Rusko roztrhalo smlouvu o odzbrojení. Vrací se studená válka?

Senátor Jan Veleba nepolevuje ve své snaze zrušit veřejnoprávní média. V pořadu DVTV řekl: „Když Česká televize neodvysílala tiskovou konferenci mluvčího hlavy státu, zašla příliš daleko.“ O kauze jsme psali už v Respektu, stejně jako například kolega Jindřich Šídlo v Hospodářských novinách, tak už jen krátce.

Na postupu Veleby, kterého podpořil i Miloš Zeman, je nejzajímavější to, že nebýt veřejnoprávní televize, je velice pravděpodobné, že by se Zeman nikdy nestal prezidentem. Televize totiž před volbami úplně rezignovala na kritické referování o minulosti kandidátů (nejen Zemana) a spoléhala se pouze na debaty, ve kterých si ale Miloš Zeman dělá, co chce.

Politici si evidentně zvykli, že veřejnoprávní média o politice dominantně přináší jen jejich vlastní slova - když teď proto ČT neodvysílala tiskovou konferenci mluvčího prezidenta Ovčáčka, vyvolalo to rozruch. Veřejnoprávní televize zažívá to, co už zažili mnozí politici. Miloš Zeman – před ním stejně Václav Klaus – očekávají stoprocentní, nikoli jen devadesátiprocentní loajalitu. Nezbývá než doufat, že po trapném ataku Jana Veleby zejména ČT dojde, že tudy cesta nevede.
// }; _bbx_embed.insert(options); })() // ]]>

Rusko roztrhalo smlouvu o odzbrojení. Studená válka je zpět. Rusko včera večer nečekaně oznámilo, že zcela odstupuje od smlouvy o omezení počtu konvenčních zbraní v Evropě. První komentáře to označily za „konec systému zajišťujícího bezpečnost v Evropě po pádu Berlínské zdi“ a „návrat studené války“.

Pakt z roku 1990 stanovil horní hranici těžkých zbraní pro oba tehdy ještě existující bloky, NATO a Varšavskou smlouvu: žádný z nich nesměl mít víc než 20 tisíc tanků, 6800 bojových letadel a podobně. Podle evropských diplomatů citovaných listem Gazeta Wyborcza je možným cílem ruského ostentativního roztržení odzbrojovacích dohod snaha vyděsit západní společnosti perspektivou války.

V 80. letech takhle na Západě demonstrovaly proti rozmístění amerických raket v Evropě a „závodům ve zbrojení“ davy tamních občanů - a i teď během války na Ukrajině řada lidí v EU viní z konfliktu nikoli Kreml, ale NATO. Pokud by strach z hrozící války tuto skupinu rozšířil, možná by to západoevropské vlády donutilo změnit a zmírnit politiku vůči Rusku, soudí Gazeta a její diplomatické zdroje.

Dohoda o omezení konvenčních zbraní není jedinou, které Kreml může hodit do koše: Spojené státy už nějaký čas upozorňují, že Rusko nedodržuje smlouvu o likvidaci raket středního doletu, která zakazuje vlastnit a vyrábět nosiče jaderných hlavic s doletem od 500 do 5 tisíc kilometrů. Podle tajných služeb právě tyto zbraně Rusko teď vyrábí - a jestli je rozmístí ve své kaliningradské enklávě, dostane na mušku celou západní Evropu.

Při čtení tohoto textu si nelze nevzpomenout na zdejší debatu o americkém radaru. Tehdy odpůrci tvrdili, že hrozba z Ruska už dávno nehrozí a obranu není nutné budovat. Jak velký to byl omyl, můžeme bohužel právě sledovat.

O tom, že v Rusku už policie obvinila údajné vrahy Borise Němcova, psal ve svém úterním menu poměrně obsáhle Jiří Sobota. Jeden z nejlepších textů o této vraždě a Putinově režimu napsal - kromě Vladimira Sorokina, jehož esej můžete číst na webu Respektu – další slavný spisovatel Viktor Jerefojev, Němcovův dobrý přítel. Stojí za to ho číst, je přeložen do slovenštiny tady.

Na mimořádně zajímavý text o ruské propagandě, ale nejen o ní, pak upozornil na twitteru redaktor týdeníku The Economist Edward Lucas. John Borthwick v něm popisuje, jak snadné je dnes přes sociální sítě přenášet smyšlené či zmanipulované informace. A jak je tu a tam začnou přebírat i seriózní média. I vzhledem k vraždě Němcova není nepodstatné, že z Ruska sílí manipulace snažící se posílit dojem, že největší hrozba pro Západ je islámský terorismus. Druhým vítaným efektem je vyvolat chaos a nedůvěru v klasická média.

Pro všechny hledače vesmírných a mimozemských inteligencípřináší magazín Scientific American povzbudivé čtení: v pátrání po ne-lidské inteligenci není třeba chodit daleko. Nové behaviorální testy se zvířaty odhalují naprosto nečekané věci. Vrány svým chováním vykazují velmi silné známky, že umí dedukovat z analogií - což je schopnost nutná k řešení hádanek typu „pták se má ke vzduchu jako ryba k čemu?“. „Analogická dedukce se bere jako vrchol poznávání a dosud se mělo za to, že existuje jen u lidí a vyvíjí se v dětském mozku mezi třetím a čtvrtým rokem života,“ píše magazín o výzkumu společného týmu amerických a ruských vědců.

O chytrosti vran se vyprávějí bajky už po staletí: jsou schopné naházet kameny do džbánu a zvednout tím hladinu vody, aby se mohly napít, používají tenké větvičky a zahnuté dráty, aby se dostaly k jinak nedostupné potravě, a spoustu dalších šikovných věcí. Ale umějí i bez řeči ukázat jiné dovednosti kousky. Například to, že rozpoznávají klíčové abstraktní ideje - stejnost a různost.

Prokázal to test s abstraktními písmeny, kde stejnost reprezentovaly například dvojice AA - BB a různost CD EF. Žádné symboly do správných odpovědí si přitom nebyly vizuálně podobné, takže zvolit je vyžadovalo právě schopnost analogického úsudku. Přestože se dosud soudilo, že takový úkol dokáže rozřešit pouze člověk, lidoop a - podle nedávných výzkumů - pavián, vrány testem výběru stejných a různých symbolů prošly naprosto suverénně. A to ihned od prvního pokusu, zcela bez tréninku.

Podobné objevy zmiňuje i server mosaicscience.com. Neuroložka Nicky Clayton z univerzity v Cambridgi například při výzkumu sojek zjistila, že v rozporu s tradovaným názorem mají tito ptáci schopnost pamatovat si „co, kde a kdy“ - při ukrývání různé potravy do skrýší si přesně pamatují, kde co leží a kdy si pro to jít. Pokud také sojka objeví skrýši nějaké kolegyně a vykrade ji, nabyde zkušenost se zlodějstvím a od té chvíle si dává pozor, aby ji při schovávání zásob nikdo neviděl. Stane-li se tak, zkušená zlodějka počká, až pozorovatel zmizí, a úkryt pak přemístí.

„Takže jaké vlastně jsou limity zvířecí inteligence?“ ptá se Scientist American. „To je čistě otázka dalšího poznávání,“ odpovídá si vzápětí s připomínkou sto let starého výroku Jacka Londona: „Nesmíš zapřít své příbuzné, ostatní zvířata. Z toho může vyrůst dobrá samolibost, ale špatná věda.“

Literární cena Magnesia Litera zná jména nominovaných. V nejhojněji sledované kategorii prózy jsou nominováni Václav Kahuda (Vítr, tma, přítomnost), Hana Lundiaková (IMAGO. Ty trubko!), Petr Pazdera Payne (Předběžná ohledání), Martin Reiner (Básník. Román o Ivanu Blatném), Milena Slavická (Hagibor) a Petr Stančík (Mlýn na mumie). Za největšího favorita je všeobecně označován Martin Reiner - zde s ním najdete rozhovor.

Novinkou letos bude ocenění literárních blogů. „Pátráme v nepřehledném prostoru a byli bychom rádi, kdybychom dokázali najít neznámé autory. Sponzoři Magnesie Litery tak chtějí přilákat internetovou generaci,“ řekl Hospodářským novinám organizátor cen Pavel Mandys.

Video: 20letý Jejoen Bontinck odjel z Belgie bojovat za ISIS. Pak ale zběhl a jeho otec mu pomohl vrátit se zpět.

Kulturní tip: Beze mě: Šest tváří Boba Dylana. ČT art, čtvrtek 12. března 20:20. Je možné, aby tradiční lineární vyprávěcí struktura a klasický formát životopisu dokázaly vypovědět o všech aspektech života a všech tvářích tak velké osobnosti? Záporná odpověď dovedla režiséra a scenáristu Todda Haynese ke konceptu, jímž podal impresi klíčových desetiletí ze života Boba Dylana. Jeho podoby ztvárnil Ben Whishaw, Heath Ledger, Christian Bale a Richard Gere, ale také čtrnáctiletý broadwayský zpěvák Marcus Carl Franklin i Cate Blanchettová, která za svůj výkon získala Zlatý glóbus a byla nominována na Oscara.