Štěstí rodiny závisí zejména na rozhodnutí mužů

Americký magazín New Yorker přináší obsáhlý a detailní portrét právničky, kterou hluboký odpor k trestu smrti dovedl ke kariéře, v níž se specializuje na obhajobu těch „nejhorších z nejhorších“ - a bez nadsázky mnohým z nich zachraňuje životy. Právě její promyšlená obhajoba totiž znamená, že stráví život ve vězení, místo aby o něj přišli v komoře smrti.

Judy Clarke už obhajovala teroristy (Ted Kaczynski zvaný Unabomber) i masové vrahy (střelec s Tucsonu, který zabil šest lidí a mnoho dalších včetně političky Gabrielle Giffords zranil). Zločince, na něž s odporem shlíží i sám zločinecký svět. Naposled od smrtící injekce uchránila bostonského atentátníka čečenského původu Džochara Carnajeva.

Je to fascinující čtení. Čtenář má tendenci zprvu advokátku rychle odsoudit; nebo si umíte představit, že čas a energii investujete ve prospěch někoho, kdo bez hnutí brvou zabije devítileté dítě? Jeden z důkazů proti Carnajevovi představuje záznam z pouliční kamery, který jej zachycuje, jak umisťuje batoh s trhavinou doslova za záda malého chlapce, a pak s klidem odchází.

Jenže Jude Clarke vychází ze dvou premis, s nimiž je třeba v debatě počítat: jednak Američané se zostřující jistotou – zejména díky moderním technologiím a detekci DNA – zjišťují, jak náchylný k omylům je jejich justiční systém. A zatímco člověk vězněný neprávem může být propuštěn, popravené už nikdo neoživí.

Druhá premisa směřuje filozofičtějším směrem. Clarke říká, že nikdo z jejích klientů se zlý nenarodil, ale ke zločinům dospěl vlivem nejrůznějších okolností, na něž měl často jen omezený vliv. Neznamená to, že jejich činy omlouvá, jen je ukazuje v komplexnějším světle.

Do pokračující debaty o rozdělení rolí v rodině zajímavě přispívá osobně laděný text z pera profesora politologie a mezinárodních vztahů Princetonské univerzity Andrewa Moravcsika.  V časopisu The Atlantic dochází k závěru, který bude znít obzvláště provokativně v českých kruzích – píše, že štěstí a spokojenost rodiny závisí zejména na rozhodnutí muže.

„Prospěch dětí, postavení žen a štěstí mužů závisí na tom, zda bude více otců ochotno přijmout roli pečujícího rodiče,“ shrnuje Moravcsik a popisuje vlastní nelehkou a komplikovanou cestu k pozici „hlavního rodiče“ dvou synů, které má se svojí ženou, úspěšnou akademičkou.

Zároveň tak trochu rozporuje, zda je vůbec možné férové rozdělení rolí. „Dříve nebo později jeden z rodičů ve dvoukariérovém manželství převezme roli toho hlavního,“ píše. V drtivé většině případů je to žena, nicméně Moravcsik volá po tom, aby se tohoto úkolu ujalo více mužů, a to nikoliv proto, že je to „správné“ a „spravedlivé“, ale proto, že podle něj zlepší kvalitu života i jim samým.

Výzkumy totiž opakovaně ukazují, že muži tradičním rozdělením rolí a konfliktem mezi pracovním a rodinným životem trpí stejně jako ženy; a v některých výzkumech se ukazuje, že ještě víc. „Víme, že pokud na konci své cesty muži něčeho litují, pak toho, žili život orientovaný jen na práci, jak se od nich očekávalo, namísto plného života, který sami chtěli,“ píše Moravcsik. „Já tento pocit mít nebudu.“

Čekalo se to, ale stejně se strhnul velký poprask, který hned tak neskončí. Labouristé o víkendu skutečně udělali to, před čím je varovali hned dva jejich bývalí šéfové a premiéři (Blair a Brown) a zvolili si do čela Jeremyho Corbyna, dlouholetého poslance z levého okraje labouristického spektra. A od první minuty jeho angažmá vzbuzuje kontroverze – jak si všímá The Guardian, je poněkud zvláštní, když ve stínovém kabinetu levicové strany na pěti nejdůležitějších pozicích zcela chybějí ženy.

Osoby nových stínových ministrů pak vyvolávají další kontroverze: kupříkladu nový stínový ministr financí John McDonnell je stejně jako Corbyn advokát znárodňování v klíčových průmyslových odvětvích, což je pohled, který nevzbuzuje nadšení ani v labouristických kruzích. Navíc podle zpráv BBC zevnitř strany někteří labouristé Corbyna varovali, že jmenování McDonnella budou chápat jako “vyhlášení války” a zradu Corbynových slibů o “sjednocování strany”.

Další vášně Corbyn vyvolal tím, že odmítl jasně říci, jak by se postavil k plánovanému referendu o setrvání Británie v Evropské unii. Jak známo, nový šéf britské levice hlasoval v roce 1975 proti vstupu země do Evropských společenství. Právě kvůli obavám z jeho evropsky vlažného postoje se svých křesel vzdala část stínového kabinetu, třeba stínový ministr průmyslu a obchodu Chuka Umunna. Nový labouristický stínový ministr zahraničí Hilary Benn ovšem prohlásil, že je naprosto vyloučené, aby Labour Party podpořila odchod země z EU.

S pozorností stočenou k migrační krizi ustupuje do pozadí další klíčové evropské téma poslední doby – Rusko a co od něj čekat. Bývalý novinář významných ruských listů (Izvestija) a dnes analytik think-tanku Carnegie Moscow center Andrej Kolesnikov nabízí podrobnou analýzu putinovského režimu, který podle něj sice v poslední době slaví taktická vítězství na nejrůznějších frontách, nicméně postrádá zásadní ingredienci dlouhodobého úspěchu: udržitelnou vizi a strategii do budoucna.

“Úřady předstírají, že vážné problémy dnešního Ruska – klesající životní úroveň, slabá ekonomika, krize rublu či vyšší inflace – prostě neexistují,” píše Kolesnikov. Proč tedy popularita prezidenta Putina nejenže neklesá, ale dále roste? Protože pro Rusy stále ponížené rozpadem Sovětského svazu je prostě pořád důležitější pocit, který jim právě Putin dokázal zařídit: že se vracejí časy, kdy jejich země představovala supervelmoc, které se bojí Západ. “Úspěchy v zahraniční politice zajišťují obnovení důstojnosti Ruska na mezinárodní scéně a vyvažují nedostatek důstojnosti, který zažívají doma,” konstatuje autor.

Video:  Těžký život fotografa koček.

Kulturní tip: Misie. ČT2 14.9.2015  21:55.   Slavný film z roku 1986 režíroval Roland Joffé a hlavní role ztvárnili Robert De Niro a Jeremy Irons. Odehrává se v Jižní Americe a jeho pozadím je konflikt mezi Španělskem a Portugalskem o koloniální nadvládu. Zatímco na španělském území mají jezuité možnost budovat své misie a obracet domorodce na víru, na portugalském území je jejich působení vnímáno jako přílišná překážka pro rozvoj otrocké práce na plantážích.