0:00
0:00
Denní menu12. 3. 20184 minuty

Si může vládnout nadosmrti. Čínský autokratický režim se mění v diktaturu

Si Ťin-pching s manželkou
Autor: Globe Media /  Reuters

Čínský parlament podle očekávání zrušil ústavní omezení prezidentů na dvě funkční období a umožnil současnému vladaři Si Ťin-pchingovi teoreticky vládnout nadosmrti. Pro tuto změnu hlasovalo 2958 ze 2964 poslanců - dva byli v proti, tři nehlasovali, jeden lístek byl neplatný. Tedy krásných 99,8 procent. “Mění autokratický čínský režim v diktaturu,“ komentoval tuto změnu týdeník The Economist. Veřejný nesouhlas byl pochopitelně kvůli strachu z postihu tichý: omezil se na pár petic podepsaných intelektuály a na cenzory beztak smazané projevy zakódovaného nesouhlasu na sítích. V soukromí si však podle zpravodajů deníku Financial Times mnozí Číňané stěžují.

Ústavní změna likviduje zavedený postup, který Číně – na rozdíl od jiných autokracií – přinášel od osmdesátých let nevídanou stabilitu. Tehdejší vladař a tvůrce ekonomických reforem Teng Siao-pching chtěl zabránit opakování teroru a chaosu, jež s sebou přinesla kulturní revoluce a vláda charismatického jedince, jakým byl Mao Ce-tung. Vytvořil systém, který měl znemožnit návrat kultu osobnosti a všech rizik, jež koncentrace moci v rukou jednoho člověka přináší.

↓ INZERCE

Centrálou moci se proto - zjednodušeně řečeno - stal kolektiv zvaný „stálý výbor politbyra komunistické strany“. Prezident byl jen první ze sedmi mužů, kteří se jeden druhému podobali a neoplývali charismatem. Zastupovali různé proudy vládnoucí strany a konsenzuálním výkonem moci v politbyru vyvažovali jejich různé zájmy. Organizované předání moci po dvou funkčních obdobích pak zajišťovalo spořádanou výměnu mezi generacemi. Zdálo se to být čínským receptem na slabinu diktatur, která spočívá v tom, že se vladaři chtějí držet moci nadosmrti a jejich výměnu doprovází hrozba násilí a otřesů režimu. Podle mnohých analytiků právě tento systém tvořil základ úspěchů Číny v minulých třiceti letech. (O fungování Komunistické strany Číny více v tomto textu).

“Nyní vstupujeme do epochy, v níž budoucnost pětiny lidstva bude do obrovské míry záviset na vizích, instinktech a nejistotách jediného muže,“ komentuje novou situaci Evan Osnos, specialista na Čínu z týdeníku The New Yorker. To samozřejmě krátkodobě přináší vyšší efektivitu systému. Rychlejší reformy ekonomiky a finančního sektoru, možnost rázného zátahu proti korupci i zadluženým lokálním vládám, vynucení pravidel v oblasti ochrany ovzduší.

Jenže nevyhnutelně to zároveň zvyšuje dlouhodobá rizika. Vládce se uzavře v bublině svých poradců a kritické hlasy z lokálních stranických struktur z obav před neomezenou mocí prezidenta utichnou. A především se vrací se klasický problém diktatur: není jasné, jak moc mírumilovně přejde na novou, příští generaci?

Zmíněný Osnos mimochodem ve vynikajícím textu nazvaném Make China Great Again popisuje, že se v Číně za Si ťin-pchinga opakuje trend, který známe z Evropy a Ameriky. Posilují nacionalisté v rámci komunistické strany, naopak slábne liberální křídlo, které v interních debatách prosazovalo co největší mezinárodní spolupráci se Západem a postupné zavádění vlády práva do Číny.

Čínští populističtí nacionalisté provozují weby, které připomínají tzv. alternativní nacionalistické weby z Evropy a USA: často kritizují údajnou politickou korektnost, šíří obavy z muslimů a odpor k liberálům. “Tuto agendu prosazujeme dlouho, nyní se stala mainstreamem.

Nejen v Číně, ale na celém světě,” cituje Evan Osnos čínského nacionalistu Žao Ťina, který provozuje čínský server anti-cnn.com. Tento nacionalista prosazuje politický přístup, kdy na prvním místě stojí národní zájem, v Británii, Francii, Rusku, Trumpově Americe - a nyní i Číně. “V tomto světě hovoří moc,” pochvaluje si v rozhovoru s Osnosem. Z pohledu nejmocnějších zemí může být taková budoucnost světa lákavá, z pohledu těch menších a středně velkých už méně - což populární čeští nacionalisté svým voličům a čtenářům zamlčují.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].