Jak obejít Klause

Tak konečně víme, na čem s prezidentem jsme. A nutno dodat, že překvapení se nekoná. Václav Klaus neodolal pokušení a místo uklidnění Evropské unie dnes odpoledne při přebírání demise vlády prohlásil, že dnešní Topolánkovu vládu nenechá dořídit české předsednictví.

Hladké dokončení českého šéfování Unii sliboval ještě před hlasováním o důvěře vůdce opozice Jiří Paroubek. Přitom neměl v ruce žádnou záruku či slib prezidenta. Ten by teď v takovém případě musel říct, že do konce června nejmenuje nového premiéra a nechá Topolánka dovládnout. Tohle provizorium by ale bylo velmi dlouhé - tři měsíce – a Klaus výslovně sdělil, že něco takového nechce.

„Předsednictví Evropské unie musí vykonávat plnohodnotná vláda. Nepřipustím neřešení situace, setrvání v dnešním provizorním stavu,“ prohlásil prezident.

Tohle řešení má své výhody a nevýhody. Mezi velké nevýhody patří to, že české předsednictví pod vedením nového premiéra velmi pravděpodobně skončí v troskách. Hostesky na roznášení chipsů či energičtí organizátoři z Úřadu vlády jistě zůstanou pracovat, stejně jako pronájem jednacích sálů a hotelů. Nová administrativa ale už nebude mít šanci vydobýt si u partnerů v EU takovou důvěru, aby mohli dál jménem Unie mluvit.

Jakže nám to celou dobu vládní i opoziční politici říkali? Že není možné převzít vládní úřad bez újmy v průběhu předsednictví? Tak to se teď stane s celou vládou, protože to tak prezident prostě chce.

Kde vzít 101 hlasů

Při sledování celé politické krize je třeba si uvědomit, že prezident tady nevystupuje jako nestranný administrátor, který chce hlavně minimalizovat ztráty nás všech. Klaus je aktivní hráč téhle hry, který sleduje své vlastní politické zájmy, v minulosti mnohokrát jasně formulované. Navíc hráč, kterého na rozdíl od ostatních politiků nijak netlačí čas.

Především mu jde o zastavení ratifikace Lisabonské smlouvy. Toho se mu sesazením vlády zřejmě prozatím povede dosáhnout. Český Senát, na jehož rozhodnutí se teď čeká, nedá kvůli zatvrzelosti lidí z ODS hlasy pro Lisabon dohromady.

Za druhé mu jde o převzetí českého předsednictví, v jehož rámci například ministr Bursík velmi úspěšně jedná o boji proti klimatickým změnám. Toto se Klausovi povede ve chvíli, kdy se politici v parlamentu nedohodnou a nedají dohromady 101 poslanců pro vládu. Pak Klaus – a to může být za týden i měsíc, záleží pouze na něm – prohlásí, že politické řešení neexistuje a pověří sestavením vlády někoho zcela jiného – nějakého experta, svého člověka nebo třeba někoho ze svých příznivců v ODS, pokud tedy bude chtít této straně ještě více uškodit. Takový člověk sestaví vládu, Klaus jí jmenuje a Topolánek odchází.

Před zraky zcela dezorientované EU pak bude Klaus jediným čitelným hráčem, který se bude hlásit o pozici šéfa předsednictví Unie. Nakolik na to země jako Německo či Francie kývnou a co bude dál, je v tuto chvíli velmi nejasné.

Pozitivní cesta

Je tu ale ještě jedno řešení, jakkoliv se zdá dnes nemyslitelné. Topolánek a Paroubek se tváří v tvář rozvratu českého předsednictví a nebetyčné ostudě mohou dohodnout. Topolánek zůstane ve funkci, najde si k sobě malou, udržovací vládu, náměstci a další ministerský aparát zůstane ve funkcích, stanoví se přesné podmínky vládnutí a také termín předčasných voleb.

Vyžadovalo by to jistou dávku sebezapření od obou pánů, zbytky odpovědnosti by ale v sobě přece jen vykřesat mohli.