Popularita nudných písní na Spotify škodí hudbě

Spotify může představovat záchranu hudebního byznysu, ale také potenciální hrozbu hudbě samotné. V zevrubném textu The Problem with Muzak na serveru The Baffler to reflektuje hudební publicistka Liz Pelly.

Počet prémiových předplatitelů největší streamovací platformy vzrostl z pěti milionů v roce 2012 na letošních více než 60 milionů. Proto je pochopitelné, že globálně formuje posluchačské zvyky. Pelly se touto proměnou zabývá z mnoha aspektů. Klíčovou položkou už nejsou jednotlivé písně, umělci či alba, ale playlisty. Z nich se stal mocný nástroj popularizace a Pelly si všímá toho, jak důležité slovo tu figuruje termín „chill“.

Klídek a pohoda je to, co posluchači vyhledávají, a autorka pro to snáší mnoho přesvědčivých příkladů. Máme tu Chilled Folk, Chill Hits, Evening Chill, Chilled R&B, Indie Chillout nebo Chill Tracks. Zmíněné playlisty vytváří samo Spotify a jsou velmi sledované. Možná proto, že našly cílové publikum mezi vystresovanými přepracovanými lidmi, trávícími celé dny před monitory se sluchátky na uších.

Právě tato obliba „chill“, kdy se nejvíce daří uklidňujícím, bezproblémovým až anestetickým nápěvům, ukazuje strategii, s níž Spotify usiluje o to, aby se veškerý poslech hudby redukoval na činnost, která člověku nezúčastněně podbarvuje náladu a emoce. Jak v textu uvádí jeden ze znalců gramoprůmyslu, už nyní jsme svědky zrodu nového typu posluchače: takového, který se nezajímá o jména a rukopis hudebníků, ale orientuje se výhradně podle emocí a podle klíčových slov playlistů vytvářených za pomoci algoritmů.

Síla tohoto trendu je už znát i v prostředí nezávislých labelů, kdy se jeden z vlastníků takového malého vydavatelství, jemuž padají prodeje fyzických nosičů i downloadů, pokoušel rozlousknout tajemství playlistů, až přišel na jedno: „Čím nudnější a konvenčnější ta píseň je, tím líp funguje na Spotify. Ale jestli tohle prospívá hudbě? To fakt ne.“