Paris Hilton má následovníky: potomky movitých čínských podnikatelů

Stane se to zhruba jednou do týdne. Malé dítě najde zbraň, namíří ji buď na sebe, nebo na někoho jiného - a stiskne spoušť. Ve Spojených státech na to sice neexistují oficiální statistiky, ale Christopheru Ingrahamovi z listu The Washington Post se podařilo v archivech vypátrat minimálně 43 případů z letošního roku, kdy dítě do věku tří let na někoho vystřelilo; v 31 případech na sebe.

Jednadvacetiměsíční batole v srpnu v St. Louis objevilo pistoli v domě své babičky a střelilo se do těla. Lékaři v nemocnici konstatovali smrt. Tříletý kluk v Michiganu zase našel ve skříni nabitou zbraň a střelil se do hlavy, zatímco jeho otec a bratr byli na zahradě. Za posledních 10 měsíců došlo ke třinácti takovým tragediím.

Čísla, ke kterým Ingraham došel, jsou přitom beze sporu menší, než je skutečnost, protože se zakládají pouze na dohledaných a v médiích zdokumentovaných případech. Nezahrnují události, kdy jsou předškoláci postřeleni úmyslně staršími dětmi nebo dospělými.

Ve většině nešťastných příhod je na vině fakt, že majitelé zbraní je mají doma volně přístupné, bez jakéhokoli zabezpečení. Což v zemi, kde je zbraní více než lidí, není zas takový div.  Alarmující ovšem je v tomto ohledu skutečnost, že dnešní technologie umožňují pohodlné „smart“ zabezpečení zbraní, které znemožňuje vystřelit komukoli jinému než majiteli. Americká National Rifle Association se však proti nim dlouhodobě staví.

Říká se jim fuerdai. Jsou mladí, extrémně bohatí, rádi se předvádějí - a všichni je nenávidí. Řeč je o potomcích první generace movitých čínských podnikatelů. Měli by stát budoucností země, ale zatím jsou spíš ostudou. Plastický vhled do života čínské zlaté mládeže – s jejími excesy, traumaty i nudou – přináší reportáž Christophera Beama Children of the Yuan Percent na serveru Bloomberg.

Otec dvaadvacetiletého Jasona Čanga je šéf HR společnosti, matka dělá pro vládu. Mladík má na ruce hodinky v hodnotě pouhých 130 tisíc korun; jiné, dražší, ztratil. Na otázku reportéra, kolik má peněz, znuděně odpovídá: „Nevím. Asi víc, než kdy můžu utratit.“  Země v tuto chvíli čelí tomu, že jestli se novému pokolení privilegovaných Číňanů něco opravdu nechce, pak je to převzít podniky svých rodičů (i když jim nakonec jiného nezbude).

Pochopitelné důvody Beam vysvětluje takto: „Když trávíte léto na Bali, zimu v Alpách, studovali jste filozofii na Oxfordu a získali titul na Stanfordu, je jasné, že se vám nechce převzít rodinnou továrnu, která vyrábí víčka na zubní pasty.“   Místo toho si fuerdai – vzešlí ze silné generace jedináčků - užívají luxusní životní styl plný skandálů a nevkusu. Zhruba takový, jakým Ameriku před deseti lety provokovala Paris Hilton.

Už i Komunistická strana začíná fuerdai pociťovat jako ekonomickou a ve finále i možná politickou hrozbu, a snaží se je různými taktikami umravnit. „Umí si bohatství jen užívat, ale ne ho vytvářet,“ píše se v oficiálním prohlášení.

„Podle zákona bylo to, co jsem dělala, tvorba a šíření dětské pornografie. Jenže mě to nejen pomohlo lépe porozumět sobě samotné, pokud jde o sexuální preference, ale také mi to dodalo sebevědomí,“ ohlíží se za svým nedávným dospíváním Alanna McArdle ve velmi osobně laděném textu When I Was a 13-Year-Old Camgirl na serveru Broadly. Ještě předtím než existovaly aplikace jako Snapchat a slovo „sextování“ nebylo vynalezeno, svlékala se před webkamerou pro několik spolužáků ze školy. Jediné, čeho dnes lituje, je, že se na to přišlo.

Přála si pouze, aby ten počítač, který jí rodiče koupili ke třináctým narozeninám, měl webkameru. Měla dohodu tak s pěti nebo šesti kluky ze školy, že se po vyučování potkají na chatu, kde flirtovali, a ona se někdy částečně někdy úplně svlékala. Necítila být se do ničeho nucená. Probíhalo to až do dne, kdy to jeden z chlapců prozradil své matce - a ta pak ve škole ztropila poprask. S odstupem let McArdle konstatuje, že to nebylo svlékání před kamerou, ale až následné pohoršené reakce okolí, co jí podrylo vědomí sebe samé i vlastní sexuality.

Článek se velmi trefně dotýká toho, jak v digitálním věku jdou u dospívající generace komunikační technologie ruku v ruce s rozvojem sexuality - a to přináší i jistá úskalí. Policie v Británii i Spojených států dnes eviduje časté případy stejně starých teenagerů, kteří si prostřednictvím sítě rozesílali své nahé fotografie. Poněkud nešťastně se tím totiž provinili zákonu konstatujícímu, že držení a šíření nemravných fotografií osob pod 18 let je ilegální. McArdle tak svůj text uzavírá podnětným citátem: „Úkol pro zákonodárce dnes je vytvořit zákon, který by děti chránil před jakýmkoli zneužitím, ale zároveň dokázal držet krok s chováním teenagerů.“

Byla jednou z prvních historiček, která upřela akademickou pozornost k roli žen v pracovním procesu a zcela tak rozšířila definici pojmu „ženská práce. V úterý ve věku 76 let zemřela feministická aktivistka a historička Rosalyn Baxandall, jejíž kniha America’s Working Women: A Documentary History, 1600 to the Present (vytvořená ve spolupráci s Lindou Gordon a Susan Reverby), je považována za fundamentální text nejen pro studenty gender studies, ale i pro ty, které zajímá obor labor history (dějin práce).

„Až bude po všem – a ono už skoro je – nepřijde žádný další Angus, žádný další Lemmy. Zlovolná a smrti se vzpírající dlouhověkost AC/DC a Motörhead se nedá ani napodobit, ani opakovat,“ rozjímá James Parker ve svém vášní pro metal překypujícím textu Twilight of the Headbangers na serveru The Atlantic.

Popisuje vytrvalost zmíněných kapel a dodává, že nikoli před třiceti lety,  ale teprve nyní je ten správný čas vidět tyto titány tvrdé hudby naživo. Dočkali se totiž druhého života, který na prahu důchodového věku fascinuje víc než kdy jindy. „Bolí vás kosti, hlas skřípe a čas na vás zanechal stopu, ale vytrvali jste. Vydrželi jste, vzdorovali jste a hrajete dál. A čím starší a omlácenější jste, tím velkolepější je vaše rebelie. Teprve teď vás publikum miluje.“

Video: Battles: Dot Net. Idealizovaná verze interakcí mezi člověkem a technologiemi v podání režiséra Bena Jonese.

Kulturní tip: HEALTH, MeetFactory, Praha, 17.10. Losangeleští hlukaři HEALTH se po dlouhých šesti letech konečně vracejí s třetí dlouhohrající deskou Death Magic. Sice mezitím vytvořili soundtrack ke hře Max Payne 3, ale s vlastní tvorbou si dávali na čas. Špičková koncertní kapela nyní naznačuje úkrok zdánlivě popovějším směrem.