Ondřej týrán podruhé

Až se malý Ondřej naučí pořádně číst, bude týrán podruhé. Protože jistě už teď nějaká dobrá duše shromažďuje výtisky českých novin i s jeho výpovědí u policejního výslechu, aby mu je jednou mohla poslat. Anebo si je najde sám - už jen proto, že jiné dobré duše mu budou radit, aby jen, proboha, nehledal svou minulost v dobovém tisku.

To, že publikování Ondřejovy výpovědi není ve veřejném zájmu (byť se tímto argumentem snaží hájit vydavatel serveru Česká média pan Jaroslav Berka v odpovědi Martinu Weissovi z Lidových novin, který psal o spolupachatelích), je až příliš zřejmé: Ondřej není veřejný činitel a navíc veřejnost měla informací o tom, jak byl týrán, již víc než dost.

Je zřejmé, že zveřejnit Ondřejovu výpověď bylo vzhledem k němu nemorální. A zřejmý je také důvod, proč se tak stalo: lidé jsou na ni totiž zvědaví a v soutěži médií dnes nevyhrává ten, kdo má zábrany čtenářům či divákům dát, co si žádají.

Zvláštní ale je, jak se odpovědnost za čin zveřejnění rozkládá na jednotlivé kroky tak, aby se ztratil viník. Někdo anonymní dal dokument brněnské redakci regionální televize Fatem, ta ho „dala k dispozici“ internetovému serveru Česká média, který ho zveřejnil „bez komentáře“, jak zdůrazňuje pan Berka, odtud jej přebral deník MF Dnes – už s komentářem odsuzujícím únik dokumentu.

Mechanismus rozdělení odpovědnosti svědčí o tom, že každému v tomto řetězci bylo jasné, že se podílí na něčem nemravném. Právě proto si každý pro sebe a před veřejností omluvil svůj krok dílčím alibi, anebo přímo vyšším zájmem. Bohužel, tento mechanismus je až příliš dobře znám z režimů minulého století – tu podobu nelze přehlédnout. Na konci toho řetězce bývaly různé druhy obětí. Ondřej bude mít, doufejme, více štěstí.