Uprchlíci už do Evropy nemíří. Za jakou cenu?

Uprchlíci již ve velkých počtech do Evropy nepřichází. V dubnu z Turecka do Řecka připlulo jen něco přes 3 tisíce lidí, v lednu a únoru to bylo celkem 120 tisíc. Je to způsobeno především evropsko-tureckou dohodou, která reguluje migraci v Egejském moři. Dohoda je z řady důvodů kontroverzní - a nyní k debatám o její udržitelnosti přibyla další velká pochybnost. Její turecký strůjce a zastánce, premiér Ahmed Davutoglu, odstoupí z postu šéfa vládní strany a nejspíše i z postu premiéra.

„Očekávalo se, že Davutoglu bude poslušným premiérem, on však nesouhlasil s některými kontroverzními kroky prezidenta Erdogana. Především nepodporoval změnu ústavy, která by podpořila prezidentovy pravomoci,“ vysvětluje aktuální dění BBC.

„Jeho rezignace znamená, že Erdogan upevňuje svou kontrolu nad Tureckem a pravděpodobně dosadí poslušnějšího premiéra. Znepokojí to řadu západních lídrů, pro něž je nevyzpytatelný Erdogan už tak komplikovaným partnerem. Tato zásadně důležitá země se propadá do politické krize, ačkoli již nyní čelí bezpečnostním hrozbám a kritice kvůli porušování lidských práv a omezování svobody slova. Erdogan vyslal dalšímu premiérovi jasný signál: následuj mé vedení, anebo tě stihne stejný osud.“

Davutoglu platil v rámci své strany za umírněného a více evropsky nakloněného politika – především on hájil dohodu s EU, Erdoganův postoj není tak čitelný. Ohlášená demise přišla po čtvrtečním dvouhodinovém rozhovoru s Erdoganem. Davutoglu zároveň řekl, že o svém dlouholetém kolegovi a šéfovi navzdory tomuto rozkolu nikdy neřekne špatné slovo, neboť si vzájemného přátelství cení.

Oddechnutí na hranicích Schengenu a prázdné tělocvičny a jiné nouzové ubytovny v Německu pochopitelně neznamenají, že uprchlíci zmizeli a krize skončila. V osmdesátimilionovém Turecku jich žijí 2,5 až 3 miliony – naprostá většina z nich ve velkých městech. V Istanbulu se syrská komunita usadila hlavně ve čtvrti Aksaray (přes tamní zastávku metra jezdí i čeští návštěvníci města z letiště do centra).

Reportáž z Aksaray nedávno napsala zkušená turecká zpravodajka deníku Neue Zürcher Zeitung (NZZ) Inga Rogg. Syřané nemluví turecky, jejich arabská kultura je odlišná a do konce minulého roku nesměli legálně pracovat. Integrace tedy ani v Turecku není jednoduchá, text švýcarských novin ale popisuje příběhy Syřanů, kteří v Istanbulu postupně budují nový život – zakládají obchody, knihkupectví či čajovny.

I pod vlivem diplomatických jednání mezi EU a Tureckem se dlouhodobé vyhlídky zdejších Syřanů trochu mění. Úřady začaly udělovat pracovní povolení, jakkoli jejich počet stoupá pomalu. Podmínkou totiž je, že zaměstnavatelé budou platit minimální mzdu, mnozí z nich však využívají mizernou situaci Syřanů a platí jim nelegálně co nejnižší výplaty.

Panenka Barbie sundává kostým baleríny, loučí se s Amerikou a jede pomáhat africkým sirotkům. Alespoň na instagramovém profilu nazvaném Barbie zachránkyně, který pomocí fotografií a krátkých doprovodných komentářů popisuje imaginární dobrodružství panenky - humanitární pracovnice.

Fotka zveřejněná uživatelem Barbie Savior (@barbiesavior),Dub 28, 2016 v 11:59 PDT

Je to satira bělošské chuti pomáhat a zachraňovat ubohé chudáky na jiných kontinentech a vytváří ji dvě Američanky, které se samy dříve vydaly dobrovolně pomáhat do světa. Pomáhaly prý v chudých zemích deset let a tato zkušenost zpochybnila jejich dříve jednoznačné představy o tom, co je dobré a co špatné.

„Do některých sirotčinců dobrovolníci jezdí pomáhat, jako kdyby to byl druh turismu, nebo ve jménu adopce fakticky obchodují s dětmi. Seznam takových pochybení je nekonečný,“ píší autorky, které chtějí zůstat v anonymitě. Na konkrétním příkladu, třeba předloňské pomoci proti šíření eboly na západě Afriky, popisují, že „některé lékařské týmy dělaly v terénu fantastickou práci, jiné pak neomluvitelně špatnou“.

Jejich provokativní a jednostranná kritika dobrovolnické pomoci v chudých zemích naráží na reálný problém. Do rozvojových zemí každým rokem vyráží více než milion dobrovolníků a jejich počet stoupá. Liší se však jejich motivy a chování, liší se i citlivost jednotlivých dobrovolníků a organizací, které je vysílají do světa. Někteří přistupují k navštívené zemi s pokorou a jsou připraveni na setkání s jinými kulturami. Jiní přicházejí se samaritánským étosem a k místním přistupují s dobrosrdečnou nadřazeností. Ne každý dobrovolník páchá automaticky dobro, jak možná podvědomě předpokládáme.

Nemění to nic na tom, že dobrovolnická zkušenost z nezápadních zemí může být nesmírně obohacují pro obě strany – vytvoří známosti napříč kulturami a může zvýšit vzájemné porozumění a empatii. A to je v časech globalizace a zmenšující se planety potřebnější než kdy dříve. Jen je dobré mít na paměti například pár pravidel, které v textu BBC o „Barbie zachránkyni“ shrnuje keňská spisovatelka Ciku Kimeria.

1. Nepřicházet do Afriky s touhou „zachránit Afriku“, ale s mnohem skromnějším cílem pomáhat místním v jejich práci.
2. Být si pořád vědomi toho, že možnost dobrovolnického pobytu je privilegium.
3. Přijmout a poznávat realitu, kterou navštěvuji, zapomenout na „imaginární Afriku“, kterou si vysnili doma před odletem.

Píše se o tom málo, ale Blízký východ a rozlehlá území východní a jižní Afriky právě procházejí nebývalým obdobím sucha. Například v Etiopii je sucho větší než v časech hladomorů 70. a 80. let, kdy nedostatkem jídla a vysílením umíraly stovky tisíc lidí.

Nyní však lépe funguje mašinérie potravinové pomoci – Etiopie má lepší infrastrukturu, po které se pomoc rychleji dostává k potřebným, a především vláda a humanitární organizace lépe spolupracují. Proto zatím dopady na lidské životy nejsou tak katastrofální.

Skutečným problémem jsou však vyhlídky do budoucnosti. Světová banka tento týden vydala studii, která mapuje dopady nadcházejícího sucha a nedostatku vody na hospodářství, a tedy i životní úroveň obyvatel na různých kontinentech. Sucho podle Světové banky způsobí propad HDP na Blízkém východě o 14 procent, v pásmu Sahelu na jih od Sahary pak o 12 procent.

Příčinami jsou růst počtu obyvatel a zvláště měst, jejich stoupající poptávka po vodě a především klimatické změny. Jejich vlivem budou nejvíce trpět právě obyvatelé těchto regionů, které přitom k emisím skleníkových plynů přispěly nejméně.

V některých oblastech zřejmě kvůli stoupajícím teplotám nebude možné žít. Zvlášť tvrdě budou klimatickou změnou v řadě místech Afriky postiženi zemědělci; naprostá většina Afričanů se přitom živí prací na (obvykle rodinných) polích. Z čeho budou žít, jaké nové možnosti se před nimi otevřou, kam se budou stěhovat, to vše je otevřené – a kvůli propojenosti planety je to úkolem i pro nás v Evropě.

Video: Včerejší den Star Wars oslavil americký prezident Obama tancem se stromtroopery.