Politici nemají rádi nesezdané páry, děti a důchodce

Pohled na daňové přiznání je poučný. Politici prostřednictvím zákona o daních z příjmů rozhodují o tom, které skupiny zvýhodní a kterým naopak uloží odvést do státního rozpočtu tisíce korun ročně navíc. Jednoduše nám řekne, koho mají politici rádi, a koho naopak neradi.

Není tajemstvím, že politici nemají rádi živnostníky (osoby samostatně výdělečně činné), kteří si od výdělku odečítají nikoliv skutečné náklady, ale takzvané náklady paušální. Ty se loni pohybovaly mezi 80 a 40 procenty příjmu; 80 % činily pro zemědělce, 60 pro řemeslníky a 40 pro ostatní, třeba pro ty, kteří dostávají autorský honorář.

Politici je podezírají, že řada z nich ve skutečnosti nemá náklady žádné a pohybují se v takzvaném švarcsystému – tedy pracují pro někoho jako zaměstnanci. Jenže zaměstnavatel i zaměstnanec musí státu odvádět víc na daních a dalších odvodech. Tak se dohodnou, že touto cestou „ošidí stát“ a vydělají oba.

Až potud je věc jasná a má i logická řešení. Nejsprávnější a nejpřehlednější je začít postupně srovnávat zátěž zaměstnanců a živnostníků; prvním z nich daně a odvody snižovat, druhým zvyšovat. Žádná z vlád se ale k tomuhle kroku, který by zcela jistě způsobil velký řev odborů hájících zaměstnance, neodhodlala. Nabízí se tedy další logická možnost, zrušit možnost „paušálních nákladů“. Před lety je zákonodárci zavedli proto, aby drobným živnostníkům ušetřili papírování. Dnes se zřejmě bojí, že tak zásadní krok by pro změnu vyvolal řev profesních komor.

Politici bez odvahy zvolili cestu zašmodrchanou a nesrozumitelnou. Shodli se, že si od osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) vezmou přece jen nějaké peníze navíc, ale tak nějak pokoutně. Konkrétně OSVČ, jež si od výdajů odečítají „paušální náklady“, letos nemohly uplatnit slevu na vyživované dítě. Není to málo, každé dítě znamená pro domácnost 13 404 korun ročně navíc. Tedy, každé dítě přijde měsíčně o víc než tisíc korun.

Co tímhle politici myslí? Že si důchodci mají spočítat, že pracovat se jim nevyplatí? Nebo chtějí jen víc peněz pro erár od skupiny, která nemá zastání odborů a silných profesních skupin?

Je to k vzteku. Proč zrovna děti? Proč se státní kasa chce plnit zrovna na úkor těch, kdo s penězi vychází jen stěží? Je přece známým faktem, že právě rodiny s dětmi a důchodci patří k chudším skupinám populace, nejvíce ohroženým chudobou. Navíc celá věc zavání diskriminací. Když chci penalizovat nějakou skupinu, mělo by se jí to dotknout jako celku, nikoliv jen její části.

Když už se pohybujeme v „detailech“, rozum pak zůstává stát také nad dalším opatřením. Zmíněných 13 404 korun na dítě si od daně může odečíst otec či matka dítěte, pokud s ním žije ve společné domácnosti. Zhruba polovina manželství u nás končí rozvodem a politici na to myslí. Dítě si může odečíst také nový partner, pokud s nimi žije ve společné domácnosti.

Ale pod jednou podmínkou, že předtím půjde „před oltář“. Co tímhle chtějí politici říci? Že tisícovku měsíčně navíc si zaslouží jen ty děti, jejichž živitelé žijí ve svazku manželském? V tomto případě se zdá, že politici normu jenom nedomysleli. Vždyť kupříkladu ti, kdo chtějí přídavek na dítě nebo příspěvek na bydlení, musí doložit příjmy všech členů domácnosti bez ohledu a to, zda pod jednou střechou žijí manželé či partneři.

Nad dalším politickým zásahem do příjmů a existenční situace desítek tisíc lidí už rozum zůstává stát úplně. Jde o 24 840 korun ročně a „cílovou skupinou“ jsou důchodci. Tedy konkrétně ti, kteří se snaží nenatahovat ruku ke státu pro sociální dávky a pomoci si sami. Až dosud si mohli od daně odečíst „slevu na poplatníka“, tedy zmíněných téměř 25 tisíc za rok. Daňové přiznání za loňský rok jim poprvé tuhle výhodu (která kromě nich zůstala úplně všem) sebralo. Dva tisíce korun měsíčně, to je přitom pro důchodce opravdu dost vysoká částka. Zvlášť když si většina z nich přivydělá k důchodu jen pár tisíc.

Co tímhle politici myslí? Že si důchodci mají spočítat, že pracovat se jim nevyplatí? Nebo chtějí jen víc peněz pro erár od skupiny, která nemá zastání odborů a silných profesních skupin? Jenže chudší důchodci se ani eráru nevyplatí, víc z nich pak dosáhne na sociální dávky, třeba na příspěvek na bydlení.

Tenhle bič na pracující důchodce má platit také v příštích letech a politici nové vlády zatím nehlásí, že by to chtěli změnit. Zato se halasně chlubí tím, že důchodcům od příštího roku přidají dvě stě korun měsíčně na důchodu.