Štěpán by se divil
Na soše Štěpána Velkého, zakladatele křesťanského Uherska, kterou minulý pátek odhalili v Komárně, kde žije maďarská menšina, pro jistotu není žádný nápis. Dost rozruchu způsobilo už to, že maďarskému prezidentovi László Sólyomovi odepřela slovenská vláda vstup na Slovensko, když se chtěl účastnit slavnosti.
Nápis na soše raději chybí proto, neboť od prvního září musí být podle nového jazykového zákona na každém památníku nápis ve slovenštině a jeho znění musí schválit ministerstvo kultury. Pokuta za porušení zákona může jít až do výše 5 tisíc eur.
Jazykový zákon, který připravil ministr kultury
Marek Maďarič
– pravá ruka premiéra
Roberta Fica
, vyvolal velké vášně hned po jeho schválení počátkem léta. Maďarský premiér odřekl schůzku se svým slovenským kolegou, o zákoně se mluvilo v Evropském parlamentu, odmítli ho světoví lingvisté včetně
Noama Chomského
, ale Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) ho považuje v podstatě za neškodný.
Zdánlivě opravdu o moc nejde. Velmi zjednodušeně řečeno, Maďaři můžou nadále ve „veřejném styku“ tam, kde jich žije alespoň 20 procent, mluvit maďarsky, nejdřív to však musí říct slovensky. Prý aby jim Slováci rozuměli a stát aby věděl, co si mezi sebou říkají a píšou (nutno dodat, že zákon se netýká tištěných médií). Slovenští politici jako kdyby chtěli důsledně naplnit slovenskou ústavu, jejíž preambule začíná slovy „My, národ slovenský“ (preambule té české začíná slovy „My, občané České republiky“) a která dává menšinám jasně najevo, kdo je ve státě pánem.
Ve skutečnosti však je to promyšleně upletený bič na způsob někdejších komunistických „gumových“ zákonů, jímž se dá spráskat kdokoliv, kdo se státu znelíbí - zejména ovšem Maďar. Premiér Fico tak nepřímo vzkázal slovenským voličům, že ve volbách v příštím roce nemusí volit Jána Slotu, neboť také on umí být tím správným nacionalistou.
Pokus použít jazyk jako nástroj perzekuce není v dějinách Evropy žádnou novinkou, stejně jako zkušenost, že výsledkem bývá výbušná reakce. Je jen otázkou času, kdy padne první pokuta (byť to může trvat dlouho). Je to jako v divadelní hře, kde na zdi visí puška, z níž se jednou musí vystřelit. V divadle tím drama obvykle končí, v politice bohužel obvykle začíná. Politici v Budapešti totiž nejsou o nic menší nacionalisté než ti v Bratislavě.
Štěpán Velký byl známý tím, že mnohojazyčnost a různost kultur považoval za zdroj síly svého království. Na podstavec jeho sochy by se jistě hodila slova, jimiž údajně poučil svého syna a případného následníka trůnu, že „země jedné řeči a jednoho mravu je slabomyslná a křehká“. To však bylo před tisíci lety. Slovenské ministerstvo kultury by dnes nápis jistě neschválilo
Glosa převazata z tištěného respektu 35/09
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
