Boj o zrno, dějství druhé

Pšenice, řepka, soja. Kdo by před pár lety čekal, že zrovna tohle zboží pronikne do slovníku burzovních makléřů a energetiků. Měl se z nich stát antabus na závislost lidstva na ropě. Jenže brzy se ozvalo zásadní dilema: jestli mají miliony lidí hladovět, nebo další miliony jezdit, svítit a hřát se. Dnes už to naštěstí zas tak fatálně nevypadá, naděje i obavy začínají mít trochu reálnější obrysy.

Ještě před rokem zmítala zeměkoulí nefalšovaná hysterie. U vrat do obilnic stály fronty vzájemně se přeplácejících nákupčích, Atlantik sem a tam křižovaly lodě s pšenicí, státy hlásily, že mají zásoby jen na pár dní. A našel se i viník: biopaliva. Analytici dávali do souvislosti nedostatek obilí s tím, že západní státy daly na podporu biopaliv obrovské peníze a nové lihovary stáhly surovinu z trhu. Ne, že by na tom nebyl kousek pravdy, ale rozhodně to není pravda celá. Je to vidět už na letošním úrodě: i když výhody pro biopaliva přetrvávají, letos je obilí dost.

Ale popořádku. Důvodem loňského nedostatku bylo hlavně to, že se neurodilo v tradičních obilnicích, jako je Austrálie nebo Ukrajina. A dnes se ukazuje, že motorem rostoucích cen byly i spekulace. Investoři zklamaní americkým hypotečním trhem si našli v zemědělských komoditách položku, na které by se dalo vydělat.

Letos všechno vypadá jinak. Americké ministerstvo zemědělství na základě letošních údajů předpovědělo, že pšenice, soji i kukuřice bude rekordně dost a optimisticky vidí i výhled do dalších let. Trh zareagoval skvěle, farmáři oseli větší plochy. Potvrdilo se prostě ono známé „zdroje tu jsou“. Bublina enormních cen na trhu s komoditami praskla a biopaliva aspoň letos nevyvolávají morální dilemata. Což neznamená, že se tyhle otázky v budoucnu nevynoří znova. Nalijme si čistého biolihu: pálit etanol ze zrní je nejenom eticky sporné, ale i neefektivní. Na jeho přeměnu se spotřebuje moc energie, nehledě na tuny ropy nutné pro převoz biolihu z jednoho konce světa na druhý. Proto se už delší dobu (bez ohledu na ceny plodin) pracuje na daleko lepším využití vypěstovaných surovin. Tvrdí se, že do dvou let by tu měla být biopaliva tzv. druhé generace. Místo jinak využitelného zrní se mají nechat kvasit zbytky: seno, sláma, piliny nebo i třeba šlupky od okurek. Heslo zní: co nejjednodušší výroba co nejblíž tomu, kde surovina vzniká. Proto mají asi největší budoucnost vesnické teplárny postavené hned vedle polí.

S trochou nadsázky se dá říct, že v diskusi o biopalivech se zatím mlátila poněkud prázdná sláma. Teď jde o to ji proměnit na něco opravdu užitečného.