Jak zmínila také autorka menu v některých svých dřívějších textech, lidé měli v minulosti pozoruhodné představy o tom, jak vzniká nový život. Ač se tyto představy tvářily jako přísně vědecky podložené, jasně se do nich promítaly společenské představy o ženském elementu coby pasivním a přijímajícím a mužském coby akčním a konajícím. Ještě na konci devatenáctého století byl rozšířen názor, že dítě cele vzniká v těle muže, ve spermii je „dopraveno“ do těla matky a ženské tělo slouží pouze jako nádoba, v níž je již utvořený člověk donošen.
Později se sice informace o oplodnění vajíčka spermiemi upřesňovaly, jak ale píše on-line magazín Aeon, stále byly ovlivněny kulturními představami o ženské a mužské roli. Vyprávěly se jako „vědecká pohádka“, jak to nazvala americká antropoložka Emily Martin počátkem devadesátých let dvacátého století. V textu dokumentovala, jak v řadě textů či učebnic autoři popisují různé aspekty ženského cyklu jako „degenerativní“ - a zamýšlí se nad tím, proč se mluví o „plýtvání“ vajíčky (žena má při narození ve vaječnících asi dva miliony vajíček, reálně se jich uvolí jen asi 500). „Skutečná záhada je zde jiná, proč se nepíše o plýtvání v souvislosti s ohromnou produkcí spermií, když jich každý muž denně vyprodukuje kolem 100 milionů,“ píše Martin.
Aeon nyní připomíná, že to bylo právě obrovské množství spermií, díky němuž se zrodila teorie o jejich vzájemné soutěži, v níž dospěje k vysněnému cíli – tedy pasivně čekajícímu vajíčku – jen ta nejrychlejší, nejschopnější. Jenže pro teorii o ostré soutěži podle Aeonu nejsou přesvědčivé důkazy, spíše máme po ruce studie, které naznačují, že je vše složitější.
Jednak u většiny savců včetně lidí spermie k vajíčku necestují vlastní aktivitou, jsou pasivně transportovány pohybem dělohy a vejcovodů. Do oplodňovací části vejcovodů (hluboko v těle ženy) tak dospěje pouze několik stovek z 250 milionů spermií, které průměrně obsahuje ejakulát (některé studie tvrdí, že pravděpodobnost otěhotnění klesá, pokud je v mužském ejakulátu méně než 100 milionů spermií).
Obecné představě naopak odpovídá fakt, že spermie jakkoli defektní v prostředí dělohy nepřežijí. Stovky tisíc spermií – i těch zdravých a silných - se pak ztratí po cestě v záhybech a zákoutích dělohy. A tam mohou přežít až deset dní, také v rozporu s dosavadními zjištěními, podle nichž záhy umírají.
Teorii o soutěži mnoha spermií oslabuje i zjištění, že vyšší počet naopak snižuje šance na úspěšné početí – pokud je vajíčko oplodněno více než jednou spermií, končí to obvykle potratem. Počty spermií tak ženské tělo samo aktivně reguluje, čili opět neplatí, že pasivně čeká, až se k vajíčku dostane nejrychlejší.
Nemáme rovněž žádné důkazy, že „vítězí nejkvalitnější spermie“. Jasně defektní spermie sice odpadnou, ale jinak není možné spermie rozlišit podle „kvality“ a ani se to neděje. Experimenty na myších pak ukázaly, že nedochází k výběru spermií ani podle toho, zda obsahují chromozom Y nebo X. Spíše než vítězství nejlepšího je podle Aeonu celý proces „loterií s 250 miliony lístků“. A v ní zvítězí spermie, která má prostě štěstí.
https://aeon.co/essays/the-idea-that-sperm-race-to-the-egg-is-just-another-macho-myth?utm_source=Aeon+Newsletter&utm_campaign=acc67c03a0-EMAIL_CAMPAIGN_2018_08_20_05_50&utm_medium=email&utm_term=0_411a82e59d-acc67c03a0–69452409
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
