úterý 21. 3. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Ledacos se v posledních měsících zdá být na Západě špatně. Amerika se vzdaluje Evropě a Donald Trump si ani nedokáže podat ruku s Angelou Merkel (prý se v Oválné pracovně přeslechl), ale The Wall Street Journal upozorňuje, že jsou i jiné příklady. Jedním z nich jsou sankce proti Rusku zavedené jako reakce vůči jeho chování na Ukrajině.

Trvají již třetím rokem a vždy se o nich mluvilo jako o křehkém zboží. “Vždy se zdály být na pokraji kolapsu, stavěly se proti nim zájmy podnikatelů. I v rámci Evropské unie, kde je k zahraničně politickým rozhodnutím nutný jednomyslný souhlas, názory na ně byly všechno, jenom ne jednotné. Skeptici tvrdili, že se Západ o Ukrajinu zase tolik nezajímá, zatímco pro Rusko je geopolitické postavení Ukrajiny klíčovou záležitostí. Mělo z toho vyplývat, že Moskva si prostě počká, až to Washington a Brusel přejde,” píše deník.

Reklama
Reklama

S nástupem Donalda Trumpa se vše zdálo ještě jasnější. Trump se přece v Putinovi vidí, říkalo se. FBI, jak teď potvrdil její nechvalně proslulý ředitel James Comey, vyšetřuje vazby Trumpistánu na Moskvu. Jenže, div se světě, sankce drží. “A mnoho nenasvědčuje tomu, že by se na situaci mělo něco změnit,” ujišťuje The Wall Street Journal.

Pro české stoupence Ruska to musí být rána. Jakkoliv byla návštěva německé kancléřky chvílemi křečovitá - Trump v jednu chvíli tvrdil, že obě politici mají společné aspoň to, že je nechal napíchnout Barack Obama - nějak zapadlo, že se vlastně americký prezident s německou kancléřkou docela dobře shodli právě na sankcích vůči Rusku: “Donald Trump chválil leadership Angely Merkel při snaze řešit konflikt na Ukrajině, ona zase vyjádřila vděčnost z poznatku, že americká administrativa a osobně prezident podporují minský proces.“ Podle deníku z toho vyplývá, že se Trump musel se svou návštěvou dohodnout na tom, že sankce zůstanou zachovány, dokud se Rusko z východní Ukrajiny nestáhne.

Donald Trump při setkání s německou kancléřkou Angelou Merkel
Donald Trump při setkání s německou kancléřkou Angelou Merkel • Autor: REUTERS

Autorem komentáře je Edward Fishman, jeden z amerických diplomatů, kteří se na zavádění sankcí podíleli. A tvrdí, že sankce drží, protože jsou velmi chytře vymyšlené (proč se nepochválit) - ale také vynáší do nebes fungování Evropské unie. Což si dnes Evropan nepřečte často.

Nejdřív genialita diplomatů: sankce jsou zkonstruovány tak, aby nezatěžovaly jednostranně určité sektory ekonomiky, nepůsobí tak západním ekonomikám větší škody. Dokonce ani omezení namířená proti firmě Rosněft nezvedla ceny ropy, přestože donutila firmu zmrazit některé projekty. Evropské země tak necítí obvyklou “únavu” z dopadu sankcí, vlastně se zdá, že největší odpor proti jejich zavedení byl na počátku a časem slábne. Důležité také je, že se podařilo jasně definovat kritéria, jež podmiňují ukončení obchodní blokády. Najít si záminku, proč z obchodních omezení vycouvat, je tak obtížné.

Fishman píše, že se navíc Evropané chovají příkladně - tedy alespoň ti, na kterých opravdu záleží. “EU prokázala pozoruhodnou solidaritu a vůdčí schopnosti,“ říká, “navzdory časté rétorice napadající sankce se proti nim žádný evropský lídr nakonec skutečně nepostavil a nejdůležitější evropský hráč - Německo Angely Merkel - je podporuje systematicky.“ Dokonce i jeden z největších kritiků ekonomických opatření, německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel, dnes pošťuchuje Washington, ať drží nadále s Evropany basu.

Fishman také vysvětluje, proč se ani takové proruské státy jako Maďarsko a Řecko nakonec do rozbíjení režimu sankcí nepustili: vyvolalo by to prý rozsáhlou celoevropskou ústavní krizi a některé země by nejspíš jejich právo veta odmítli respektovat. A tohle nikomu nestojí za to, EU je pro zmíněné země příliš důležitá.

O Miloši Zemanovi se komentář výslovně nezmiňuje; spadá zjevně do kategorie těch, kteří kritizují, a skutek utek.

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Světová ekonomika se, jak známo, pohybuje v cyklech. A vše nasvědčuje tomu, že ten poslední negativní právě končí a vrací se dobré časy, píše The Economist. Takže hurá. Nebo vlastně ne, protože britský týdeník upozorňuje, že dlouho očekávané celosvětové oživení může mít paradoxně i dost pochmurné stránky.

Jde v podstatě o to, že politika a ekonomika se nepohybují současně, politický cyklus se za tím ekonomickým zpožďuje. To je známá a nespravedlivá věc: ovoce reforem často sklidí teprve političtí protivníci těch, kdo reformy s nasazením vlastní politické kariéry zaváděli, a pak jejich počáteční dopady nepřežili. Příklad? Německý kancléř Gerhard Schroeder: smetánku výsledků jeho reforem sociálního systému neslízl nikdo jiný než současná kancléřka Angela Merkel.

Reklama
Reklama

Když se teď ekonomika zvedá, kdo se bude výsledky chlubit? Uhodli jste: Donald Trump nebo stoupenci britského Brexitu, kterým bude oteplování na světových trzích pěkně přihřívat jejich vlastní demagogickou polívčičku. A stoupencům volného obchodu a globalizace v The Economist z takové představy zjevně naskakuje husí kůže.

Svět jde opravdu nahoru; autoři komentáře a následujícího rozsáhlého textu uvádějí řadu příkladů od Spojených států přes Jižní Koreu až po Brazílii, která se po dvou letech úporné recese letos koncem roku zase rozmáchne. Všechno sice není skvělé, mzdy rostou mimo Spojené státy pomalu, Čína stále hromadí dluhy, produktivita neroste bůhvíjak hbitě (to souvisí se zmíněným pomalým růstem mezd). Celkem vzato však po dlouhé době vládne velký optimismus a analytici londýnského týdeníku tvrdí, že tentokrát už je to doopravdy: že finanční krize konečně dobíhá svůj dlouhý zničující cyklus.

Takový Donald Trump to rozhodně vidí a už se chlubí. Ve svých tweetech opěvuje oživení, nová pracovní místa i rostoucí sebevědomí v podnikatelském prostředí - prý výsledek jeho zvolení a očekávaných daňových reforem, stimulů a všeobecného zavádění nových pořádků. Což The Economist označuje za čisté chvástání, americká ekonomika vytváří nová pracovní místa už 77 měsíců v řadě.

Podle Britů je ekonomické vzepětí zákonité, přišlo by tak jako tak. Citují výzkumy, které ukazují, že průměrné oživení po bankovní krizi trvá právě osm let (na základě srovnání průběhu stovky takových krizí). Dnešní oživení ukazuje, že americká i evropská centrální banka postupovaly správně - to se prý ovšem netýká evropských úsporných programů -  a že jsme se prostě výsledků dočkali. A když konečně přišly, sedí v Bílém domě nacionalista, který hodlá zničit globalizaci a nastavět překážky světovému obchodu.

The Economist se bojí, že to může přinést katastrofu. Ekonomické oživení bude vnímáno jako potvrzení správnosti “ekonomického nacionalismu”. Může pomoci ke zvolení dalším populistům, jako je Marine Le Pen. “Úspěchy” utvrdí Trumpa a spol. v jejich přístupu, ve stavění bariér a v obcházení WTO. A nakonec se všechno, co osm let klíčilo, může docela ošklivě zhatit.