Nekonečné čekání na jedno velké rozhodnutí skončilo. Miloš Zeman nepříliš překvapivě oznámil, že se hodlá ucházet o druhý prezidentský mandát. Jaký byl a je vlastně Miloš Zeman prezident, je věcí názoru. Odpůrci haněn, příznivci zbožňován. Projekt Demagog.cz vyznává jako svou mantru fakta, tudíž jsme se na jeho dosavadní působení podívali prostřednictvím jejich analýzy.
15 splněných, 13 porušených, 3 nesplnitelné, 4 nerealizované a 7 průběžně plněných předvolebních slibů. Taková je bilance prezidenta Zemana v rámci plnění předvolebních závazků voličům čtyři roky poté, co usedl na Pražský hrad. Nakolik jde o bilanci dobrou, nebo špatnou, rovněž nehodnotíme. Každý slib nemusí mít pro různé voliče stejnou váhu.
Prezident personalista
Zeman ve svých předvolebních vystoupeních například slíbil, že si na Hrad vezme pouze tajemníka a řidiče, nebo že nebude mít žádné poradce, neboť mu stačí ministři, které si může zvát na konzultace. Jak tento slib naplnil, je nasnadě.
Zemanem sezvaní členové jeho hradní družiny (Mynář, Nejedlý, Ovčáček, Kruliš) nejednou plnili titulní strany svými kontroverzními vyjádřeními, zvláštními kroky i neúspěšnými kandidaturami. Tým poradců se pak z plánované nuly vyšplhal na 15 rádců, ke kterým Zeman přidal v průběhu mandátu jako svého poradce ještě šéfa čínské firmy CEFC.
Ne všechny sliby ovšem Zeman v této oblasti pojal tak kreativně. Držel se například závazku jmenovat pružně soudce Ústavního soudu, který poměrně rychle a k všeobecné spokojenosti doplnil a za svůj výběr sklízel pozitivní odezvu.
Prezident cestovatel
V podstatě každý měsíc vyráží prezident do některého z krajů České republiky na prezidentskou návštěvu. Zde stráví tři dny, navštíví různá místa, mluví s lidmi, řekne pár stejných vtipů a vrátí několik propisek. A plní tak závazek voličům. V kampani řekl, že sjezdí křížem krážem naši zemi a bude se setkávat s lidmi. Doposud navštívil všechny kraje nejméně třikrát, může si tedy bezezbytku odškrtnout tento slib jako splněný.
Přečtěte si více k tématu
Čtěte také: Zeman nechce k rybníku
Stejně tak navštěvuje jednání obou komor parlamentu (naposledy s projevem o “šumavském Mordoru”) a vlády, jak slíbil. K tomu se rovněž zavázal, a připisuje si tak další zářez na pomyslné pažbě splněných slibů. Bohužel se však při těchto návštěvách ne vždy dopouští “preventivních akcí”, které avizoval. Tedy nesnaží se apelovat na dotyčné, aby zákon v daném znění nepřijímali. Přitom si takové podmínky před volbami sám nastavil: “Nebudu vetovat, pokud se dopředu nepokusím s tím něco dělat.”
V některých případech se tím však bohužel neřídí. Nejznámější je veto pro novelu zákona o střetu zájmů přezdívaného Lex Babiš, dále hlava státu vystavila červenou kartu novele zákona o DPH, která měla snížit daň na noviny a časopisy. V obou případech se během projednávání nepokusil z jeho pohledu nepříznivý zákon prodiskutovat. A v neposlední řadě Zeman vrátil poslancům novelu školského zákona s odkazem na jím nenáviděnou inkluzi. Která ovšem v této novele nebyla, a kterou navíc již dříve podepsal bez použití veta v rámci jedné z předchozích novel.
Prezident kritik
Miloš Zeman je člověk, který pro ostré slovo ani bonmot nejde daleko. A jeho příznivci to oceňují. V kampani ovšem poněkud překvapivě veřejně sdělil, že se jako hlava státu zdrží veřejné kritiky vlády. I nepříliš častý pozorovatel české politické scény si však vzpomene na některý z řady ataků vůči členům kabinetu – ať jimi byli premiér, dříve ministr Dienstbier nebo v poslední době ministr Herman. Můžeme rovněž připomenout jeho vystoupení v Českém rozhlase, kde se vyjádřil o vládě slovníkem, který by před 22. hodinou nebyl obvykle ve vysílání akceptován.
Zároveň dal Zeman coby člověk rozdávající silné rány oponentům veřejný slib, že pokud mu soupeři dokážou, že se zmýlil, sklopí uši a omluví se. Zde bychom v rámci zkratky mohli snad jen využít klíčová slova jako peroutkovské “vlevo dole”, schapirovský “neviditelný velvyslanec” nebo bratislavské “protivítr a dispečeři”.
Prezident podruhé?
Prezident Zeman bude v nadcházejících volbách jedním z největších favoritů na postu hlavy státy pro období 2018–2023. Uvidíme, jaká bude kampaň tentokrát. V té minulé Zeman slíbil, že náklady stlačí na 2–3 miliony (kampaň stála oficiálně 37 a čtvrt milionu) a že nebude kritizovat protikandidáty. Což se mu upřímně řečeno příliš nedařilo.
Ano, je to věc, která prostě ke kampani patří. Na druhou stranu je ovšem otázkou, proč má kandidát potřebu takovou věc veřejně slibovat. Můžeme tedy s napětím sledovat, nakolik prezidentský kandidát Zeman splní svůj slib, že před dalšími volbami nepovede kampaň vůbec.
Autory textu jsou Ivana Procházková a Jan Tvrdoň
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
