Dalším cílem separatistů bude Mariupol

„Ať už to u Debalceve dopadne jakkoliv, dalším separatistů cílem bude Mariupol,” řekla v úterý Maria Podybajlová, šéfka sdružení Nový Mariupol. Její slova se již částečně začínají vyplňovat. Částečně proto, že podle ukrajinské armády (její tvrzení potvrzují i reportéři agentury Reuters) se vojenské jednotky proruských separatistů začínají připravovat k dalšímu útoku jak na Debalceve, tak na Mariupol.

Minulý týden jsme na tomto místě psali o krachu mírových jednání v Minsku, dnes už je zřejmé, že nezdarem skončila i překvapivá mise kancléřky Merkelové a prezidenta Hollanda v Moskvě. Zmiňované pokračování separatistické ofenzívy dá odpověď na klíčovou otázku dneška: Vyzbrojí státy NATO ukrajinskou armádu, nebo ne?

Kancléřka Merkelová to doposud odmítá a tohle odmítání má logiku. Už téměř rok jsou separatisté Ruskem vyzbrojování do té míry, aby na východní Ukrajině panoval více méně vyrovnaný poměr sil a status quo; území ovládané separatisty je v porovnání s dobou, kdy začala otevřená válka, dokonce o něco menší).

Vyzbrojení ukrajinské armády by poměr sil vychýlilo. A výsledkem - pokud pomineme možnost otevřené ruské invaze - by bylo ještě masivnější vyzbrojení separatistů ruskými zbraněmi. Vyrovnaný poměr sil by zůstal, jen by se zvýšila jeho smrtonosnost. Místo patnácti lidí denně by na východní Ukrajině umíralo lidí třeba padesát.

Pokud by se separatistům podařilo dobýt Debalceve a především Mariupol, důležitý přístav a spojnici s Ruskem okupovaným Krymem, pak by „poměr sil” a „status quo” vzaly za své. A je otázka, zda by Angela Merkelová nadále trvala na tom, že nejlepší zbraněmi jsou ty ekonomické a diplomatické, nebo ustoupila volání zastánců ukrajinského vyzbrojení. Ti říkají, že Ukrajina má právo se bránit agresi; ale jedním dechem dodávají, že agresorem nejsou separatisté, nýbrž jen a pouze Rusko.

Merkelová tak může opět položit jednoduchou otázku: skutečně někdo věří, že o něco lépe vyzbrojená ukrajinská armáda může vzdorovat soustředěnému tlaku Ruska s jeho neomezenými zdroji, které je tím skutečným agresorem? Jistě ne. A může pak i nadále trvat na tom, že jediným způsobem, jak zviklat ruské odhodlání rozvrátit Ukrajinu, jsou stále tvrdší a tvrdší hospodářské a diplomatické sankce.

Reportáž Tomáše Brolíka z východní Ukrajiny čtěte v novém Respektu 7/2015, který vychází v pondělí 9. února (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).