0:00
0:00
3. 11. 20092 minuty

Vídeňská neděle se smrtí

O Vídeňácích se říká, že jsou posedlí smrtí. Jejich podivná záliba se dostala až do průvodců, podobně jako věty o kafkovské Praze či sdělení, že každý Čech přelouskal Švejka. Není tedy třeba brát ji vážně - je to kec profesionálních turistů pro amatérské, a ti místa s jejich obyvateli vidí vždy v pokřiveném kaleidoskopu, jehož sklíčka představují stále stejná muzea, pamětihodnosti, obchody se suvenýry, tradiční kavárny...

Astronaut
Vídeň
Autor: Archiv
Vídeň
Vídeň Autor: Archiv

Přesto množství vídeňských obyvatel (živých) na nedělní procházce po Zentralfriedhof zaskočí. Těsně před obědem pompézní druhou branou ústředního vídeňského hřbitova prochází rodinky (i ve třech generacích), mladé páry a starci o holích s řády na prsou. Každý z nich svírá květinu nebo svíčku. Pro zahřátí se kupují bramborové placky nebo horké kaštany v papírových kornoutech. Vojáci stojící u brány pozdraví každého nově příchozího. Kdo chce, může jim přispět na údržbu hrobů padlých, za což obdrží bílou nálepku s černým křížem připomínající svého červeného ambulantního kolegu.

↓ INZERCE

Široká cesta vysypaná jemným štěrkem, hlavní tepna hřbitova, za chvíli připomíná rušný městský bulvár, po kterém se proudí v několika směrech, spěchá i korzuje, hovoří, směje… A zastavuje ne před výlohami obchodů, ale před hroby slavných a mocných. Na ten Schubertův někdo položil plyšové rudé srdce s vyšitým nápisem I love you a vedle bílou pohřební mohylu Beethovena oprašuje smetáčkem paní v apartním kloboučku. Všude hoří svíčky, pyšní se věnce a pugéty, šustí podzimní listí. Nezapomene se uhladit jen tak v chůzi nevhodně pomačkaná stuha věnce na hrobu vídeňského starosty Helmuta Zilka, na jeho aféru s českou StB už se zapomnělo. Postojí se v úctě před náhrobky rakouských prezidentů. A pak už ke svým.

Uličky se rozbíhají do nejrůznějších čtvrtí – protestantské s vlastním kostelíkem v šedém, staré židovské v koutku u první brány zarostlé kapradím s naklánějícími se pomníky, nové hrdé židovské či do té bezejmenné, kde došli klidu neznámí, jež vyplavil Dunaj. Nechybí rozptylová loučka i kruh z růžových panelů, v němž hoří svíčky pro ty, jež darovali svá mrtvá těla vědě.

A i když je víkend Dušiček a Halloweenu, nedělní návštěva hřbitovů je prý zvykem, co překonal pád monarchie a drží se celoročně. Podobně jako šetření si na pohřeb, nemožnost loučit se se zemřelým bez obřadu. Vídeňská smrt je okázalá a nostalgická. Je společenskou událostí, chce se napsat skeptické Češce, jež na hřbitov dojde sotva na dušičky…


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].