Fotbalová apokalypsa

Jsou v životě skálopevné jistoty, o jejichž existenci člověk vůbec nestojí. Například ta, která dělá z fotbalového fanouška před zbytkem populace idiota: jak může člověk fandit hře, jíž v Česku velí pánové včele s Vlastimilem Košťálem, který má k férové hře stejně nevkusný vztah jako ke svému účesu? Jak může fandit něčemu, co se často jeví jen jako jedna velká pračka na peníze? Jak může fandit něčemu, kde o vítězích a poražených často vůbec nerozhodují pověstné branky, body, vteřiny? Jak může fandit něčemu, kde dokonce i ta nejlepší česká špička dostává pravidelně na zadek? Jak může fandit hře, u které ví, že se nic z napsaného v nejbližší době nezlepší?

Opravdu těžko říct. Katolíci věří, že blíže k Bohu je posune pouze pevná víra, která musí neustále podstupovat kruté zkoušky; že přitom procházejí nekonečným slzavým údolím pro ně neznamená důkaz boží nenávisti, ale naopak lásky. Kolaps českého národního týmu v posledních patnácti minutách zápasu s tureckým výběrem na evropském šampionátu byl v tomto ohledu vlastně přirozeným dalším stupněm na cestě k cíli a člověk by ho měl přijmout s radostí a pokorou. Je tu ovšem jeden důležitý rozdíl: na konci všeho zmaru věřícího fanouška nečeká milostná tvář Ježíše Krista, ale vepřová hlava Vlastimila Košťála.

Nejnovější zvěsti z výkonného výboru fotbalového svazu přitom říkají, že všem ranám a bolestem není zdaleka konec. Bafuňáři totiž začínají uvažovat, že na reprezentační lavičku znovu posadí Karla Brücknera.„Po smolném vyřazení z Eura má pocit, že by měl skončit nějak líp než porážkou 2:3 s Tureckem," uvedl člen výkonného výboru, který si – jak jinak v tomto prostředí – nepřál být jmenován.

Brückner má pravdu, měl skončit líp, měl Turky porazit. Když se mu to ale nepovedlo, neměl by svým návratem ještě prohlubovat tragickou situaci českého fotbalu, která začíná nabývat skutečně apokalyptických rozměrů.