Pohádka o stabilní vládě před nárazem reality

Politika umí být pohádková. Evropská politická historie zná příběhy zdánlivě hloupých Honzů, kteří nakonec uspěli v souboji s drakem Korupčákem přesyceným jejich charismatickými předchůdci. Patří do ní i ságy o napravených černokněžnících, kteří se přidali na správnou stranu a do učebnic vpluli s kladným znaménkem. Čas od času se prostě stávají příběhy s natolik dobrým koncem, že kdyby nebyly skutečné, patřily by do pohádky.

Nešťastné království

Nejapní pučisté nám darovali krátkou pauzu, kdy politické zákulisí běží na nejvyšší obrátky, ale na hlavní scéně se nic neděje. Můžeme se proto zasnít nad tím, jak by to mohlo vypadat, kdyby náhodou došlo na pohádkový scénář. Nakonec tou lepší stránkou každého okamžiku nejistoty je naděje, že to dopadne lépe než jsme čekali.

Pohádkově šťastným koncem by byla stabilní koalice na celé čtyři roky. Už léta se u nás moc nevládne, neboť četnost koaličních krizí je taková, že se mezi ně žádné dlouhodobé rozhodnutí nevejde. Když už to vypadá, že se bude reformovat něco důležitého jako důchody, školství či zdravotnictví, koaliční krize zredukuje jakýkoli promyšlenější návrh na snůšku nesourodých kompromisů, která je slabým odvarem toho, co je třeba.

Díky tomu neustále klesáme ve všech indikátorech, které říkají něco dlouhodobé výkonnosti české ekonomiky a tedy o tom, jak se budeme mít za pět, deset a více let. Funkční vzdělanost na základních a středních školách klesá, technické školství stále více zaostává za potřebami ekonomiky a univerzity se nijak neposouvají z konců globálních žebříčků.

V řadě aspektů korupce či kvality podnikatelského prostředí jsme se propadli z evropských pozic někam mezi latinskoamerické či rovnou africké ekonomiky. Pokud jsme se náhodou v posledních letech někde posunuli nahoru, pak jen proto, že některé jihoevropské ekonomiky se propadly ještě hlouběji. Z pohledu indikátorů dlouhodobého vývoje tak splňujeme pohádkové předpoklady nešťastného království téměř dokonale.

Stabilita má devítimílové boty

Vláda, která by po čtyři roky věnovala energii vládnutí - nikoli odkládání vlastního rozpadu - by to mohla snadno změnit. Reformy podnikatelského prostředí, například podmínek pro zahájení podnikání na něž opakovaně poukazuje Světová banka, nejsou ani složité ani kontroverzní. Nedějí se jen proto, že žádní z ministrů či jejich náměstků neseděl na své židli dost dlouho, aby mohl návrhy NERV a jiných pracovních skupin dotáhnout do legislativního konce.

Jiné reformy budou náročnější a kontroverznější, ale i na ně je už našlápnuto. Bude-li stabilní koalice, bude se určitě opírat o poslance, kteří se zavázali podpořit agendu Rekonstrukce státu. Díky tomu se dočkáme zákona o povinném zveřejňování všech smluv s veřejnými institucemi na internetu či o rozšíření kontrolních pravomocí NKÚ v neokleštěných verzích, které skutečně omezí korupci.

Dojde i na veledůležitý zákon o státní službě. Ten musí na jedné straně poskytnout úředníkům dlouhodobou kariérní perspektivu chráněnou před politickými úlety, avšak na druhé straně i zajistit, že takto chránění úředníci budou aktivně a kompetentně pracovat.

Už tyto zákony by byly ozdobou jakékoli vlády. Pokud ovšem máme na mysli zvlášť dobrodružnou pohádku, pak můžeme přidat i na reformu financování politických stran a politických kampaní. Taková reforma by stranám jenž občané nejen hojně volí, ale jsou i jejich členy, zajistila finanční stabilitu, bez závislosti na černošedých penězovodech z veřejných zakázek. To by byl začátek konce barbarské korupce v Čechách a na Moravě.

Z pohádek do učebnic

Pohádkově stabilní vláda může během čtyř let posunout základy českého státu devítimílovými kroky z chaotického Balkánu na vyspělý sever Evropy. Tím by se podstatně zlepšily necenové faktory naší konkurenceschopnosti a s nimi i šance, že se posuneme od současného spoléhání na cenovou konkurenceschopnost nízkých mezd.

Premiér takové vlády by si konečně vysloužil i místo v učebnicích dějepisu, kde by bylo lepší pány Paroubka, Topolánka či Nečase příliš nezmiňovat, abychom se zbytečně neshazovali v očích příštích generací. Zároveň by takový premiér nijak nerušil prezidenta, který by se mohl naplno věnovat debatám s občany a kladení věnců.

Pohádkové naděje se můžeme ještě pár dnů či týdnů držet. Než nás vyjednávání o skutečné vládě asi rychle vrátí zpět do nepohádkové reality.

Autor je český ekonom působící na Vídeňské univerzitě

O sestavování nové vlády čtěte také v novém Respektu v článku Rekonstrukce začíná