Porod ve strachu
Když se v Česku řekne porod, je po klidu. Všechny problémy, vady a neurózy českého zdravotnictví jsou vidět nejlépe právě při rození dětí.
Jako anarchisté a skinheadi. S iracionální záští, s ideologickými argumenty, na které často ani nedojde, protože každá debata se zvrhne v bitku. Právě tak se k sobě chovají rodičky a porodníci. Zvláštní na tom je, že jim přitom jde o totéž a jde jim o to samé, o co celé společnosti. Aby se v Česku rodily pěkné zdravé a spokojené děti, a to zdravým a spokojeným ženám.
Ta válka se přiostřuje už léta: Lékaři ženám vyčítají neznalost a naivitu v medicínských otázkách, ženy doktorům zase zaslepenost medicínou a opakují, že porod není nemoc a že to je přirozená věc, na což lékaři argumentují, že medicína přirozený porod přeci vylepší a učiní bezpečnějším a tak dál. Žádný z těch argumentů není hloupý, každý má svou pravdu, ovšem k domluvě to nevede. Tím hlavním problémem je totiž totální nedůvěra, strach a vzájemná paranoia lékařů a matek.
Jeden, samozřejmě předem rozčílený a zbytečně útočný lékař, o tom mluví v novém dokumentu Porodní plán, který bude poprvé k vidění tento týden v rámci akce Týden respektu k porodu (http://www.respektkporodu.cz/). Přirovnává to k opravě auta: když chci opravit auto, najdu si dobrého automechanika, kterému věřím a nechám ho jednat. Nebudu zpochybňovat každý jeho krok a podezřívavě se ptát, jestli je opravdu potřeba tohle promazat a ono vyměnit.
Má pravdu a je také pravda, že rodičky lékařům nevěří. V nesčetných debatách na internetu, v různých vyprávěních mezi ženami také porodník většinou vystupuje jako neblahá postava. Skoro vždycky si za to v takových příbězích může sám. Není to většinou tím, že by byl medicínsky nekompetentní. Ale neptá se na přání rodičky, svoje rozhodnutí nevysvětluje, nenabízí alternativy, což přece dělá každý schopný automechanik.
Potud je přirovnání k opraváři aut celkem trefné, ovšem přece jen, z auta po opravě nevystoupí děťátko a přivést na svět nový život není jenom technická záležitost. K netechnickým stránkám porodu mají ovšem lékaři už úplně nepřekonatelnou nedůvěru. Děsí se, když se začne mluvit o subjektivních pocitech, bagatelizují mystérium porodu, vadí jim slova jako "porodní zážitek", neboť jde přeci o to vybavit dítě z dělohy. Naopak rodičky se stejně iracionálně děsí medicínských a technických zásahů, i když můžou být v danou chvíli opravdu to nejlepší.
Výsledek již známe: ženy si stěžují, děsí se každé injekce a hájí přirozenost. Lékaři si stěžují, na nic se neptají a bojí se cokoliv slyšet. Za této atmosféry se rodí děti, které jsou skutečně pěkné a zdravé a více méně spokojené. Jestli jim něco jejich první dny na světě kazí, je to neurotická atmosféra zášti a zbytečných nekonečných bitev.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].