Váhající Paroubek

Diskuse o americkém radaru v Česku je nesmírně cenná, protože spustila dlouho spící téma o české zahraniční politice, obranně a státních prioritách. Použité slovo „diskuse“ není možná úplně přesné, protože je to zatím většinou spíše halekání, ale nevadí. Dva příspěvky do debaty trochu vybočují: Mirek Topolánek minulý týden pronesl projev na konferenci o radarech a Jiří Paroubek zase napsal své stanovisko do MF Dnes. Porovnejme si tedy argumentaci těchto pánů.

Pro oba politiky je klíčové slovo tři. Premiér Mirek Topolánek představil tři důvody, proč tady radarovou základnu vybudovat – jsme spojenci USA a NATO, takže máme vyslechnout jejich prosbu, musíme se aktivně podílet na obraně, protože jsou tu nové hrozby, a nesmíme podléhat ruskému vlivu. „Vůle k obraně je zároveň vůlí po svobodě. Rádi zapomínáme na to, že svoboda není samozřejmým statkem, ale výsledkem boje a ochoty ji bránit,“ dodal Topolánek.

Vedle toho Jiří Paroubek představil tři otázky: Nedráždíme radarem spícího obra?, Můžeme přijít o Rusko jako spojence?, Proč není navrhovaná radarová obrana v systému NATO?. „Vzhledem k naší pozici v mezinárodní politice a geopolitickému umístění ve střední Evropě nemůžeme přijmout rozhodnutí na domácí půdě předtím, než bude ukončena diskuse na mezinárodní úrovni,“ píše Paroubek.

Už z těchto rozdílných přístupů je třeba říct, že větší naději vzbuzují slova Mirka Topolánka. Ten se snaží nabízet odpovědi, zatímco šéf socialistů se jen ptá a navíc to uvozuje odevzdaným prohlášením, že je třeba počkat, až se za Čechy rozhodnout ti velcí.

Vláda má v tomto ohledu výhodu. Kdo jen trochu sleduje mezinárodní politiku, musí vnímat, kolik je tu rizik. Severní Korea, Írán, a kdoví, jak bude za pár měsíců či let vypadat Pákistán, ale třeba i ono zmiňované Rusko. Je tu také řada teroristů, kteří disponují zákeřnými zbraněmi, a to dokonce i raketami, jak se o tom nedávno přesvědčil Izrael.

Jiří Paroubek by se tedy neměl jen ptát, ale také nabízet odpovědi. Jakou obranu nabízí on? Jaké jsou analýzy sociální demokracie o možných útocích ze zahraničí? Je lepší orientovat obranu na Rusko? Místo toho bývalý premiér v již zmiňovaném článku píše: „ČSSD vždy vytušila ten správný okamžik, kdy už není čas na diskusi, ale na rozhodnutí.“ Bohužel neuvádí příklady, kdy sociální demokraté něco zásadního „správně vytušili“. Mimochodem, už to slovo „vytušit“ je v otázkách bezpečnosti státu doslova šílené. I kritik ČSSD by předpokládal, že strana si dělá analýzy, a ne seance, kde se prostě něco tuší.

Jiří Paroubek se ptá, proč dráždit Rusko. Proč si tu otázku nepoložit opačně? Čím to je, že se Vladimir Putin obává obranného mechanismu, zatímco žádný jiný stát Evropy to tak nevnímá? Nemůže to být třeba tím, že Rusko stále počítá s možností, že západ je nebezpečí a nepřítel? Pokud ano, je to přece varování.

Každý ví, že Rusko se jednoho radaru a protiraketového deštníku bát nemusí. Disponuje tolika dalekonosnými střelami, že by se tomu neubránil nikdo na světě. Navíc byla Moskva o všech krocích dopředu informována. Vladimir Putin prostě jen zkouší, nakolik je v Evropě stále silný strach z jeho země. Bohužel je evidentně stále velmi mocný.