Motýlí křídla v multiplexu

V českých kinech letos ubylo šestnáct procent diváků. Lidem z filmové branže to příliš velké starosti zatím nedělá: rok 2007 byl pro návštěvnost v kinech rekordně úspěšný a kromě toho, jak píše server ihned, návštěvnost kin se vyvíjí ve vlnách v závislosti na aktuálních trhácích, ekonomické situaci a „pohybu motýlích křídel nad Pacifikem“. Nářky distributorů na to, že diváci si místo návštěv kin stahují filmy z internetu, se údajně zatím nepotvrdily.

Přesto jsou důvody předpokládat, že úbytek diváků v českých kinech bude v následujících letech pokračovat. Statistiky a přehledy tržeb mohou totiž jen těžko postihnout spletenec důvodů, proč lidé někam začnou hromadně chodit a platit za to, anebo raději zůstanou doma.

Pro zajímavost: v roce 1989 navštívilo česká kina 51 milionů diváků, pak se zavřením většiny klasických kin návštěvnost poklesla. V půli devadesátých let na necelých devět milionů a postupně a s výkyvy se v roce 2007 vyšplhala na skoro třináct milionů. Multiplexy, Harry Potter a spol., rodinné filmy a nové opulentní prostředí, kde si lidé mohou kromě kina i obstarat nákupy a najíst se, to všechno hraje roli. Ale jen když lidé mají hodně peněz. Tisícovka za rodinnou návštěvu kina je totiž určitě víc, než si lidé mohou pravidelně dovolit – a ceny stoupají. S blížící se krizí rozhodně omezí návštěvy kin jako první.

Druhým důvodem je vlna průměrných a podprůměrných filmů pro velké publikum: Těch českých - poslední dva Hřebejkovy snímky přijali diváci s rozpaky, a vlna puberťáckých snímků přitáhla právě jen puberťáky – i těch zahraničních. Pohled na programy českých kin už celé měsíce silně připomíná pohled do regálů diskontních supermarketů: nabízí se tu druhořadé a prošlé zboží za nepřiměřenou cenu, protože Češi jsou ochotni sníst, obléci si či přežít každý šunt a zaplatit za něj cokoliv. Z tohoto jevu se pomalu stává pojem. Češi jezdí stále nakupovat oblečení a potraviny do Německa, kde je levněji a kvalitněji. A filmy si ovšem po pirátsku stahují, i když by na ně raději šli do kina.

Tím třetím důvodem je rezignace nezávislých distributorů, kteří krčí rameny. Ano, svět je plný zajímavých filmů, ale my je kupovat nemůžeme, protože z českého trhu by se nám ani nevrátily náklady. Mají pravdu. Letošní situace proto vypadá tak, že Bathory navštívilo třičtrvtě milionu diváků, slabomyslný muzikál Mamma mia s Meryl Streepovou půl milionu. Na skvělé Děti nociMichaely Pavlátové jich přišlo přesně desetkrát méně – a přitom padesát tisíc diváků je na umělecký film přímo úspěch jako hrom. Kdyby do českých kin dorazila taková letošní Zlatá palma z Cannes s názvem Mezi zdmi, nedotáhla by to možná ani na pět tisíc diváků. Je to totiž dokument o školním roce ve třídě na divokém přistěhovaleckém předměstí.

Upřímně řečeno, s filmy v kinech to vypadá bledě: návštěvnost dlouhodobě klesá, kina jsou drahá, mají nekvalitní program, dobré umělecké filmy na sebe nevydělají a většina českých filmařů prostě myslí jen na peníze.

Tak upřímně: proč by návštěvnost měla stoupat? A Jsou za jejím poklesem opravdu jen motýlí křídla nad Pacifikem?