Cítím se osaměle, i když jsem mezi lidmi

Jmenuji se Marek, je mi 37 let a chtěl bych se zeptat na něco, co mě trápí už delší dobu – pocit osamělosti, který přetrvává, i když jsem mezi lidmi. V rámci své práce se denně setkávám s různými lidmi, chodím na porady, obědy, občas i na společenské akce. Na první pohled se může zdát, že mám kontaktů dost, ale pravdou je, že se i uprostřed těchto situací často cítím sám.

Rozhovory se mi zdají povrchní, mám problém zapojit se do řečí „o ničem“ – jako kdybych to neuměl hrát. Někdy mám pocit, že všichni kolem mě působí uvolněně a já se jen snažím vypadat, že tam patřím. Po takových setkáních jsem často ještě vyčerpanější a ten pocit vnitřní osamělosti je ještě silnější.

Není to tak, že bych se lidem vyhýbal – spíš mám pocit, že s nimi neumím navázat skutečný kontakt. Zároveň nevím, co s tím. Zajímalo by mě, jak se prakticky dá s tímto druhem osamělosti pracovat. Jak se cítit ve spojení s lidmi, když mám často pocit, že jsme každý „na jiné vlně“?

Marek, 37 let