Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Agenda

Vrazi neuniknou

Není to tak dávno, co mohli diktátoři a váleční zločinci ze všech koutů světa počítat s tím, že za své činy pravděpodobně nikdy neskončí ve vězení. Dožívali v klidu – v exilu, ilegalitě nebo za tiché tolerance svých nástupců. Jenže časy se mění.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Není to tak dávno, co mohli diktátoři a váleční zločinci ze všech koutů světa počítat s tím, že za své činy pravděpodobně nikdy neskončí ve vězení. Dožívali v klidu – v exilu, ilegalitě nebo za tiché tolerance svých nástupců. Jenže časy se mění. Na planetě dnes fungují čtyři mezinárodní trestní soudy a experti říkají, že žádný hrdlořez už nebude mít v budoucnu klidné spaní. Zanedlouho se chystá uzavřít svou práci jeden z prvních průkopnických tribunálů, kterým tahle globální změna začala. A to je dobrá příležitost zjistit, jestli opravdu žijeme ve spravedlivějším světě.

Soudce Robert Fremr (50) už během své kariéry zažil ledacos. Ještě před revolucí poslal na šibenici několikanásobného brutálního vraha Zdeňka Vocáska (poprava se nakonec nekonala, protože trest smrti polistopadový parlament zrušil), osvobodil sochaře Pavla Opočenského, který v sebeobraně zabil neonacistu, coby soudce Nejvyššího soudu zamítl dovolání sériových vrahů manželů Svobodových. „Násilná trestná činnost mě vždycky zajímala, je to moje parketa. A měl jsem pocit, že po pětadvaceti letech praxe mě už nic nemůže překvapit,“ říká Fremr po telefonu z africké Tanzanie. „Ale spletl jsem se. Hrůzy, o kterých jsem slyšel tady, přesahují všechno, co jsem si dovedl představit.“

Český soudce už téměř dvě roky žije a pracuje v tanzanském městě Aruša. Rodinu nechal doma v Praze, bydlí v ostře střežené čtvrti obehnané třímetrovou zdí a do práce jej každé ráno doprovázejí dva bodyguardi. V rozlehlé betonové budově uprostřed města panuje čilá, mezinárodní atmosféra – mluví se několika jazyky, českému právníkovi pomáhá anglická asistentka a v síni Fremr spolupracuje s elitními soudci ze všech koutů planety – argentinskou profesorkou mezinárodního práva, světově proslulým soudcem z Karibiku, kterého britská královna za jeho práci pasovala do rytířského stavu, nebo se soudkyní kamerunského Nejvyššího soudu. „Je to pro mě obrovská škola,“ pochvaluje si český právník, „spousta mimořádných osobností, mix různých právních přístupů, každý pochází z jiné tradice a má jiný temperament. A nakonec se vždycky dohodneme.“

Ta dohoda je důležitá - zvláště teď. Mezinárodní trestní tribunál OSN pro Rwandu (ICTR), v němž Robert Fremr pracuje, vznikl na podzim roku 1994 s posláním potrestat pachatele nejhorší genocidy, jaká se na Zemi odehrála od dob holocaustu. A do konce letošního roku má svou práci dokončit. Těch čtrnáct let nebyla žádná procházka růžovým sadem. Tribunál dostal na svou misi o tři roky méně času než sesterský soud pro bývalou Jugoslávii v Haagu, pracoval s nižším rozpočtem, ve výrazně obtížnějších podmínkách a zpočátku sklízel drtivou kritiku.

Ovšem o to jsou dnes jeho výsledky důležitější. Konečný účet za Rwandou nám může dát jasnou představu, jaké jsou možnosti a ochota dnešního mezinárodního společenství soudit ty nejhorší zločiny proti lidskosti. Právě z něj můžeme odhadovat, jakého osudu se jednou dočkají dnešní zabijáci – třeba ti z Dárfúru, Konga nebo Keni. A rwandské vyrovnání v sobě navíc skrývá dobrodružný příběh moderního prosazování mezinárodní spravedlnosti - příběh, jaký tenhle svět nezažil od časů norimberského procesu s nacisty.

Celý článek vyjde v pondělním vydání Respektu 16/2008.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].