sobota 18. 3. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Kardinál Miloslav Vlk podlehl rakovině plic. Na svém facebookovém účtu o tom informoval kardinál Dominik Duka. Vlk v posledních měsících trpěl rakovinou plic s metastázemi do kostí. Vážná nemoc se u kardinála Vlka začala projevovat zhruba na jaře loňského roku. O Vánocích se jeho stav zhoršil natolik, že musel být na několik dní hospitalizován. Nemoc mu lékaři diagnostikovali po Novém roce. Vlk podstupoval chemoterapii v jedné z pražských nemocnic.

Na začátku 90. let minulého století byl jmenován biskupem v Českých Budějovicích, poté se na jaře 1991 po rezignaci Františka Tomáška stal hlavou českých katolíků. Od října 1994 byl kardinálem. Úřadu pražského arcibiskupa se ujal 1. června 1991, jeho rezignaci přijal papež Benedikt XVI. v únoru 2010 a v pořadí 36. pražským arcibiskupem jmenoval Duku.

https://video.aktualne.cz/dvtv/kardinal-vlk-krestane-a-muslimove-maji-stejneho-boha-teroris/r~052e3704a96f11e5897e002590604f2e/

Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Christopheru Knightovi bylo pouhých dvacet, když se uchýlil do samoty lesů ve státě Maine, a po další čtvrtstoletí ho nikdo nespatřil. Neměl žádný plán, jen chtěl být sám. Necelý rok pracoval ve firmě, která instalovala alarmy do aut a nemovitostí, ovšem jednoho dne, bez toho, aby dal vědět svému šéfovi nebo vrátil nářadí, se vytratil. Vzal si výplatu a zmizel.

 Ronald Reagan byl prezident a zrovna došlo k havárii jaderné elektrárny v Černobylu. Minul autem dům svých rodičů, aniž se rozloučil, nebo vůbec přibrzdil, a pokračoval dál a dál po stále menších a menších cestách. Dorazil až do lesů; dál už by auto neprojelo a na návrat do civilizace benzín stejně nestačil. Vystoupil, vzal si pár věcí, co si sbalil, a dál šel už pěšky. Mapu ani kompas neměl, jen batoh a stan.

Příběh Christophera Knighta do knižní podoby zpracoval Michael Finkel a sám jej také adaptoval do formy dlouhého čtení pro The Guardian. Pro život v ústraní bývají většinou tři různé důvody. Náboženské při hledání osvícení a lepšího spojení s vyšší silou, misantropické – zklamání z toho, jakým směrem se svět ubírá - anebo umělecké při hledání sebe sama daleko od davu. Knight nepatřil ani do jedné: „Nemohu vysvětlit své činy. Neměl jsem žádné plány. Na nic jsem nemyslel, prostě jsem to udělal,“ uvedl v rozhovoru s Finkelem, který se odehrál po 27 letech života v ústraní.

Jeho samotu ukončila až policie, která jej zadržela při krádeži jídla v kempu u jezera. Právě díky nim Knight vydržel tak dlouho přežívat a za ony dlouhé roky se průběžně vloupával do chatek rekreantů. Policie mu napočítala přes 1000 takových akcí. Prý se za to pokaždé styděl, ale neviděl jinou možnost.

Jeho zadržení vyvolalo senzaci a okamžitě dostal přes 500 novinářských žádostí o rozhovor. Všechny zajímala stejná otázka, s níž se lidé na poustevníky vždy obraceli: co se za tu dobu o samotě dozvěděl o sobě a o světě. K vyprávění si ale vybral jediného - jemuž během návštěv ve vězení začal vyprávět svůj příběh.

https://www.youtube.com/watch?v=rxiym71TlBI