Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Denní menu, Společnost

Romelu Lukaku: Všichni jsme Belgičané, proto je tahle země cool

Romelu Lukaku v zápase Belgie - Brazílie • Autor: AP/ČTK, Francisco Seco
Romelu Lukaku v zápase Belgie - Brazílie • Autor: AP/ČTK, Francisco Seco

“Přesně si pamatuju na chvíli, kdy jsem věděl, že jsme na mizině. Pořád vidím mamku, jak sedí u lednice, a ten výraz v její tváři. Bylo mi šest a přišel jsem domů během školní přestávky. Každý den bylo na stole to samé: chleba a mléko. Když jste dítě, tak o tom moc nepřemýšlíte, ale hádám, že jsme si víc nemohli dovolit. A pak přišel ten zmiňovaný den, kdy jsem vešel do kuchyně a viděl mamku sedět u lednice s krabicí mléka - jenže tentokrát ho s něčím míchala. Nevěděl jsem, co se děje. Přinesla mi oběd a smála se jako vždy. Ale já hned poznal, co se děje. Míchala mléko s vodou, protože jsme neměli peníze. Nebyli jsme už jen chudí, byli jsme na mizině.”

Takhle na své dětství v Belgii okolo roku 2000 vzpomíná Romelu Lukaku, jedna z hvězd právě probíhajícího mistrovství světa ve fotbale. Dal na turnaji zatím čtyři góly a v úterý večer nastoupí do semifinále světového šampionátu proti Francii. Belgie se v něm pokusí prvně v historii postoupit do velkého finále.

Otec byl profesionálním fotbalistou, reprezentoval rodnou Demokratickou republiku Kongo a hrával v nižších belgických ligách. Kolem roku 2000 už jeho kariéra končila, stejně jako se tenčily rodinné úspory.  Jedním z prvních škrtů bylo odpojení kabelovky: fotbalem posedlý Romelu tak deset let neviděl zápasy Ligy mistrů, anglické ligy ani mezinárodních turnajů. Vše slyšel jen z vyprávění spolužáků ve škole, někdy se k nim chodil dívat domů.

“Když mamka tehdy míchala mléko s vodou, tak jsem věděl, že je konec, jestli mi rozumíte. Tohle byl náš život. Nic jsem neřekl, nechtěl jsem mámu stresovat, a jen jsem ten oběd snědl. Ale přísahám Bohu, že jsem si ten den dal slib. Jakoby někdo luskl prstem a probudil mě. Věděl jsem přesně, co musím udělat, a že to taky udělám. Nemohl jsem mamku vidět v tomhle stavu. Nechtěl jsem to připustit. Lidé kolem fotbalu rádi mluví o mentální síle, která je k úspěchu potřebná. A řeknu vám: Jsem nesilnější chlápek, kterého potkáte. Protože si pamatuji, jak jsme s bratrem a mamkou seděli ve tmě, elektřina byla odpojená, a modlili se, přemýšleli, věřili a věděli… že se to povede.”

https://www.youtube.com/watch?v=P4u4lCovze4

Zjistil, že profesionální smlouvu, která by pomohla rodinnému rozpočtu, může dostat v šestnácti, za deset let. A právě to bylo od té chvíle jeho cílem. “Každý zápas, který jsem od té chvíle hrál, jsem vnímal jako finále. Když jsem hrál v parku - bylo to jako finále. Když jsem hrál ve školce - snažil jsem se, jako by to bylo finále. Myslím to smrtelně vážně. Při každé střele na bránu jsem se snažil prokopnout balon. Plnou silou.”

Lukaku dřel a vynikal už v mládežnických kategoriích. Byl na svůj věk urostlý, ve dvanácti sdílel stejné kopačku se svým tátou. Vypadal tak dospěle, že rodiče soupeřů nechávali před zápasy kontrolovat jeho doklady. A on to pak jejich dětem na hřišti “nandal” s o to větší zarputilostí. Byl tak dobrý, že svou misi splnil: 24. května 2009 se dostal do dospělého týmu nejlepšího belgického klubu Anderlecht Brusel a dostal profesionální smlouvu. Bylo mu 16 let a 11 dní.

Jeho kariéra pak dál strmě stoupala. V sedmnácti debut v belgické reprezentaci, v osmnácti přestup do anglické ligy. Za belgickou reprezentaci už pětadvaceti skóroval 40krát, dal víc gólů než kdokoli jiný v historii; v anglické Premier League zase dokázal před dovršením pětadvaceti jako pátý hráč v historii vstřelit sto branek.

“Vlastně jsem očekával, že se tohle všechno stane, ale asi ne tak rychle. Brzy se na mě soustředila média a kladla na mě všechna ta očekávání. Hlavně když jsem hrál za reprezentaci. Nevím proč, ale dlouho jsem nehrál za Belgii dobře. Nějak to nefungovalo. Ale proboha, bylo mi 17, 18, 19. Když se mi nějaký zápas podařil, tak jsem v novinách četl články, které mě popisovaly jako belgického útočníka Romelua Lukaku. A když se nedařilo, tak jsem byl Romelu Lukaku, belgický útočník konžského původu,” všímá si, jak při hodnocení pořád hraje roli původ jeho předků – mezi fanoušky i sportovními novináři.

A těm, kteří namítají, že přece není správný Belgičan, posílá jasnou odpověď. “Je v pořádku, když se vám nelíbí, jak hraju. Ale narodil jsem se tady. Vyrůstal jsem v Antverpách, v Liége, v Bruselu. Snil jsem o tom, že budu hrát v Anderlechtu a budu hrát jako Vincent Kompany. Začnu větu ve francouzštině a skončím ji v holandštině, navíc ji opepřím nějakými slovy ze španělštiny, portugalštiny nebo středoafrického jazyka lingala - podle toho, v jaké čtvrti zrovna jsme.  Jsem Belgičan. Všichni jsme Belgičani, a proto je tahle země cool, nemyslíte?”

Uvidíme, zda Romelu Lukaku v úterý uspěje a belgický fotbal zažije svůj historický úspěch.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].