vlna změn nenápadně „spláchla“ i obětního beránka zimních povodní Owena Patersona, je třeba Davidu Cameronovi za jeho letní operaci Kulový blesk vyseknout kompliment.

Autor je zpravodajem Českého rozhlasu ve Velké Británii. Twitter @hosekj