Bez eura

Topolánkova vláda odsunula na neurčito termín přijetí společné evropské měny euro a řekla tím na sebe hned několik nepěkných věcí.

Za prvé, že vůbec neví, co vlastně chce. Původně totiž její vlastní ministr financí tvrdil, že Češi začnou evropské peníze používat v roce 2012. Jenže Kalousek myslí a Topolánek mění. Češi budou sice od příštího roku díky Schengenu ponoření v evropském prostoru bez hranic, v kapse však budou mít zřejmě ještě dlouho peníze, které se nejdále tak dvě hodinky cesty autem od domova mění v nefunkční kusy papíru. Vláda může tvrdit, že termín je jenom formalita, důvěryhodné to ale není. Spíše to vypadá, že tahle vláda vůbec euro zavádět nechce. Dávalo by to smysl – její nejsilnější stranou je přece ODS.

A to je druhá zpráva. Občanští demokraté potvrdili, že prostě nejsou schopni překročit svůj stín. Po vstřícném vystupování samotného premiéra na posledním bruselském sumitu, kdy po dlouhých měsících výhružek nakonec čeští skeptici nepoložili rodící se dohodě o reformě evropských institucí přes cestu ani stéblo, bylo totiž možné na chvíli podlehnout iluzi, že strana poté, co se dostala k moci, přece jenom zkultivovala. Není tomu tak, a v tom případě asi ani nemůžeme čekat, že se bude mazlit s eurem, výsostným symbolem evropské nadnárodní integrace. Není tak těžké si představit, co ztráta národní měny v hradním křídle ODS vyvolává za emoce. Chudák Topolánek, i kdyby mu na euru nakrásně záleželo, aby se třásl strachy, že ho jeho zapálení kolegové na Jánském vršku obviní z vlastizrady a předhodí rozlíceným davům.

Třetí signál mluví za celé Česko a je asi ze všech nejméně příjemný. Opět jsme se předvedli jako země, jejíž důvěryhodnost je, mírně řečeno, pochybná. K přijetí společné měny jsme se smluvně zavázali, termín jsme už dvakrát stanovili a zase odvolali, a teď tvrdíme, že ho ze strachu z vlastní neschopnosti pro jistotu už vyhlašovat nebudeme. Skutečně důvod k národní hrdosti.

Otázkou je, zda si opravdu máme na téhle vládě euro vynucovat, byť bychom si ho v peněženkách přáli sebevíce. Co by po jeho přijetí od politiků, kteří své image staví na podpoře strachu z Bruselu, asi následovalo? Máme ekonomický problém? Může za to euro. Potřebujeme škrtat v rozpočtu? Může za to euro. Cokoliv by se v ekonomice napříště pokazilo, svalila by tahle politická parta na Unii, na to můžeme vzít jed.

Euro dlouhodobě nemůže fungovat jako bič, musí se prostě chtít. Není totiž v zájmu Česka nechat se třeba k fiskální kázni dostrkat. O nutnosti rozumně spravovat státní finance musíme přesvědčit sami sebe, musíme si to mezi sebou sami vyříkat a sami k tomu dospět. Pro Čechy bude dobré, když jim před příštími volbami politici nebudou nabízet zlevněné barvičky nebo pytlíky na přezůvky kvůli tomu, že jim to zakazují bankéři ve Frankfurtu, ale proto, že už pochopili, že tím nakonec nám všem škodí.