pondělí 21. 11. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Časopis Time pracoval tři roky na velmi ambiciózním projektu: shromáždit na jedno místo sto nejvlivnějších a nejsilnějších fotografií všech dob.  “Nikdy jsem nelitoval, že jsem tu fotku udělal,” říká autor jedné z nich Richard Drew. Jde o snímek muže letícího hlavou dolů z hořící budovy Světového obchodního centra 11. září 2001. Jak píše Time v digitálním archivu, který je vyvěšen na stránce 100photos.time.com, identita letícího muže dosud není známa, a tak se stal neznámým vojínem 9/11.

Krátkým komentářem, který shrnuje příběh daného snímku, je na webu opatřeno všech sto fotografií. Do výběru se dostaly i další notoricky známé snímky, jako je osamělý muž stojící před tanky na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v roce 1999, mučený vězeň z irácké věznice Abú Ghraib s kápí na hlavě z roku 2003 nebo Che Guevarův portrét z roku 1960.

Reklama
Reklama

Pokud se fotografie seřadí podle data pořízení, pak zatím posledním snímkem je utopený syrský chlapeček u tureckých břehů z loňského roku. Tím nejstarším je naopak fotografie pořízená pomocí camery obscury ve Francii roku 1826 pod názvem Pohled z okna v La Gras. Podle časopisu Time jde o nejstarší dochovanou fotografii, podle jiných pramenů existuje od stejného autora ještě jedna o rok starší.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Angela Merkel pokračuje. V neděli oznámila, že se pokusí počtvrté vyhrát volby - a vůbec to nebylo samozřejmé a rychlé rozhodnutí. Z článků dobře informovaných německých kolegů vyplývá, že nepokračuje z radosti, ale z pocitu odpovědnosti.  Zde například komentář a zpravodajský text deníku Süddeutsche Zeitung.

Novináři, kteří mají ke kancléřce dobrý přístup, už delší čas spekulovali o jejím odchodu. Někteří dokonce předvídali, že k němu dojde už během právě probíhajícího funkčního období. Merkel totiž nechtěla odcházet vyčerpaná a unavená, chtěla si okamžik loučení s politikou sama vybrat – na rozdíl od všech předchůdců na postu německého kancléře.

Reklama
Reklama

Gerhard Schröder odešel po prohraných předčasných volbách, kdy se od něj odštěpila levicová část vlastní strany. Helmut Kohl rovněž odešel za zenitem, po prohraných volbách. Vhodný moment k odchodu propásly i legendy poválečné demokracie Helmut Schmidt a Konrad Adenauer. Nyní - a toto riziko s sebou rozhodnutí nepochybně nese - hrozí podobný osud i kancléřce. Po dvanácti až šestnácti letech, které v případě další výhry ve volbách v čele země stráví, se může snadno okoukat. Již nyní někteří novináři pozorují, že je z práce v nesmírně náročných dobách unavená.

Angela Merkel minulé volby vyhrála s předvolebním sloganem „Znáte mě“. Ovšem uprchlickou politikou řadu tradičních voličů své křesťansko-demokratické CDU nepříjemně překvapila, jakkoli se mohla na podzim 2015 opírat o většinovou podporu německé veřejnosti. Její účast ve volbách v příštím roce bude volebním testem její migrační a uprchlické politiky, pokusem získat pro důležitá rozhodnutí od občanů legitimitu. Merkel se také pokusí zvrátit populistický trend německé politiky – CDU minulý týden oznámila, že se cíleně pokusí oslovit zklamané voliče a odradit je od volby populistů.

Angela Merkel in der Türkei
Angela Merkel v uprchlickém táboře v tureckém Nizipu, leden 2016 • Autor: Action Press, Profimedia

Podle řady komentářů v německých médiích je však hlavním důvodem, proč kancléřka nechce odejít, rozviklaný stav Evropy a celého západního světa: s nejednotnou Evropou, narůstajícím populismem a prezidentem Trumpem, který je pro zbytek světa velkou neznámou. Angela Merkel působí jako jistota; serióznosti, poctivosti, pragmatické politiky.

Kancléřka zároveň nemá ráda, když se její schopnosti a možnosti přeceňují. Kdy se očekávání šroubují do takových výšek, že je nemůže naplnit. Toto pnutí dobře ilustruje text z aktuálního vydání týdeníku Die Zeit, ve kterém se mimo jiné píše: „Každý v jejím okolí se snaží tlumit očekávání. Samozřejmě kancléřka není lídrem svobodného světa, říkají. Samozřejmě jsou možnosti Německa neskonale menší než možnosti USA. Samozřejmě Německo nebude schopno ukončit války ve světě – natož je vést.“

Tlak a očekávání, aby se po Trumpově volební výhře ujala výraznější role ve světové politice, vskutku přichází ve chvíli, kdy jsou její možnosti omezenější než dříve. Evropa netáhne za jeden provaz, ani její vlastní strana není jednotná. A ani v německé veřejnosti není tak populární jako před uprchlickou krizí. Pravda, pořád je pravidelně mezi pěti nejoblíbenějšími politiky v zemi a naposledy její důvěra v očích voličů opět stoupla, přesto ji část Němci, třeba ti konzervativnější z tábora tradičních voličů křesťansko-demokratické strany, kvůli otevření hranic pro uprchlíky trvale ztratí.

„Je to paradox dnešní globalizované a naštvané společnosti,“ píše Die Zeit o protikladu mezi slábnutím její pozice v německé politice a stále větších nárocích na aktivní roli ve světě. „Jako německá kancléřka už možná vládla příliš dlouho, ale jako světová kancléřka příliš krátkou dobu.“

Reklama
Reklama