Gusenbauer, radar, Poláci a polarizace

Pád vlády v sousedním Rakousku je zajímavý z mnoha důvodů. Za prvé není od věci připomenout, že s odcházejícím kancléřem Alfredem Gusenbauerem se velmi sblížil šéf českých sociálních demokratů Jiří Paroubek. Proslýchá se, že v rakouských vinných sklípcích trávili Gusenbauer a Paroubek rádi čas. Paroubek – a v tom se velmi liší od svých předchůdců Zemana a Špidly - se snaží pěstovat velmi úzké vztahy s rakouskou a německou sociální demokracií. A názory ČSSD (například na radar či evropskou integraci) souvisí úzce s tím, co slýchá Paroubek od „přátel“ v Německu a Rakousku. Zkrátka: v osobě Gusenbauera ztrácí Paroubek vlivného spojence.

Na místě druhém stojí za zmínku funkčnost „velké koalice“, o které se i v Česku v kuloárech často mluví a leckdo s ní pořád koketuje. Proto je užitečné vidět, že její život byl v Rakousku krátký a neshodla se na ničem (velká koalice se pomalu rozpadá i v Německu, kde jí ovšem nutno přiznat alespoň schopnost zatočit s rozpočtovými schodky a vyrovnat státní finance).

Rakousko se tedy opět vydává na stezku polarizace a ostrého dělení politiky a společnosti, kterou nastoupilo po dvaceti šesti letech velkých koalic na počátku milénia.

S polarizací souvisí i americký radar a smlouva, která byla právě dnes v Praze podepsána. Je to sice věc dobrá a užitečná (není to téma dnešní glosy), je však zjevné, že ODS používá radar také k důležitému „vedlejšímu efektu“. Pomáhá jí totiž udržovat společnost rozdělenou či polarizaci dokonce stupňovat: odvážní kovbojové tu stojí proti jakýmsi proruským a prokomunistickým strejcům. Nutno ovšem dodat, že sociální demokracie se nabídnuté role ráda chápe, resp.že do nastrčeného pytle horem pádem leze. Polarizaci dnes zkrátka ráda poptává i ČSSD. Přesto se člověk neubrání dojmu, že ODS vlastně moc nestojí o to, aby ČSSD radar podpořila.

A tím se dostáváme k polskému postoji. Nová polská vláda se „svými“ americkými raketami váhá, podle leckoho licituje příliš a Poláci nakonec nebudou mít nic. Někteří analytici tvrdí, že hlavním důvodem poněkud nesrozumitelného polského váhání je skutečnost, že současný premiér Donald Tusk se chce pomstít svému rivalovi prezidentovi Lechu Kaczynskému, který byl pro rakety hned a bez podmínek. Možná. Jestli ale polský postoj nesouvisí také s tím, že Poláci mají čerstvou zkušenost s vládou kačerů, tedy s tím, co to je společnost, která se dosti primitivně a vybičovaně dělí na černé a bílé, na kladné a zloduchy, kteří si ani ruku nepodají natož aby si rozumně promluvili. Tuskovi slouží ke cti, že chce vést Polsko konsensuálněji a méně emotivněji a pokud bude mít náš severní soused nakonec americké rakety, nebude to (ani v druhém plánu) proto, že to má někomu sloužit k nálepkování těch druhých.