Strany s korupcí nic nedělají

Jak vnímají oslovení manažeři významných světových firem působení politických stran v boji proti korupci a vůbec jejich propojení s ní? Výzkumu se zúčastnilo 2742 manažerů z 26 dovozních zemí. Česká republika se umístila třetí od konce, horší už byla jen Nigérie a Mexiko. Vyplývá to z průzkumu, který vedl k sestavení indexu plátců úplatků BPI (Bribe Payers Index) za rok 2008.

Ve stupnici od nuly do pěti, kdy pětka označuje největší míru korupce, Česko získalo ve vnímání zkorumpovanosti politických stran známku 4,3. Rovněž parlament a policii hodnotí respondenti jako velmi zkorumpované, získaly shodně známku 3,9. Navíc 48 procent dotázaných manažerů se domnívá, že vládní postup proti korupci je velmi neúčinný. Hůře jak ČR dopadly v tomto směru jen vlády Filipín, Pákistánu a Argentiny. (Celá zpráva ke stažení ZDE )

Česká republika do indexu BPI, který se zaměřuje na největší světové exportéry podle tendence jejich firem uplácet v zahraničí, zařazena přímo nebyla. Její hodnocení se tam však dostalo jako jedna z příloh. V té jsou zařazeny i středoevropské země jako Polsko a Maďarsko, které jsou hodnoceny lépe. Propojení korupce s politickými stranami jsou v Maďarsku vnímány indexem 4,0, v Polsku 3,8. Rusko dostalo známku 3,7. Nejlépe si vedl Singapur se známkou 1,5, Francie a Německo získaly 3,4.

"Je to pouze další zpráva, která něco o korupci v ČR vypovídá. Vzorek manažerů, kteří hodnotí Česko, je však malý, zprávu bych rozhodně nepřeceňoval," vysvětlil Respektu.cz ředitel české pobočky Transparency International David Ondráčka.

Trauma české společnosti

Přesto, jak je možné, že se Česká republika umístila za všemi vybranými evropskými zeměmi včetně Ruska? Samozřejmě velmi záleží na metodice sestavování celého žebříčku. Obecně však podle politologa Jana Kubáčka lze říci, že korupce byla traumatem české společnosti po roce 1989. „Společnost si myslela, že když ji budeme ignorovat, tak korupce postupně vymizí. Nestalo se tak a společnost na toto téma rezignovala a rezignovaly na to i politické strany,“ hodnotí nelichotivý stav pro Respekt.cz Kubáček.

I ředitel Občanského institutu Roman Joch se domnívá, že špatné umístění země na žebříčcích vnímání korupce je dána celospolečenskou atmosférou. „Ve společnosti je tolerance ke korupci mnohem vyšší než například ve Skandinávii,“ prohlásil pro Respekt.cz Joch.

Co se udělalo?

Rovněž hlavní ekonom ČSOB Tomáš Sedláček hodnotí výsledek Česka kriticky. „Bude to zřejmě tím, že se za poslední dva roky nic konkrétního proti korupci neudělalo. Proto není důvod, aby se Česká republika v žebříčcích vnímání korupce zlepšovala,“ řekl Respektu.cz Sedláček.

Podle něj i řada českých podniků si stěžuje na korupční prostředí. Může negativní hodnocení nadnárodních subjektů ovlivnit i pohled investorů na Česko? „Příliv zahraničních investic funguje dosud dobře, ale zahraniční subjekty jsou zřejmě zvyklé, že tu nemohou počítat se standardy běžnými na Západě,“ zamýšlí se Sedláček. Že se dostáváme v očích zahraničních byznysmenů na úroveň Brazílie nebo Argentiny? „Tak to určitě není povzbudivé a odbourává se tím i protiargument, který špatné umístění v žebříčcích svaluje na tradiční český skepticismus.“

I když se české politické strany ve svých volebních programech předhánějí s recepty na potlačení korupce, legislativa upravující lobbismus a průhledné financování politických stran nadále chybí. „Mnozí politici, i ti, kteří nebyli původně zkorumpováni, vděčí za svoje provolení do funkcí lobbistům a různým ekonomickým a poloekonomickým skupinám,“ vysvětluje nezájem politiků zprůhlednit české prostředí Kubáček.

Politolog se domnívá, že by se Česko mohlo vydat cestou Itálie. Boj proti neprůhlednému propojení politiky a zločinu odstartovaly soudy. „Z malých kauz, které se nebáli řešit mladí soudci, se případy odhalující korupci dostaly až do stranických sekretariátů.“ V opačném případě by však mohl u voličů zabrat nějaký populistický recept.

Joch nabízí řešení, jak „normalitu“ korupce v Česku odstranit. Inspirovat se Singapurem. Ten dramaticky zvýšil tresty za korupční jednání a využil i cílené provokace. Druhým krokem je „desocializace“, tedy snížení přerozdělování peněz na co nejmenší míru. Původně mělo podle Jocha socialistické přerozdělování peněz zaručit chudým, aby na prostředky dosáhli. „V praxi to však funguje tak, že se k penězům nedostanou nejchudší ve společnosti, ale ti nejlépe organizovaní, kteří zase ovlivňují politiku,“ vysvětlil Joch. Třetím krokem by měla být legislativní průhlednost, která však chování lidí ovlivní nejméně.

Ivan Langer v čele ministerstva vnitra sice navrhl mnoho řešení, jak však již dříve upozornil ředitel české pobočky Transparyncy International David Ondráčka, málo toho bylo dotaženo do konce. Navíc důvěryhodnost protikorupčních opatření stojí a padá s důvěryhodností politiků, kteří je prosazují.