Šachová partie u zelených

Na zelené to bylo docela krátké jednání, pouhých šest hodin. A skončilo tak, jako zatím všechny spory: pan předseda dal svým odpůrcům šach. V křesle ministra školství s velkou pravděpodobností usedne jeho člověk, Ondřej Liška. Několik týdnů to vypadalo, že spor o ministerstvo školství přeroste ve vážnější krizi, která začne ohrožovat i kabinet. Dvě poslankyně začaly hrozit, že nepodpoří státní rozpočet. To by byl průlom v dosavadní jednotné linii zelených poslanců a pro vládu s vachrlatou většinou zapeklitá situace. V pondělí ale Martin Bursík ukázal, jak dokonale zvládá politickou techniku. Po odchodu Dany Kuchtové totiž několik týdnů odmítal jednoho kandidáta svých oponentů za druhým, až zvolil řešení, které se jim bude jen těžko odmítat. Chtěli levicového kandidáta se stranickou legitimací? To je Ondřej Liška, odpůrce amerického radaru a vlivný místopředseda strany, jehož názory se blíží profilu západoevropských Zelených víc než postoje pravicovějšího Bursíka. Lidé kolem Dany Kuchtové mu nemůžou upřít ani odbornou erudici. Nějaký čas totiž radil skupině zelených v Evropském parlamentu v otázkách evropských strukturálních fondů a s největším problémem, který Kuchtové srazil vaz, si tedy dokáže poradit. Přesto se počítá mezi příznivce předsedy.

I tak ale zůstává po pondělním jednání jakási nepříjemná pachuť, že na slovech Bursíkových odpůrců může něco být. Ve hře totiž byli dva lidé – kromě Lišky i Olga Zubová, další v řadě favoritů Dany Kuchtové. Ačkoliv bývalá ministryně žádala, aby oba kandidáty na konci týdne posoudila Republiková rada, Bursík ji na předsednictvu přetlačil a prosadil Lišku. Vypadá to, že rozhodl podle svého a nechtěl se ptát širšího pléna strany. Jde tady předseda diktátorsky proti demokratickému názoru zdola, nebo se jeho odpůrci vzdálení každodenní politice snaží předsedovi okopávat kotníky? To vědí jen Zelení sami. Faktem je, že jejich embryonální stanovy umožňují rozehrávat tyto vnitřní spory navenek. Není v nich totiž jasně napsáno, jestli ministry vybírá předsednictvo nebo Republiková rada – prostě proto, že v době vzniku stanov se vůbec nepočítalo s tím, že nějaké ministry mít budou. Víme, že jedno centrum moci zjednodušeně řečeno ovládá Martin Bursík a jeho lidé, to druhé jeho odpůrci (Republikovou radu). Teď se zdá, že Bursík vede jedna nula. Pokud do pátku navrhne Lišku premiérovi (a ten ho s velkou pravděpodobností přijme), bude Republiková rada postavena před hotovou věc a podobně jako v minulosti jí nezbyde nic jiného, než předsedu obviňovat z nedemokratických postupů.

Jestli se ministrem skutečně stane Ondřej Liška (30), bude to dobrá zpráva přinejmenším pro rektory vysokých škol, kteří netrpělivě čekají, jak to dopadne s jejich 70 miliardami na zaseknutý program Výzkum a vývoj pro inovace. Je otázka nakolik se Liškovi podaří rozhádaný resort stabilizovat a pokračovat v potřebných reformách. I pro něj osobně to bude zkouška ohněm, která možná přišla dřív, než by si sám přál. Pokud jde o osud vlády, bude podstatné, jak dopadne boj o hlavní páku rebelů, dvě poslankyně Zelených. Zvláště jedna z nich, už zmiňovaná Olga Zubová, se svou nominací na post ministryně školství dostala automaticky do tábora Bursíkových odpůrců a hodně bude záviset na tom, jestli se k předsedovi vrátí. Zatím podmiňovala svoji podporu rozpočtu větší porcí peněz pro školství. Pokud to bude jediný požadavek, dá se čekat, že kvůli budoucnosti vlády se těch nějakých několik set milionů v rozpočtu zázračně najde.