Evropě to osladíme neutralitou

Je to zapeklitý příběh. Smlouva, kterou málokdo zná a natož jí četl, je klíčová pro budoucí fungování Evropské unie. Běžní občané však nechápou proč. Politici a proevropští intelektuálové se jim to pokouší vysvětlit, ale nedaří se to. (Více v článku Kam má směřovat Unie)Nakonec i politici tápou, českou politickou scénu nevyjímaje. Důkazem toho budiž vývoj názorů premiéra Mirka Topolánka.

Po zamítavém irském referendu (Více ZDE) se k další ratifikaci smlouvy vyjadřovat příliš nechtěl, jak se však blížilo české předsednictví evropské sedmadvacítce, začal být „konstruktivnější“. Nakonec v říjnu německé kancléře Angele Merkelové českou ratifikaci slíbil do konce roku, minulý týden však tento „závazek“ opět odvolal s tím, že se to nestíhá (Lisabonskou smlouvu nyní zkoumá Ústavní soud ČR, u slyšení chce být přítomen i prezident, který však má zahraniční program – více ZDE).

Prezident Václav Klaus během pondělní návštěvy Irska naopak jeho obyvatele chválil, že smlouvu neratifikovali (argumenty proč tak učinili jsou však naprosto odlišné, než jeho argumenty proti smlouvě). A aby toho nebylo málo, Jiří Paroubek o víkendu „podal“ vládě pomocnou ruku během našeho předsednictví (tedy že vládu nebude znervózňovat vyvoláváním hlasování o nedůvěře) s podmínkou, že Lisabonská smlouva bude do konce roku ratifikována.

„Vláda se samozřejmě snaží, aby byla smlouva ratifikována co nejdříve. Ale i partneři v Evropě vnímají, že jsme demokratickou zemí a že ratifikace probíhá nezávisle na vůli vlády,“ vysvětlila pro Respekt.cz Michaela Jelínková, mluvčí ministra pro evropské záležitosti.

Jak se v tom vyznat a je skutečně klíčové pro předsednickou zemi, aby měla smlouvu ratifikovánu? V souvislosti s touto otázkou se vynořuje i obecnější rovina. Má země během svého předsednictví prosazovat většinové názory Unie, nebo se snažit prosazovat své zájmy, jak to dobře ilustruje nyní Francie a její prezident?

Mít celkový postoj

Analytička Asociace pro mezinárodní otázky Ivana Jemelková se domnívá, že pro české předsednictví není úplně klíčové, zda k Novému roku 2009 bude Lisabonská smlouva skutečně ratifikována českým parlamentem (nemluvě o připojení podpisu hlavy státu). „Důležitější je spíše mít celkový postoj. Pokud bude pozitivní,“ prohlásila v rozhovoru pro Respekt.cz.

Analytik a vedoucí kanceláře sdružení Ano pro Evropu Martin Shabu je naopak přesvědčen, že zpoždění ratifikace smlouvy na naše předsednicí vliv určitě mít bude. „Je to handicap. Na základním směřování v Unii se politická reprezentace neshodne. Že není jednotná vnitropoliticky není tak důležité jako to, že není jednotná alespoň ohledně Evropy,“ řekl pro Respekt.cz Shabu.

Podle Jemelkové je důležité, aby ratifikace Lisabonské smlouvy byla co nejdříve ukončena. „Debata o reformě Evropské unie se vede od roku 2001. Nyní už to je dlouhá únavná hra, mělo by se to dotáhnout.“ Během prosince by se měli Irové rozhodout, kdy a za jakých podmínek referendum o Lisabonské smlouvě zopakují.

Být nestranní

A jak by se měla předsednická země obecně během „svých“ šesti měsíců chovat? Moderovat diskusi na více než 150 různých unijních summitech a své zájmy vtělit do svých priorit? „Měla by se snažit o obojí. Je současně členskou zemí Unie i v době svého předsednictví. Na druhou stranu přebírá na půl roku funkci, že moderuje diskusi o tom, co chtějí ostatní členové,“ míní Jemelková.

Mluvčí Jelínková naopak Respektu.cz řekla, že imperativem českého předsednictví by měla být neutralita. „Národní zájmy musí jít na šest měsíců stranou,“ zdůraznila. To potvrzuje i Shabu. „Země musí být nestranná. Praxe však takto funguje pouze napůl,“ dodal s tím, že Slovinci byli například během svého předsednictví kritizováni za způsob jednání s Chorvatskem, se kterým mají problematické bilaterální vztahy. „Máme možnost dokázat, že budeme lepší než Slovinci,“ dodal Shabu.

Bude čas pro prosazování vlastní agendy?

Ředitel Klausovu blízkému think tanku Centra pro ekonomiku a politiku Petr Mach je přesvědčen, že by Česko mělo argumentovat pro nebo proti přijetí Lisabonské smlouvy konzistentně. „Máme argument buď pro, či proti. Předsednictví přeci na tom nic nemění,“ reagoval pro Respekt.cz. Podle něj nebude ani příliš času nastolovat vlastní agendu. „Máme za úkol především předsedat. A předsedající země nemá na jednáních více hlasů. Čeští ministři stejně zdědí agendu od svých francouzských kolegů.“

Shabu částečně souhlasí. Navíc bude české předsednictví kromě aktuálních problémů jako je finanční krize a pokračování řešení gruzínsko-ruského konfliktu poznamenáno volební kampaní do Evropského parlamentu. „Myslím, že priority jsou nastaveny střízlivě. Za nejdůležitější z tohoto hlediska pak považuji jednání o energeticko-klimatickém balíčku,“ zdůraznil Shabu. Podle něj půjde také ministrovi Alexandru Vondrovi o to, aby nové členské země začaly být vnímány jako rovnoprávní partneři v Unii. „Naše předsednictví by se tak mělo stát definitivní tečkou za bývalým rozdělením Evropy před rokem 1989,“ upozornil Shabu na dvacetileté výročí pádu železné opony v příštím roce.

Setkání Klaus-Ganley

O ambivalentním poměru českých ústavních představitelů k Lisabonské smlouvě a potažmo k celé Unii nejlépe svědčí jejich vztah k irskému multimilionáři a v poslední době odpůrci smlouvy Declanu Ganleym. Minulý týden převzal v Senátu antibyrokratickou cenu sdružení e-Stát, přičemž jej pochválil i předseda horní komory Přemysl Sobotka, v úterý večer s Ganleym naopak povečeří český prezident. „Pro Unii to je samozřejmě nepříjemný signál,“ hodnotí tyto styky těsně před českým předsednictvím Martin Shabu. Klaus se během své návštěvy Irska označil za unijního disidenta, který se stýká s ostatními disidenty, s odkazem na svého předchůdce ve své funkci Václava Havla.

(Diskusní fórum k článku - ZDE.)