Denní menu

středa 11. 1. 2017

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Ve své pravidelné rubrice o slavných zvířatech historie popisuje Elena Passarello v nejnovějším vydání The Paris Review osud bernardýna Barryho - „světce mezi světci“ a proslulého záchranáře poutníků ze Svatobernardského průsmyku.

 Je to vhodně načasované čtení. Mrazivým počasím a chůzí po zasněžených chodnících sužování čtenáři se mohou lépe vcítit do těžkostí poutníků na zimní cestě do Říma přes alpský průsmyk svatého Bernarda. Právě tady, v oblasti hrozících lavin, krutého větru a číhajících banditů na ně léta čekal a byl jim k potřebě Barry. Aktivní služba tohoto bernardýna z mnišské občerstvovny ve Svatobernardském sedle probíhala v období 1800-1812 a uctívaný pes při ní údajně zachránil 40 lidí.

Tak to alespoň tvrdí pomník vztyčený na pařížském Psím hřbitově (Cimetière des Chiens) v roce 1900. „Svatý Bernardýn Barry,“ říká epitaf pod vytesaným reliéfem psa se lví hřívou, jehož se pevně kolem krku drží právě zachraňované dítě: „Zachránil život 40 lidem. A 41. člověk ho zabil.“ Jakkoli je ovšem stručná, tato zpráva v mnoha ohledech nesedí.

Barry nezemřel ve službě, ale až roku 1814 po dvouletém luxusním důchodu v Bernu a jeho nabalzamované pozůstatky pak byly vystaveny v tamním Přírodovědném muzeu. Není možné ani potvrdit přesný počet zachráněných. Mniši od Sv. Bernarda si o výkonech svých psů nevedli žádné záznamy, nicméně 40 lidí vysvobozených z nebezpečí smrti během jedné psí kariéry se podle znalců nezdá nijak přehnané číslo.

Jak říkají i encyklopedie: právě obtíže a nebezpečí dlouhé alpské cesty vedly v desátém století mnicha Bernarda de Menthon, aby v průsmyku založil zimní útulek pro poutníky. O sedm set let později začali mniši pečující o Bernardovo dílo chovat záchranářské a pomocné psy - křížence francouzských tažných mastifů a původně asijských buldoků. Tito psi jednak probíhali zasněženou stezku a značili poutníkům směr, jednak větřili a hledali ty, kteří ve špatném počasí sešli z cesty do závějí.

Pomnik Barryho na pařížském hřbitově
Pomník Barryho na pařížském hřbitově

Na jaře roku 1800 čtyřnozí mnišští pomocníci asistovali i při přechodu Napoleonovy armády: 250 tisíc vojáků tehdy procházelo průsmykem celý měsíc. Právě jednomu z nich přičítá legenda Barryho smrt: sněžnou slepotou postižený žoldák si měl podle ní poplést zachraňujícího bernardýna s útočícím vlkem a vrazil do něj bajonet. Barry byl ale v roce 1800 ještě štěně, které se záchranářskému umění teprve učilo od starších psů.

Dospělý Barry pak nepochybně zachránil několik desítek lidí a podařilo se mu vyváznout z mnoha smrtelných nebezpečí, jemuž jsou vystaveni horští záchranářští psi. Na svých cestách se pohyboval s vakem připevněným k tělu, ve kterém byla voda a chleba; nikdy ovšem neběhal po průsmyku se soudkem rumu pod krkem, jak dnes švýcarské záchranáře ráda kreslí popkultura.

V rozporu s legendou vytesanou na epitafu také zřejmě nikdy nevynesl z bouře na zádech žádné dítě. Na takovou zátěž byl příliš malý. Barry totiž nevypadal jako dnešní bernardýni. Byl útlejší, zhruba o velikosti dnešního erdelteriéra - a je vyloučeno, aby na jakoukoli jen trochu delší vzdálenost unesl i malého člověka.

Ve dvacátých letech 19. století pak zahynula v několika horských katastrofách celá Barryho rodová linie. Jak píše Passarello, mniši z hospice neuvažovali o svých křížených psech jako o novém plemeni; vůbec je nenapadlo dávat jim obecné jméno. A ve snaze doplnit zdevastovaný psinec zkřížili Barryho typ s novofundlanďany; doufali, že tělesná velikost jim do záchranářství dodá ještě větší zápal.

Z křížení ovšem vznikl pes s velkou papulatou tváří, nemotornýma nohama, huňatou srstí náchylnou k nabalování hrudek sněhu a velmi omezenou energií. Jinak řečeno: tvor ze záchranářského hlediska naprosto k ničemu. Nicméně chytří chovatelé postupně proměnili toto nové plemeno ve výnosné psy pro zábavu. A v roce 1880 si je zaregistrovali u švýcarského kynologického klubu pod jménem odvolávajícím se na sv.Bernarda - bernardýn. Takže Barry, opravdový svatý bernardýn, nikdy jako bernardýn nevypadal.

Největší spojitost s Barrym mají dnes aspoň šlechtitelské standardy pro plemeno bernardýnů. Psi hodní tohoto jména musí ve tváři vyjadřovat „noblesní a shovívavou povahu a touhu potěšit svého pána“. „Takže dnešní svatí psi,“ končí vzpomínku na Barryho sloupkařka The Paris Review, „už zcela neschopní záchrany životů a duší, se musí alespoň tvářit a chovat svatě.“

Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

On-line magazín Social Europe připomíná dva články, v nichž figuruje  právě zesnulý polský sociolog Zygmunt Bauman. V jednom případě jde o text, který pro ně Bauman loni v listopadu napsal, a ve druhém krátký rozhovor, který s ním pořídili. Oba články se dotýkají příčin a širších souvislostí vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách: How Neoliberalism Prepared The Way For Donald TrumpTrump: A Quick Fix For Existential Anxiety.

Čtěte také: Všichni žijeme v Utopii, napsal pro Respekt sociolog Bauman

 

Reklama