pondělí 12. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Čínský parlament podle očekávání zrušil ústavní omezení prezidentů na dvě funkční období a umožnil současnému vladaři Si Ťin-pchingovi teoreticky vládnout nadosmrti. Pro tuto změnu hlasovalo 2958 ze 2964 poslanců - dva byli v proti, tři nehlasovali, jeden lístek byl neplatný. Tedy krásných 99,8 procent. “Mění autokratický čínský režim v diktaturu,“ komentoval tuto změnu týdeník The Economist. Veřejný nesouhlas byl pochopitelně kvůli strachu z postihu tichý: omezil se na pár petic podepsaných intelektuály a na cenzory beztak smazané projevy zakódovaného nesouhlasu na sítích. V soukromí si však podle zpravodajů deníku Financial Times mnozí Číňané stěžují.

Ústavní změna likviduje zavedený postup, který Číně – na rozdíl od jiných autokracií – přinášel od osmdesátých let nevídanou stabilitu. Tehdejší vladař a tvůrce ekonomických reforem Teng Siao-pching chtěl zabránit opakování teroru a chaosu, jež s sebou přinesla kulturní revoluce a vláda charismatického jedince, jakým byl Mao Ce-tung. Vytvořil systém, který měl znemožnit návrat kultu osobnosti a všech rizik, jež koncentrace moci v rukou jednoho člověka přináší.

Reklama
Reklama

Centrálou moci se proto - zjednodušeně řečeno - stal kolektiv zvaný „stálý výbor politbyra komunistické strany“. Prezident byl jen první ze sedmi mužů, kteří se jeden druhému podobali a neoplývali charismatem. Zastupovali různé proudy vládnoucí strany a konsenzuálním výkonem moci v politbyru vyvažovali jejich různé zájmy. Organizované předání moci po dvou funkčních obdobích pak zajišťovalo spořádanou výměnu mezi generacemi. Zdálo se to být čínským receptem na slabinu diktatur, která spočívá v tom, že se vladaři chtějí držet moci nadosmrti a jejich výměnu doprovází hrozba násilí a otřesů režimu. Podle mnohých analytiků právě tento systém tvořil základ úspěchů Číny v minulých třiceti letech. (O fungování Komunistické strany Číny více v tomto textu).

Čtěte také: Západ se mýlil

“Nyní vstupujeme do epochy, v níž budoucnost pětiny lidstva bude do obrovské míry záviset na vizích, instinktech a nejistotách jediného muže,“ komentuje novou situaci Evan Osnos, specialista na Čínu z týdeníku The New Yorker. To samozřejmě krátkodobě přináší vyšší efektivitu systému. Rychlejší reformy ekonomiky a finančního sektoru, možnost rázného zátahu proti korupci i zadluženým lokálním vládám, vynucení pravidel v oblasti ochrany ovzduší.

Jenže nevyhnutelně to zároveň zvyšuje dlouhodobá rizika. Vládce se uzavře v bublině svých poradců a kritické hlasy z lokálních stranických struktur z obav před neomezenou mocí prezidenta utichnou. A především se vrací se klasický problém diktatur: není jasné, jak moc mírumilovně přejde na novou, příští generaci?

Zmíněný Osnos mimochodem ve vynikajícím textu nazvaném Make China Great Again popisuje, že se v Číně za Si ťin-pchinga opakuje trend, který známe z Evropy a Ameriky. Posilují nacionalisté v rámci komunistické strany, naopak slábne liberální křídlo, které v interních debatách prosazovalo co největší mezinárodní spolupráci se Západem a postupné zavádění vlády práva do Číny.

Čínští populističtí nacionalisté provozují weby, které připomínají tzv. alternativní nacionalistické weby z Evropy a USA: často kritizují údajnou politickou korektnost, šíří obavy z muslimů a odpor k liberálům. “Tuto agendu prosazujeme dlouho, nyní se stala mainstreamem.

Nejen v Číně, ale na celém světě,” cituje Evan Osnos čínského nacionalistu Žao Ťina, který provozuje čínský server anti-cnn.com. Tento nacionalista prosazuje politický přístup, kdy na prvním místě stojí národní zájem, v Británii, Francii, Rusku, Trumpově Americe - a nyní i Číně. “V tomto světě hovoří moc,” pochvaluje si v rozhovoru s Osnosem. Z pohledu nejmocnějších zemí může být taková budoucnost světa lákavá, z pohledu těch menších a středně velkých už méně - což populární čeští nacionalisté svým voličům a čtenářům zamlčují.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Americký podnikatel Elon Musk slibuje příští rok udělat další krok k dobytí Marsu - což je sen, kvůli kterému si založil „kosmickou“ firmu a začal vyrábět vlastní rakety. A tu největší, která by na rozdíl od dosavadních měla na Mars skutečně doletět, slibuje Musk otestovat už příští rok. „Myslím, že budeme schopni uskutečnit krátké lety někdy v prvním pololetí,“ prohlásil v neděli na konferenci SXSW v Texasu.

Podle reportérů BBC Musk v této souvislosti poznamenal, že je žádoucí dostat se na Mars dřív, než vypukne další světová válka a jaderný konflikt. V projevu nepadla předpověď, kdy a proč by k válce mělo dojít, spíš jen varování, že tuto temnou vizi nelze jen tak vyhnat z hlavy. Podle Muska je „nepravděpodobné“, že by už nikdy k žádné světové válce nedošlo, protože tak to prý na Zemi chodí.

Reklama
Reklama

Ani nová raketa s pracovním názvem BFR - zkratka se interpretuje různě, nejčastěji jako Big Fucking Rocket – nicméně nepoletí příští rok rovnou k Marsu. Oněmi „krátkými lety nahoru a dolů“ Musk myslí patrně test, zda se raketa odlepí od země, a zda poté, jak je u Muskových raket zvykem, zase bezpečně dosedne na zem. „Podobně se trénovalo i s předchozími raketami – při prvních testech vyletěly třeba jen metr a půl vysoko,“ uvádí publicista Tomáš Přibyl, který počínání Muskovy firmy SpaceX podrobně sleduje.

https://www.youtube.com/watch?v=A0FZIwabctw&feature=youtu.be

Je navíc otázkou, jestli ke zkušebním startům skutečně dojde už za rok. Sám Musk v Texasu přiznal, že s termíny často přehání a že se je velmi často nedaří dodržet. Na druhou stranu dříve nebo později svoje vize skutečně plní, ať už šlo o průlom ve výrobě elektromobilů s populární značkou Tesla, o výstavbu největší továrny na světě (na baterie) nebo nejnověji o vystřelení jedné červené Tesly do vesmíru. K tomu došlo před měsícem s pomocí rakety Falcon Heavy, která coby nejsilnější raketa současnosti má být předstupněm BFR. (O startu Falcon Heavy jsme psali zde).

Let na Mars se má podle dřívějších slibů uskutečnit kolem roku 2022. Plán je takový, že BFR vynese na oběžnou dráhu Země druhý stupeň rakety tvořící zároveň kosmickou loď, další rakety pro ni dopraví na orbit palivo - a po jeho přečerpání druhý stupeň odstartuje z oběžné dráhy směrem k Marsu. Tam by měl přistát, z místní atmosféry si vyrobit palivo pro zpáteční cestu - a díky menší gravitaci na Marsu zvládnout cestu zpět na jeden zátah.

Novinka BFR je v tom, že půjde o nejsilnější raketu všech dob, která by měla být schopna vynést do vesmíru a na Mars mnohem větší objemy nákladu, než je dosud běžné. Kromě letu na Mars Musk slibuje využít svých raket také k rychlým „orbitálním skokům“ po Zemi. Let odkudkoli kamkoli by neměl zabrat víc než hodinu, třeba z Londýna do New Yorku by to mělo jít zvládnout za třicet minut.

Čtěte také: Soukromý kapitál je skutečným tahounem kosmonautiky

https://www.youtube.com/watch?v=5TMnH4foxM0

 

Reklama
Reklama