Volební úspěch švédské Pirátské strany ve víkendových volbách má trochu bizarní příchuť, ale ve skutečnosti naznačuje důležité trendy do budoucna. Pokud chceme porozumět tomu, jak se k politice vztahuje dnešní mladá internetová generace, pirátská stopa je tou nejlepší, po které se vydat.
I z Česka víme, že eurovolby občas vynesou do kontinentálního parlamentu lecjaké podivíny nebo účelově kariérní spolky, volební výsledek Pirátské strany ovšem překonává dosavadní zkušenosti. Strana, tedy spíše zájmová lobbistická skupina, kterou zajímá jediné téma – beztrestné sdílení hudby, filmů a počítačových her, dostala ve volbách před třemi lety 0,6 procenta hlasů a donedávna to nevypadalo o moc líp. Po té, co letos v dubnu švédský soud udělil tvrdé tresty provozovatelům serveru Pirate Bay, skrze nějž miliony lidí sdílejí hudbu a video, a švédský parlament začal projednávat nový zákon, který usnadňuje policii získávat informace o ilegálních stahovačích, zažila ale prudký vzestup. Během jediného měsíce se počet členů Pirátské strany zdvojnásobil na 40 000 a ona získala v eurovolbách přes sedm procent hlasů (jedno parlamentní křeslo). Ve věkové skupině voličů 19–29 let přitom dostali piráti druhý nejvyšší počet hlasů a předběhli tak tradiční zavedené strany.
Něčím to připomíná vajíčkovou válku proti Paroubkovi. Během pár dnů se jakoby odnikud zrodí protestní fenomém, který se definuje výhradně nesouhlasem se silovou politikou státu a jeho institucí (Paroubkovi zadělal kdysi na problémy Czechtek), a díky internetu se mezi mladými lidmi šíří jako chřipka. Generace Facebooku a Pirate Bay má obrovskou a nevyzpytatelnou schopnost se aktivizovat.
Mohlo by nás trochu děsit, že jediné co jí zajímá je, aby se mohla zadarmo podívat na poslední hollywoodské velkofilmy a nemusela zaplatit lístek do kina. Na první pohled to tak skutečně vypadá, protože kloudnou koncepci řešení společné energetické politiky Evropy bychom asi z novopečeného europoslance za Pirátskou stranu páčili marně.
Jenže možná je třeba se na fenomén sdílení a jeho generace podívat konečně z většího odstupu. Stahování hudby a filmů není jen příběhem globální zlodějiny a následného pádu jednoho odvětví, je především příběhem konce jedné éry. Pro starší generaci a státní instituce zůstává morálně nepřijatelným činem, pro mladé zcela přirozenou věcí, jehož kontroverznost nechtějí chápat. Stahování je rozbuškou klasického střetu generací právě proto, že tak silně naráží na dosavadní etické normy a proto, že pro mladé lidi je tak důležité si jeho beztrestnost uhájit a normy změnit. Internet se stává zároveň tématem i médiem vzdoru. Sílu budoucího generačního střetu pak určí to, jestli tohle pochopí a zapracují do svých programů i tradiční strany nebo přenechají ožehavou agendu mladým politickým pirátům.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
