úterý 6. 2. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Svět přišel o Esmonda Bradleyho Martina. Známý vyšetřovatel (a aktivista) nelegálního obchodu se slonovinou a nosorožčími rohy byl nalezen zavražděný ve svém nairobském bytě. Zatím není zřejmé, zda jeho smrt souvisí s jeho celoživotní činností, nebo to bylo loupežné přepadení. Podle vyšetřovatelů je pravděpodobnější druhá varianta.

Martin pracoval dlouhá léta jako zvláštní vyslanec Spojených národů, často vystupoval inkognito, vydával se za kupce či překupníka a mapoval síť černých obchodníků v obou nejdůležitějších lokalitách nelegálního trhu - Africe, odkud cenná surovina pochází, a jihovýchodní Asii, odkud pochází drtivá většina kupců. Poptávka je zde vysoká kvůli společenské prestiži (mít v obývacím pokoji kus nosorožce či slona se cení) a pověře o léčivých účincích mletého prášku z nosorožčích rohů (chemicky identických třeba s lidskými nehty).

Reklama
Reklama

A traditional Maasai tribesman holds an elephant tusk, part of an estimated 105 tonnes of…
Konfiskovaná slonovina • Autor: REUTERS

Byla to především Martinova zásluha, že se podařilo čínskou vládu přesvědčit k zákazu obchodu se slonovinou v devadesátých letech. Tím ale jeho boj nekončil, ve svých zprávách z posledních měsíců popisoval, jak se obchod se slonovinou přesunul z Číny do jihovýchodní Asie, která už drží primát, co se nosorožčích rohů týče - především Laosu, ale nejen tam. Pár týdnů před svou smrtí se vrátil z cesty po Myanmaru.

Esmond Bradley Martin byl známý nejen svým zaujetím, ale i šatníkem. Milovníkovi barevných sak a výrazných kravat bylo pětasedmdesát let.

https://www.youtube.com/watch?v=o5EMlOjcs2M

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Pro všechny, kdo jsou unaveni debatou o sexuálním násilí a obtěžování, je tu špatná zprávu. Tahle agenda hned tak neskončí. Jak v českém kontextu, tak světovém. V tom českém se do věci vložila sexuoložka Hana Fifková, která v textu zveřejněném na serveru Novinky.cz opakuje řadu klišé a nepřesností. Kupříkladu píše, že se nerozlišuje mezi závažnými a méně závažnými případy (až na výjimky se rozlišuje, byť je samozřejmě na debatu, zda mělo být pod jednu střechu zahrnuto násilí i obtěžování) nebo že obvinění lidé nemají možnost se bránit.

Vynechme teď virální podobu MeToo, kam spadá většina „běžných“ žen a kde obvykle konkrétní jména nezaznívají. Ale ve většině známých případů, kdy přišla řeč na konkrétní muže, dostali v příslušných novinových textech prostor, aby se k věci vyjádřili. Řada z nich se brání dalšími prostředky, třeba soudní cestou. Je legitimní debata o tom, jak přesně by se měly případy sexuálního násilí či obtěžování řešit  - a jednoduché, přesněji žádné odpovědi nenabízejí ani kritici  MeToo. Zároveň se však stále hromadí se případy, které jasně ukazují, proč bylo potřeba toto téma veřejně otevřít. A proč je nutné je řešit jinak, než tomu bylo doposud zvykem.

Reklama
Reklama

Vlna MeToo se nevzedmula proto, že „progresivistům došla témata“, jak píše nesmyslně Fifková, ale proto, že obětem podobného jednání došla trpělivost s tím, že je nikdo neposlouchá a že doporučované způsoby, jak situaci řešit, k ničemu nevedly. Jasně to ukazuje text v americkém listu The New York Times, který se vrací ke sledované kauze lékaře gymnastického týmu Larryho Nassara, který během desítek let sexuálně zneužil desítky (aktuální číslo se pohybuje kolem 265) svých svěřenkyň, přičemž nejmladším bylo devět let.

V tomto případu, stejně jako v mnoha dalších, neplatí, že oběti o tom nemluvily nebo že to nehlásily – řada z dívek o tom řekla rodičům, trenérům, policii. Přesto to dlouho k ničemu nevedlo. Stížnosti byly ignorovány, bagatelizovány či odmávnuty jako nepochopení lékařských procedur. A když už věc konečně začali vyšetřovat agenti FBI, zrovna se nepřetrhli, aby ve věci něco udělali.

Harvey Weinstein
Harvey Weinstein • Autor: REUTERS

Vyšetřování začalo až poté, co se na úřad obrátila skupina žen - mezi nimi tři špičkové gymnastky, dvě z toho olympijské medailistky. Přesto trvalo téměř rok, než agenti některé mladé ženy vůbec vyslechli, a jiné nezkontaktovali vůbec. Oběti i jejich rodiny v textu popisují opakované pokusy zkontaktovat úřad s otázkami, jak vyšetřování pokročilo, a frustraci z toho, že se jim nedostalo uspokojivé odpovědi.

Až když se do věci vložili funkcionáři gymnastické federace a zejména poté, co o případu napsaly lokální noviny (The Indianapolis Star), posunulo se vyšetřování dopředu. Od prvního upozornění na chování lékaře k prvnímu rozhovoru agentů FBI s jednou z gymnastek uplynulo 294 dní.

FBI na seznam konkrétních otázek neodpověděla, poskytla NYT pouze obecné vyjádření o tom, že zneužívání dětí je odporný zločin a že vyšetření takových zločinů je úřad nejvyšší prioritou. Jenže během doby, kdy FBI měla podezření vyšetřovat, Nassar podle informací NYT zneužil dalších minimálně čtyřicet dívek. Tedy během doby, kdy byla důsledně ctěna presumpce neviny, po níž tolik kritiků MeToo volá - jakkoliv je zároveň nutné zdůraznit, že samozřejmě existuje riziko obvinění, která se ukážou jako falešná.

Jak píše list, mohlo se to stát mimo jiné i proto, že funkcionáři gymnastické organizace tvrdí, že na počátku vyšetřování dostali od FBI doporučení, aby s nikým o věci nemluvili. Takže neučinili příslušné kroky a k Nassarovi chodily mladé sportovkyně dál. Přitom samozřejmě platí, že podobné kauzy jsou nesmírně citlivé na vyšetření i na celkové „zvládnutí“.

Toto je nicméně skutečný důvod, proč se téma přelilo do novin a na sociální sítě s takovou silou – protože nejen v tomto případě měly oběti pocit, že je prostě nikdo neposlouchá. Podobě v případě Harveyho Weinsteina desítky jeho obětí o obtěžování mluvily celé léta s jeho spolupracovníky, kolegy, s policií – a k ničemu to nevedlo. Není náhoda, že celá vlna začala právě Weinsteinovým případem.

MeToo nespustila nuda „progresivistů“, ale nadále neudržitelná skutečnost, že ani velmi vážným případům, jako je zneužívání dětí, se prostě nevěnovala dostatečná pozornost.

 

https://m.novinky.cz/articleDetails?aId=462098&sId&mId

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama
Reklama