čtvrtek 28. 9. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Americký prezident Donald Trump ve středu ve Washingtonu představil první detaily chystané daňové reformy, kterou sám označil za revoluční. Spíše než o daňovou reformu se jedná o daňové škrty, jejichž největšími vítězi budou velké firmy, komentují ovšem Trumpův plán odborníci.

Součástí Trumpova plánu je masivní snížení firemních daní ze současných 35 na 20 procent. Cílem je zvýhodnit americké firmy vůči jejich zahraničním protihráčům, vysvětlil prezident. Nadnárodní firmy mají podle nového plánu platit daň ve výši 25 procent. Do této kategorie patří 95 procent firem působících v USA, které zároveň generují většinu příjmů z firemních daní v USA, upozorňují New York Times. Nadnárodní firmy v současnosti platily daň v takové výši, jaká je v jejich domovské zemi.

„Z tohoto plánu je vidět, že Trumpova vláda upřednostňuje daňové škrty pro firmy před vším ostatním. Tyto daňové škrty jsou v novém plánu popsané mnohem detailněji než ostatní části reformy,“ komentoval pro deník Financial Times Trumpův devítistránkový návrh Steve Rosenthal z think-tanku Tax Policy Center. Firemní daně jsou v USA momentálně poměrně vysoké. Pro srovnání – v Česku odvádějí firmy 19 procent.

Velké daňové škrty zvýhodní americké firmy, Trump nicméně svůj plán prezentuje jako reformu, která pomůže rodinám s nižšími a středními příjmy. Reforma se zaměřuje také na daně z příjmů u jednotlivců. Místo současných sedmi individuálních daňových kategorií mají do budoucna existovat pouze tři: 12, 25 a 35 procent. U současných sedmi kategorií je větší rozptyl – od 10 do necelých 40 procent. Plán má zvýhodnit příslušníky střední třídy také tím, že zdvojnásobí základní odečitatelnou položku na 12 tisíc dolarů.

Návrh musí projít hlasováním v Kongresu. Republikánští lídři tvrdí, že strana je ohledně daňové reformy jednotná, o jejich tvrzení se však dá pochybovat. Že jsou republikáni rozdělení, se ukázalo třeba při hlasování o zákonu o dostupné zdravotní péči z éry Trumpova předchůdce Baracka Obamy. Republikáni se „obamacare“ několikrát pokoušeli pohřbít, ačkoli však mají v Kongresu většinu, nedokázali se dohodnout a zákon zrušit.

Brzy to bude rok od Trumpova nástupu do úřadu a nový prezident potřebuje velký legislativní úspěch, kterým by se mohl pochlubit, dodávají New York Times. Proto se před hlasováním snaží nadbíhat i demokratům. „Demokraté a republikáni by se měli v Kongresu spojit a dopřát americkému lidu tohle velké vítězství,“ řekl Trump.

Snížení daní bude znamenat nižší příjmy do státní kasy – ovšem republikáni ani Bílý dům ještě nevědí, o kolik. Nezisková organizace Tax Foundation spočítala výpadek ve výši 5,9 bilionu dolarů, což zvýší americký dluh. Někteří komentátoři proto Trumpa kritizují, že snižuje daně v době ekonomického růstu.

https://twitter.com/realDonaldTrump/status/913187235452690432

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

„Žiju dospělou verzi chlapeckého snu, ze svého života jsem udělal oslavu,“ prohlásil v roce 1967 Hugh Hefner v rozhovoru pro časopis Time. Z jiných úst by to znělo jako nabubřelé tvrzení, od Hefnera to byl spíš výstižný popis reality. Muž, který v roce 1953 založil časopis Playboy, byl tehdy na vrcholu slávy. Pánský magazín plný fotografií nahých dívek měl v 60. letech náklad sedm milionů výtisků a četl ho každý čtvrtý Američan. A Hefner byl dokonalým zosobněním životního stylu, který Playboy hlásal: většinu času trávil v pyžamu ve svém přepychovém sídle plném krasavic, které se střídaly v jeho loži. „Všechno to uteče tak strašně rychle. Život by měl být něčím víc než údolím slz,“ říkal tehdy. Svého kréda se držel až do konce: zemřel tento týden ve věku 91 let a zanechal po sobě pohlednou 31letou vdovu, s níž se seznámil během večírku ve svém domě a která se předtím objevila nahá na stránkách jeho časopisu.

V roce 1953 byly časopisy zobrazující ženskou nahotu podpultovým zbožím, které americká pošta odmítala rozvážet do novinových stánků. Hefner v té době pracoval pro známý lifestylový časopis Esquire. Když mu ale jeho šéf odmítl zvednout mzdu, dal mladý copywriter výpověď a založil si vlastní magazín. První číslo legendárního časopisu Hefner vytvořil na koleně ve svém bytě. Padly na něj veškeré jeho úspory – 600 dolarů. Na titulní straně byla fotografie nahé Marilyn Monroe, která se o několik let dříve objevila v jednom kalendáři, a její nákup tedy nebyl ničím příliš drahým. Nechuť americké pošty distribuovat erotický časopis Hefner obešel tím, že první číslo Playboye sám rozvezl do trafik v Chicagu. Prvního vydání se prodalo 50 tisíc výtisků.

Reklama
Reklama

Sláva nového časopisu plného lechtivých fotografií se šířila rychle. Playboy měl štěstí, že se dokonale trefil do ducha doby – Spojené státy stály na začátku sexuální revoluce a titul zobrazující nahotu a bojující proti křesťanskému, konzervativnímu puritánství se stal součástí této vlny. Snímky nahých dívek - podle Hefnera modelky musely být krásné, ale zároveň vypadat jako „holka od vedle“ - přinesly časopisu slávu. V časopise se  posléze nechaly v plné nahotě zvěčnit zpěvačka Madonna či modelka Cindy Crawford. Už od druhého čísla by spojen  se symbolem ušatého  zajíčka, rok po vydání se v časopise poprvé objevila odhalená playmate (dívka měsíce).

https://www.youtube.com/watch?v=Z89bJEX5YaA

Hefner říkal, že „před Playboyem vlastně lidé vůbec neměli sexuální život, ten jsme vynašli až my“. Časopis psal o všem, co měl muž své doby znát, tvořil styl. Měl ale také seriozní a kvalitní obsah, což ho odlišovalo od předchozích erotických časopisů. Spojil v sobě erotiku s vysokou kulturou: psali do něj přední spisovatelé jako Saul Below, Norman Mailer nebo James Baldwin. Na jeho stránkách se poprvé objevil výňatek ze slavné knihy investigativních novinářů deníku Washington Post Boba Woodwarda a Carla Bernsteina Všichni prezidentovi muži, která popisovala korupční skandál, jenž vedl k sesazení prezidenta Richarda Nixona. V Playboyi vycházely i rozhovory s předními celebritami své doby ze všech oblastí – s boxerem Muhammadem Alim, prezidentem Fidelem Castrem i podnikatelem Stevem Jobsem.

Od svého vrcholu na začátku 70. let začal ovšem náklad Playboye klesat vlivem konkurenčních titulů jako Penthouse nebo Hustler, které se nebály zobrazovat mnohem explicitnější snímky nahých dívek než uměřený Playboy. S nástupem internetové pornografie pak prodaný náklad klesl ještě více. U toho už Hefner nebyl. Již v roce 1985 předal vedení časopisu své dceři Christie a dál se plně věnoval bezuzdnému životnímu stylu. Během života byl třikrát ženatý a podle svých slov měl „více než tisíc žen“. Novináři se ho během života často ptali, kde se v něm bere tahle přelétavost. Hefner tvrdil, že v mládí býval věrný. Ale když mu jeho manželka v roce 1949 přiznala, že mu byla nevěrná s jiným mužem,  prý „ztratil iluze o povaze žen“.

Hefnerovo tělo bude pohřbeno na místě, které si Hefner vyhlédl a předplatil o mnoho let dopředu – hned vedle hrobu Marilyn Monroe, hvězdy jeho prvního čísla.