Od olympiády k olympiádě

Je to zvláštní symbol, který přitahuje pozornost a vyvolává emoce. Sportovně odění muži či ženy jednou za čtyři roky běží skrze různá světová velkoměsta či napříč kontinenty se zapálenou pochodní nad hlavou. Za normálních okolností by je asi ostražitě pozorovala policie nebo přinejmenším hasiči. Jednou za čtyři roky je ale vše v pořádku, neboť někde v dálce stojí honosný sportovní stánek, kam pochodeň se symbolem olympijských her směřuje. Nejinak je tomu i letos, byť se zdá, že vše úplně v pořádku není. Opak je přitom pravdou. A to i navzdory dramatickému přijetí nosičů ohně v Londýně, Paříži i San Francisku. Svět se však nezměnil, jen díky moderním médiím reaguje hromadněji, chcete-li globálněji.

Putování ohňové štafety poprvé zavedli nacisti v roce 1936. Sice jen v rámci Německa, ale už tenkrát to vyvolávalo rozpaky světové veřejnosti. V paměti byly ještě plameny nad Reichstagem, jež definitivně sežehly křehkou německou demokracii, jakož i ohňové noční pochody hitlerovských soldatesek, pro změnu ohlašující budoucí sežehnutou Evropu. Když v roce 1980 štafeta naopak dorazila do komunistické Moskvy a sportovci s ní defilovali před mauzoleem V. I. Lenina, v mnoha západních státech již probíhal bojkot říše zla v plném proudu.

Svět se však nezměnil ani v reakci problematických pořadatelských zemí, ani v reakci Mezinárodního olympijského výboru, který čas od času těmto zemím organizaci her svěřuje. Nacisti udělali z Berlína výkladní skříň blahobytného národně-sociálního režimu. Ty, kteří měli na tuto formu blahobytu jiný názor, nemilosrdně nacpali do prostorů obehnaných ostnatými dráty a strážními věžemi. Sovětský svaz v tomto směru svého totalitního souputníka vzorně napodobil. Moskva tak na pár dnů zazářila barvami a nedostatkového zboží se v obchodech náhle dostávalo. Ovšem jak pro koho. Komunistický režim přece jen přišel s inovací. Namísto koncentráků odstranil nepohodlné lidi do psychiatrických léčeben.

Procovský Peking už rovněž oslňuje svět svým bohatstvím a to hry ještě nezačaly. Co se za tímto pozlátkem děje a na čem stojí, opět potvrdila zpráva, jež přišla z Číny v době, kdy se pochodeň s ohněm blížila k Londýnu. Na tři roky a šest měsíců byl v Pekingu odsouzen bojovník za lidská práva Hu Jia. Údajně vyzýval ke svržení autoritativního režimu. Podle blízkých a advokátů mladého Číňana otevřeně kritizoval sociální nespravedlnost a vykořisťování obyčejných lidí. Stráví tak skoro čtyři roky života ve vězení. Víceméně od olympiády k olympiádě.