Zmizí symbol „války proti terorismu“

Je to už sedm let jeden z nejvýraznějších symbolů pro kritiky prezidenta G.W. Bushe, jeden ze symbolů vlny evropského antiamerikanismu, který Bushovu éru provázel a přivedl tradiční spojence k nebývalému rozkolu. Zajatecký tábor Guantánamo. Nyní se pravděpodobně začínají odpočítávat poslední dny jeho existence.

Nastupující americký prezident Barack Obama slíbil zrušení tábora už ve své volební kampani. V nedávném rozhovoru pro časopis Time ale připustil, že to bude zřejmě složitější než si myslel a bude to vyžadovat více času. Podle posledních informací z okruhu jeho poradců, které přinesly americká média, je nicméně pravděpodobné, že výnos o zrušení zajateckého tábora Guantánamo vydá Obama hned první den ve funkci prezidenta, tj. příští úterý.

Tábor Guantánamo vytvořila americká administrativa pro zajatce z afghánské války proti Talibanu a al-Kajdě po teroristickém útoku na WTC v New Yorku. Měli v něm být soustředěni lidé podezřelí z přípravy teroristických útoků a ze spolupráce s teroristickými organizacemi. Nebyl jim přiznán status válečných zajatců, zároveň byli převezeni na území mimo Spojené státy – Guantánamo leží na kubánském pobřeží a Spojené státy ho využívají jako vojenskou základnu od roku 1903 po vítězné válce se Španělskem. Zajatci byli drženi v celách o rozměrech cca 2 x 1,5 metru, byli mučeni. Vznikl tak bezprecedentní ostrůvek, kde neplatily jakékoli běžné právní normy.

A vznikla i zásadní otázka: Je přípustné, aby Američané vedli boj za demokracii a svobodu a používali přitom metody, které jsou v rozporu se zásadami, k nimž se svobodný svět hlásí? Podle řady evropských i amerických intelektuálů i politiků zní odpověď jednoznačně „ne“. Podle Bushovy administrativy a armádních špiček je naopak ve válce proti teroru povoleno používání jakýchkoli nástrojů, které vedou k vítězství, k obraně před dalšími možnými teroristickými útoky.

V rámci diskusí se často objevoval příklad „tikající bomby“ – mají se snad vyšetřovatelé chovat ohleduplně a „předpisově“ k zajatci, od něhož mají šanci získat informace o už odjištěné časované náloži? A zachránit tak možná stovky, možná tisíce životů? Navíc – přestože byl zajatecký tábor vyčleněn z běžného fungování práva, byl po celou dobu pod tvrdou kontrolou médií a kritiků. A v tomto duchu na půdě americké demokracie zůstal – novináři v souladu s americkou legislativou opakovaně přinutili úřady k uvolnění informací o táboře, senátor John McCain v Kongresu v roce 2005 prosadil Zákon o zacházení se zajatci, který zakazoval kruté nelidské zacházení se zajatci, americký Nejvyšší soud vydal o rok později výnos, podle něhož se musí i se zajatci na Guantánamu zacházet v souladu se Ženevskou konvencí.

Táborem prošlo přibližně sedm set vězňů, dnes jich tu stále zůstává přes dvě stovky. Kritiku živily i informace, které v průběhu fungování tábora pronikaly do tisku – podle nich například většinu zajatců „dodali“ do tábora nikoli američtí vojáci, nýbrž příslušníci spolupracujících afghánských a pakistánských sborů, a to v době, kdy Američané nabízeli za každého zadrženého „teroristu“ odměnu 5000 dolarů. Před dvěma lety zase unikla z Pentagonu statistika, podle níž je pouze 8% zajatců považováno za bojovníky Al-Kajdy, zatímco o 55% lze předpokládat, že se nikdy nedopustili žádného protiamerického činu.

Některé země, jako Austrálie nebo Velká Británie už vyjádřily souhlas s tím, že okamžitě z tábora převezmou zajatce, kteří jsou jejich státními příslušníky. Několik desítek dalších zajatců by mohlo být převezeno do „normálních“ věznic ve Spojených státech. Nicméně je pravděpodobné, že definitivní uzavření tábora bude skutečně vyžadovat dobu minimálně několika měsíců.

Z jednoho prezidentského výnosu také pochopitelně nelze vyvozovat, nakolik se Obama distancuje od způsobu vedení „války proti terorismu“ v podání G.W. Bushe. Ani, co to bude znamenat pro mezinárodní politiku. Nesnižuje to ale význam gesta, které říká zcela jasně: ani v boji proti teroristům nesmí svobodný svět opustit zásady, na nichž je postaven.