Aligátoři v podvědomí mají hlad. Filmovému hororu se daří nejlépe za půlstoletí

Renesance hororu: devět nejlepších slasherů a krváků, které je možné vidět na Netflixu, oznamoval nedávno titulek v časopise Esquire. A byl jen jedním z mnoha v mainstreamových médiích. Časopis Variety zaštítil loni na podzim akci Hollywood a horor, která potvrdila, že průmysl se strašidelným žánrem nejenže počítá, ale považuje ho za jeden z nejživotaschopnějších. Filmovému hororu se totiž daří nejlépe za posledních padesát let. Nejen komerčně, ale nově také kulturně.

Na horory se loni v USA a Kanadě prodalo sedmnáct procent všech lístků, o šest procent více než v roce 2024. A v žebříčku tržeb na americkém trhu se bezprecedentně hned tři horory vyšplhaly do první dvacítky. Nový díl z franšízy Nezvratný osud s podtitulem Pokrevní linie je s necelými sto čtyřiceti miliony dolarů sedmnáctý v těsném závěsu za Hodinou zmizení, hitem studia Warner Bros. o dětech z jedné třídy na malém americkém městě, které jedné noci nevysvětlitelně zmizí. Bluesově ladění, na americký jih třicátých let zasazení Hříšníci, v nichž jsou upíři alegorií rasismu a segregace zakořeněné v americké společnosti, se pak usadili nejvýše – byli sedmí.

Hříšníci bodovali i ve Velké Británii, kde se k nim přidalo třeba pokračování zombie franšízy 28 let poté. Zároveň získali rekordních šestnáct oscarových nominací, více než dosavadní rekordmani a zástupci tradičně ceněných žánrů jako výpravné drama Titanik a muzikál La La Land. Pokud nepočítáme Mlčení jehňátek, pak byl naposledy horor takto vidět v roce 1974, kdy klasika žánru Vymítač ďábla získal nominace v deseti kategoriích.

Ačkoli film Williama Friedkina o ďáblem posedlé dívence Hříšníci v tržbách nedohnali, s 280 miliony dolarů důrazně připomněli, že horor nemusí obývat komerční okraje uměleckého a nezávislého filmu a šerá zákoutí nízké popkultury, ale má potenciál vydělat částky, jež ho posunou mezi filmové trháky. A může se zabydlet v hlavním proudu jako film, který musejí vidět i ti, kdo jinak horor příliš rádi nemají. Společenská atmosféra mu v tom nebývale napomáhá: „Pokud skutečně zažíváme konec časů, horor nabízí prostor, v němž mohou naše kolektivní strachy běhat na volno – bezpečně ohraničené rámem plátna a omezenou délkou filmu,“ napsal loni na podzim The Guardian.