čtvrtek 2. 11. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Muž, který v úterý v podvečer najel s nákladním autem na newyorskou cyklostezku a zabil při tom osm lidí, byl příznivec Islámského státu narozený v Uzbekistánu. Jiný Uzbek stál za loňským bombovým útokem v Istanbulu. Další útočník uzbecké národnosti najel letos v dubnu do lidí s autem ve Stockholmu. A sebevražedný atentátník, který zabíjel letos na jaře v petrohradském metru, byl také etnický Uzbek. Čím to, že tolik teroristů pochází právě z této středoasijské země? Na tuto otázku hledá odpověď článek na webu časopisu The Atlantic.

Devětadvacetiletý Sayfullo Saipov, který se vydal na vražednou jízdu po cyklostezce na Manhattanu, nosil hustý plnovous. Kdyby žil ve svém rodném Uzbekistánu, nosit by ho nemohl. Nošení plnovousu je totiž ve středoasijské zemi považováno za příslušnost k náboženskému extremismu, píše časopis. A připomíná, že v převážně muslimském Uzbekistánu existuje dlouhá tradice omezování náboženských praktik. Všichni klerici musejí být schváleni vládou, místní muslimské školy neboli madrásy jsou plné vládních informátorů. Pokud se chce uzbecký muslim vydat na pouť do Mekky, musí projít schvalovacím procesem a na cestě ho doprovází vládní úředník.

Reklama
Reklama

Veřejné projevy oslav muslimských svátků, jako je začátek a konec postního měsíce ramadánu, jsou zakázané. Děti do osmnácti let ještě nedávno nesměly navštěvovat mešity. Autorem těchto opatření, která v zemi omezují islám, je prezident Islam Karimov, pod jehož autoritářskou vládou Uzbekistán žil od rozpadu Sovětského svazu až do jeho loňské smrti. Byl to právě Karimov, který postavil mimo zákon muslimské politické strany a uvěznil a mučil náboženské aktivisty. Za jeho vlády vznikl také seznam náboženských extremistů, kteří museli chodit na pravidelné výslechy a nesměli cestovat do zahraničí. Na seznamu bylo 18 tisíc lidí.

Uzbek President Islam Karimov gestures after greeting U.S. Secretary of State John Kerry at…
Islam Karimov • Autor: REUTERS

Cílem těchto omezení bylo potlačit Uzbezké islamistické hnutí (IMU), džihádistickou organizaci, která vznikla po rozpadu SSSR v roce 1991. IMU chtěla po konci sovětské vlády v Uzbekistánu zavést muslimské právo, Karimov hnutí ale ihned postavil mimo zákon. Jeho příslušníci se ukryli v sousedním Tádžikistánu a Afghánistánu. Po americké invazi do Afghánistánu v roce 2001 pak uprchli až do Pákistánu. V roce 2014 IMU ohlásil příslušnost k Islámskému státu (ISIS). Podle kvalifikovaných odhadů pocházelo zhruba 1500 bojovníků ISIS v Iráku a v Sýrii právě z Uzbekistánu.

Ukazuje se tak, že Karimovovova drakonická opatření problém islamistického terorismu v Uzbekistánu nevyřešila, pouze ho přesunula do podzemí a do jiných zemí, píše The Atlantic. V roce 2014 i sám Karimov uznal, že jeho dosavadní politika nefunguje, a požádal o pomoc mocného souseda – Rusko. Jenže Vladimir Putin v té době sám čelil podobným starostem. Tisíce ruských občanů opouštělo Rusko a mířilo do řad ISIS. Letos už Rusko letos předehnalo Saúdskou Arábii i Tunisko a stalo se největším dodavatelem zahraničních bojovníků do řad Islámského státu.

Jak ISIS postupně ztrácí území, rusky mluvící bojovníci z Uzbekistánu a dalších postsovětských zemí se rozptylují po světě. Podobných útoků, jako byl ten Saipovův, tedy zřejmě bude přibývat. Není jasné, zda se Saipov radikalizoval v Uzbekistánu, nebo až později v USA. Je ale důležité si uvědomit, že v procesu radikalizace hraje velkou roli i tvrdý postoj vlád, které islám násilně potlačují. Tento postup se ukázal jako neúčinný, uzavírá The Atlantic.

Útok v New Yorku
Útok v New Yorku • Autor: REUTERS

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Emmanuel Macron splnil dlouhodobý požadavek investorů a podnikatelů: daň pro bohaté snížil o 70 procent, daň z kapitálových zisků pak o třicet procent. Francouzský prezident, původním povoláním investiční bankéř, tak plní jeden ze svých předvolebních slibů.

Daň pro bohaté míří na majetky vyšší než 1,3 milionu eur a je spíše symbolickým pravidlem v zemi, kde tolik obyvatel velké bohatství vnímá jako důkaz nespravedlnosti. Pro státní kasu není výnos z této daně zvlášť významný, ale od jejího zavedení v roce 1982 se ji žádný prezident nepokusil snížit. Macron očekává, že její výrazně snížení podpoří akumulaci kapitálu a následně investice, tvorbu pracovních míst a nastartování růstu.

Reklama
Reklama

The New York Times píší, že tento „na francouzského prezidenta nezvykle prokapitalistický postoj“ začíná Macronovi kazit image. Média, ekonomové i politici mu už vyčítají, že je “prezidentem bohatých” a elitářem, který jiným příslušníkům francouzské elity rozdává finanční dary. Populární levicový ekonom a specialista na výzkum nerovnosti Thomas Piketty prezidenta pateticky obvinil ze spáchání “ ekonomického, morálního a historického hříchu”.

Macron se brání: nechce prý proti sobě stavět společenské třídy, jen ruší status quo, na který jsou Francouzi naštvaní, a současně se brání jeho změně. “Tato daň je jen symbol. Musíme přestat být posedlí bohatými, a naopak být více posedlí tím, co udržuje lidi v pasti chudoby,” reagoval jeho přední poradce, ekonom Phillipe Aghion.

Reklama
Reklama