čtvrtek 10. 8. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Počítačovým virem se může nakazit nejen počítač, ale také molekula DNA. Při svých pokusech to zjistili vědci z university ve Washingtonu. Pokud by se tuto metodu povedlo ovládnout hackerům, mohli by pomocí biologického materiálu proniknout do zabezpečených sítí a nakazit je svým virem, píše ve svém textu deník Wall Street Journal. „Lidé z genetického průmyslu a americké vlády by se tím měli zabývat,“ řekl listu Tadayoshi Kohno, počítačový vědec, který se na experimentu podílel.

Že je možné uložit počítačový soubor do DNA, není novinka. Vědci už před časem zjistili, že binární kód složený z jedniček a nul je možné převést na adenin, cytosin, guanin a thymin, čtyři nukleové báze, které tvoří kód k zápisu genetické informace. Vědci z Washingtonské univerzity do synteticky vytvořené DNA přenesli počítačový virus a genetický materiál pak prohnali počítačem, který DNA umí převést zpátky na binární kód. Při analýze se přitom vložený virus přenesl do počítače a rozšířil se na celý systém. Vědci tak odhalili potenciální hrozbu, se kterou se při ochraně před hackerskými útoky dosud nepočítalo.

Nebezpečí takového útoku je roky vzdálené, připouštějí vědci. V budoucnu bude ale ukládání informací na DNA stále častější, protože takto uložené soubory mají mnohem delší životnost než soubory uložené na tradiční nosiče jako třeba flash disk. Jak se bude technologie zlevňovat, bude se metoda ukládání souborů do DNA používat stále častěji.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Byznys s módou nemá zrovna nejlepší pověst, když přijde na etické či ekologické aspekty. Předmětem oprávněné kritiky se stává kvůli přesouvání fabrik do oblastí s nejnižšími mzdami a následnému zneužívání levné pracovní síly. Další otázkou je, jak zákazníci s „fast fashion“ naloží. Podle studií, které zmiňuje deník The Guardian, jim vydrží jeden kousek oblečení zakoupeného ve Velké Británii v průměru tři roky. Poté ve většině případů skončí na skládce.

Po jarní očistě britských šatníků přibylo na skládkách odhadovaných 235 milionů kusů oblečení a na vině je právě koncept rychlé módy. Vytváří totiž začarovaný kruh: oblečení vyrobené s nejnižšími možnými náklady (a nejnižší možnou kvalitou) putuje ke konzumentům, kteří si rychle zvykli měnit garderobu podle neustále se obměňujících trendů. Zároveň jsou k tomu svým způsobem nuceni pod vlivem nízké kvality látek i provedení. Módní odpad tak začíná dokonce konkurovat objemu plastů v oceánech a v žebříčku nejvíce znečišťujících odvětví je móda na pátém místě.

Reklama
Reklama
Reklama

Na tunách vyhozeného oblečení má podíl i odpad a nepovedené kusy spojené s obří produkcí.  To pociťuje například oděvní megačtvrť v Dháce, hlavním městě v Bangladéše. „Něco se prodá vedle silnice, něco se tam jen tak pohodí, zbytek čeká na spálení,“ konstatuje estonská návrhářka a výzkumnice v oblasti textilního odpadu Reet Aus. Existuje dokonce továrna na cihly poblíž Dháky, která využívá spalování nechtěných nebo chybových oděvů jako paliva. „Znečištění je tu příšerné, chemikálie v oblečení dělají z ovzduší v podstatě toxický odpad,“ říká Aus.

Některé řetězce zákazníky vyzývají, aby oblečení, které už nechtějí, přinesli zpátky do obchodu k recyklaci. Ta ale není jednoduchá, protože každá látka je jiná. „Oblečení může obsahovat mix různých materiálů, a musí se navíc zbavit zipů a knoflíků,“ poznamenává Reet Aus.  Recyklací materiálů jako bavlna a vlna navíc vznikne méně kvalitní textilie nepoužitelná k ušití podobného kusu oblečení. Produkují se z ní například čisticí hadry a ty za nějakou dobu stejně míří na skládku.

Ani konzumenti, kteří oděvy darují místním organizacím nebo charitám, nemohou mít čisté svědomí. Podle serveru Fashionista se velká část takového oblečení v USA zabalí do obrovských balíků a pošle do oblastí jako subsaharská Afrika nebo Jižní Amerika. Tam je ovšem poměrně často přeprodávají trhovcům, a navíc to bere práci lokálním švadlenám.

Přestože módní ikony jako Vivienne Westwood se snaží na plýtvání oblečením upozorňovat, na zákazníky to má zatím pramalý vliv. Stella McCartney, dcera Paula McCartneyho a uznávaná britská návrhářka, přišla s nápadem, který by mohl aspoň vyvolat diskuzi: nejnovější kampaň své značky se rozhodla zasadit do prostředí skotské skládky. Pokud má však módnímu byznysu svítat naděje, hlavní krok musí udělat právě konzumenti – průmysl žene poptávka a jediným možným řešením je kupovat i vyhazovat méně oblečení.  Jeden takový kousek, který si necháme o devět měsíců déle, sníží jeho ekologickou stopu o 20 až 30 procent, píše The Guardian.

Reklama
Reklama