Miliony pro Topolánkovy muže
Šeptala se o tom spousta zvěstí, ale nikdo z nás laiků si to nedovedl představit. Teď už o možném spojení mezi pokladnou ČEZ a politikou můžeme mít jasnější představu.
O firmě ČEZ se tady léta říká, že vlivem svých peněz poznamenává tvář tuzemské politiky. Konkrétní popis a důkazy její korupce ale zatím chyběly. Tu mezeru by mohl zaplnit následující příběh obchodů s jednou virtuální elektrárnou na severu Čech. Ukazuje možný způsob, jak si lze předcházet vlivné představitele státu bez riskantního posunování naditých obálek po stole či bez použití tajemných kont ve vzdálených bankách. Stačí několik šikovně napsaných smluv a dostatek trpělivosti na opakování dlouhých, nic nevysvětlujících vysvětlení.
Deset kravat
Čtyři muži středního věku v tmavých oblecích působí, že je dění kolem nich vůbec nezajímá. V rámci firmy druholigoví manažeři ČEZ vypadají, že se na zastupitelstvu města Ústí nad Labem docela nudí. Když s bezvýraznými tvářemi vyslechnou úvodní řeč primátora Jana Kubaty, bere si jeden z nich slovo a monotónním hlasem začíná propagovat projekt paroplynové elektrárny, kterou chce ČEZ postavit na území města. Projev nevydrží poslouchat do konce nikdo z nabitého sálu, pozornost posluchačů nedokážou udržet ani rozmazané obrázky dokazující prospěšnost stavby, promítané na plátno za řečnickým pultem. Pak vypukne bouřlivá debata, přítomní občané města i zastupitelé jsou proti stavbě, ústecký primátor Jan Kubata (ODS) zuří, že se s ním vedení ČEZ nenamáhalo projekt konzultovat.
Vládu na tomto jednání zastupuje ministr zemědělství Petr Gandalovič, zvolený do parlamentu za místní region. Gandalovič má roli jakéhosi prostředníka a snaží se zklidnit vášně. Na konci debaty, které čtveřice manažerů ČEZ jen mlčky přihlíží, je zvolena pracovní komise, jež má projekt elektrárny posoudit. „Na doporučení zastupitelů jsem se rozhodl, že zástupci ČEZ se členy skupiny nestanou,“ říká reprezentantům energetického gigantu primátor. Odpovědí je lhostejné pokrčení ramenou. „Máte pěknou kravatu,“ říká vzápětí jeden z představitelů ČEZ Kubatovi. „Pošlu vám jich deset, když tu ten kolos nepostavíte,“ odpovídá primátor.
Nikdo z odpůrců stavby na čtrnáct dnů staré debatě pravděpodobně netušil, že je pouhým statistou v neznámé velké hře. ČEZ totiž zřejmě nemá zájem onu ústeckou elektrárnu stavět. Sice nakoupil za stamiliony hotový projekt, dokonce i se stavebním povolením, ale v obchodu jde s vysokou pravděpodobností spíš o to, jak dostat z bohaté firmy peníze mezi spřátelené podnikatele a vlivné politiky.
Uvidíme, zda se protesty obyvatel i zastupitelů stanou záminkou, proč odstoupit od projektu, za který ČEZ zaplatil devítimístnou sumu, zprostředkovaně firmám vlastněných přáteli a poradci vlivných politiků. Patří mezi ně například poradci premiéra Topolánka Marek Dalík,Jaroslav Veverka nebo Andor Šándor, a také přítel ministra financí Miroslava Kalouska, majitel Omnipolu Richard Háva.
Sledovat cestu a osudy projektu paroplynové elektrárny v Úžíně je opravdu dobrodružství, které nás nejprve vrátí o šestnáct let nazpět a pak nás provede územím obchodů a kontaktů, které docela přehledně ukazují, jakou cestou se dnes ubírá možná korupce vlivných lidí prostřednictví ČEZ.
Zasvěcenci o ní vědí už roky, ale na otázku jak, odpovídají pouze obecně: přes placenou reklamu, předražováním některých služeb – jako například zauhlováním elektráren nebo třeba provizemi za nákup elektráren v zahraničí (podle kuloárních řečí tak ČEZ vyplatil třeba za nákup elektrárny v Černé Hoře na provizi údajně tři miliardy korun). Jenže důkazy chybějí. V tomto ohledu je na tom příběh paroplynové elektrárny lépe: jeho nejasnosti jsou tak křiklavé, že nabízejí poměrně přehlednou skládačku.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
