Rusové nás měli za Němčoury a Němci za Rusáky

Když Němci umírají za Putina,tak zní titulek článku z nejnovějšího vydání Welt am Sonntag. Na východě Ukrajiny v řadách separatistů bojuje kolem stovky německých občanů a jeden právě umřel. Bylo mu 33 let. Narodil se v Kazachstánu, druhou polovinu života však strávil v Bavorsku - a má tedy podobný příběh jako skoro všichni tito bojovníci.

Coby příslušníci německé menšiny žijící v Rusku, Kazachstánu a dalších sovětských republikách se mohli koncem 80. a v 90. letech snadno vrátit do vlasti předků a získat občanství. Mnohým se však integrace do západní společnosti nezdařila a právě jim nabízí válka na Ukrajině únik z trvalé frustrace. Náhle v sobě objevují ruskou část identity a jdou do boje za ruský národ.

Takovým příkladem je Andrej Relke, který se do Německa s rodinou přestěhoval v roce 1990, když mu bylo osmnáct. Na rozdíl od svých sourozenců se nedokázal uchytit, po rozvodu a dvou letech bez práce se v roce 2006 vrátil do Ruska. Tam se radikalizoval a dnes patří k velitelům separatistů v Luhansku.

 Anebo zmíněný zastřelený třicátník z Bavorska. Novináři navštěvují jeho přátele ve Schweinfurtu a nacházejí velmi podobné emoce, které známe i z reportáží o evropských bojovnících v řadách Islámského státu. „Rusové nás ve staré vlasti měli za Němčoury. Nadávali nám do fašistů, ale já byl vždycky hrdý na německé předky,“ říká kamarád zastřeleného bojovníka. „jenže když jsme přišli sem, taky jsme nebyli vítáni. Němci nás měli za Rusáky. To byla jedna z nejvíce hořkých zkušeností mého života.“

Zatím ruské bojovníky s německým pasem po případném návratu domů nečeká žádný trest. Separatisté nejsou (na rozdíl od Islámského státu) německou vládou označeni za teroristickou organizaci; mimo jiné kvůli tomu, že i jejich spolupráce je při vyjednávání o míru na Ukrajině potřebná. Stejně jako u evropských džihádistů nemusí být příčinou radikalizace jen islám, i tady se ukazuje, že důvodem k boji za separatisty může být psychická a sociální poušť, ke které vede nezdařená integrace.

Francie, Německo a Itálie neposlechly prosby přicházející z Washingtonu a staly se zakládajícími členy Čínou budované rozvojové banky, která se má stát alternativou ke Světové bance, píší NY Times.

„Rozhodnutí Německa, největší evropské ekonomiky, padlo jen šest dní poté, co americký ministr zahraničí John Kerry přímo žádal svého německého kolegu F. W. Steinmeiera, aby odolal čínským návrhům až do chvíle, kdy budou Číňané souhlasit s několika podmínkami ohledně transparentnosti a způsobu správy nové organizace. Ale Německo došlo ke stejnému závěru jako už dříve Británie: Čína je tak velkým exportním a investičním trhem, že si nemůže dovolit zůstat stát na okraji,“ uvádí list.

Ze čtvrtečního vydání Die Zeit vybírám dlouhý rozhovor s šéfem Evropského parlamentu. Způsob jeho vzniku je úžasný, v  české novinařině nevídaný: Martin Schulz se s novináři sešel natřikrát, rozhovory vždy trvaly dvě hodiny a z výsledné šestihodinové nahrávky teprve vznikl text.

Bohužel na webu ještě není odkaz, pro celé přečtení je třeba si sehnat aktuální vydání týdeníku. Rozhovor se nesl v místy vážném tónu o hrozícím postupném úpadku Evropy. Končí však takto:

Schulz: Podívejte se, jak vypadala EU před pár lety: německo-francouzské vztahy nefungovaly, z Beneluxu nevycházely žádné impulzy, Itálii přivedl Berlusconi úplně na okraj, v Polsku vládla antievropská strana. A pak v Polsku Donald Tusk vyhrál volby s proevropskou kampaní. Velký respekt! Tusk své Polsko dovedl do středu Evropy. Také Benelux, jádro EU, zase funguje a Itálie se s Matteo Renzim stala jasně proevropskou silou.

Die Zeit: Takže ještě existuje naděje!?

Schulz: O.K. Přiznávám.

Prezident Miloš Zeman se nedávno opřel do humanitních oborů: navrhl zavést speciálně pro ně školné, aby mladí lidé studovali užitečnější, tedy technické obory. Jejich podpora má svou logiku: vytváří inovace, budoucí prosperitu i pracovní místa. Jenže proč ten útok na humanitní a sociální vědy?

Autor menu je přesvědčen, že jestli něco světu chybí, je to naopak větší humanitní a sociálněvědní vzdělanost. Technicky je lidstvo pokročilé dost, ale neumí si brát lekce z dějin, není dost mediálně/informačně gramotné (viz narůstající víra v konspirační teorie nebo úspěch ruské propagandy), není dost občansky aktivní. Proto by spíše bylo na místě prosazovat více humanitního vzdělání i pro absolventy technických oborů.

Zemanův postoj nicméně není ve světě ojedinělý. I novináři z týdeníku The New Republic si položili otázku, proč skoro všude na světě čelí humanitní obory tak častým útokům a obviněním z nepotřebnosti. Jejich odpovědi najdete zde.

Video: Jako video dnes vybírám dokumentární film Dejte nám peníze. Jsou Bono a Bob Geldof pašáci, protože pomáhají chudým? Nebo jen rozdávají almužny a navazují na bílé misionáře? Dokument shrnuje příběh irských celebrit a jejich touhy pomáhat. Včetně Geldofova původního přiznání: „Nevím, co dělat. Ale chci udělat něco!“ Nakonec se toho dost naučil, i o chybách páchaných jménem humanitární a rozvojové pomoci. Hodně úsilí pak věnoval podpoře organizací lobbujících v americkém Kongresu za lepší obchodní smlouvy – protože změna těchto pravidel je mnohem trvalejším způsobem změny než přímá pomoc bílého muže v chudých státech.

Kulturní tip: Jessica Pratt. Jazz Dock, Praha, 20. 3. „Její hudba láká posluchače do vyklidněného, meditativního prostoru, který se nachází mimo hlomoz moderního světa,“ napsal o písních kalifornské folkařky Jessiky Pratt hudební server Pitchfork. Přestože materiál na své debutové album nahrála již v roce 2007, kdy jí bylo sotva dvacet, na jeho vydání čekala přes pět let. Sotva však v roce 2012 vyšlo, jeho praskavá analogově intimní nálada, která v mnohém připomíná folk šedesátých let, okamžitě zaujala recenzenty a figurovalo v několika výročních žebříčcích. Jessica Pratt nyní do Prahy přijíždí s novinkou On Your Own Love Again.