pondělí 30. 1. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Říkají si sběrači vzduchu a v úsporném reklamním šotu vypadají jako milí strýčkové z venkova, kteří to myslí dobře. Ve stříbrné dodávce brázdí horskou krajinu na Novém Zélandě, pak u jezera vytáhnout žluté kyslíkové bomby a začnou se sklizní toho, co je nic nestojí, ale v zamořených čínských městech by za to dali (a dají) jmění. Přesněji 35 novozélandských dolarů (650 korun), což je cena, kterou si Phillip Duval, Xu Yang and Gerry Walmisley účtují za osm litrů svěžího novozélandského vzduchu.

Balení ve vysokých natlakovaných pikslách prodávají pod značkou Breathe Ezy do Číny a do Hongkongu - a i když to na první poslech zní jako bláznivý vtip, Novozélanďané na něm postavili fungující ziskový byznys.

Reklama
Reklama

Smog v čínských metropolích je tak závažný problém, že 150 doušků svěžího vzduchu může být pro někoho čas od času „stejné povzbuzení jako šálek silného dobrého kafe“, řekl aspoň Duval hongkongskému deníku South China Morning Post.

Vzduch se inhaluje přes dýchací masku a přes tři filtry - nejde prý tedy o podfuk ani o prázdný pocit, kdy vám pod rukama jen něco zasyčí a „skutek utek“. Stejně tak platí, že sběr vzduchu není úplně bez nákladů. Základní surovina je sice zadarmo, ale nasbírat ji, vymyslet funkční balení a prodejní strategii, to představovalo a představuje podle Duvala regulérní starosti, se kterými bylo třeba se vypořádat.

I ze zasmogované Prahy vypadá Duvalův produkt spíš jako hloupý vtip. Anebo spíš jako memento, co všechno je dnes na světě možné. „Když nemají kam utéct, co jiného jim zbývá? Prostě jsou rádi za nějakou cestu, jak aspoň na chvíli uniknout každodenní frustraci,“ říká k motivaci čínských zákazníků  Gao Hongzhi, expert na marketing z novozélandské Victoria University.

„Lidé se mě ptají, proč by by někdo kupoval vzduch? Vždyť je zadarmo. Jdete ven a nadýcháte se. Jenže v praxi to prostě takhle všude na světě neexistuje," podotýká Duval.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Lavina falešných zpráv – nebo chcete-li epidemie, jak říká Hillary Clinton – možná nakonec není zas až taková pohroma, jak jsme si dosud mysleli. Čerstvě publikovaný výzkum dvou ekonomů ze Stanfordu a New York University ukazuje, že před prezidentskými volbami sice na Facebooku kolovalo hodně "fake news" ve prospěch Donalda Trumpa, ale přichází s novým uklidňujícím zjištěním: že jejich skutečný dopad se hodně přeceňuje.

Když se totiž místo lajků a sdílení měří to, kolik falešných zpráv si lidé skutečně zapamatovali a hlavně kolika uvěřili, pak se všeobecně rozšířená hypotéza o rozhodujícím vlivu hoaxů na volební výsledek spíš nepotvrzuje. Autoři výzkumu testovali účinek falešný zpráv podobně, jako se to dělá u léků – skutečné falešné zprávy namíchali s „placebo“ zprávami, které si vymysleli. A zjistili, že průměrný americký volič si pamatuje necelou jednu takovou zprávu ve prospěch Trumpa, přesně 0,92 zprávy - což na změnu volebních preferencí nestačí.

Reklama
Reklama

Jenže to, co jsme zatím na poli falešné propagandy zatím viděli, je možná jen nevinná předehra, po které přijde něco mnohem horšího. Zatím se falšovaly jen články, texty a přímé řeči. Teď ale přichází možnost falšovat i obraz. Kdo spoléhá na to, že mluvící hlava na obrazovce je nepopiratelný důkaz toho, že někdo skutečně něco řekl a nějak se u toho tvářil, měl si pustit tohle video:

https://youtu.be/ohmajJTcpNk

Vidíte George Bushe nebo Vladimira Putina, ale nejsou to oni. S dnešní technikou totiž není problém zfalšovat jejich mimiku, a tudíž i jejich projev. Filmový průmysl dnes umí ještě větší divy. „Pusťte si Star Wars a zkuste rozpoznat, kteří herci jsou reální a kteří jsou vytvoření v počítači. Vsadím se, že to nepoznáte,“ varuje autor textu ve Vanity Fair.

Se zvukem je to podobné. Vývojáři z Adobe se už loni pochlubili novým softwarem přezdívaným „Photoshop pro audio“, do kterého nahrajete deset až dvacet minut cizího hlasu a pak už si s ním můžete dělat, co chcete – třeba naťukat vlastní text, který vám onen hlas odvypráví.

Zatím jsou to všechno drahé „akademické“ hračky. Ale je jen otázkou času, kdy do programu někdo nasype hlas Donalda Trumpa a vytvoří text o tom, jak lhal o daních nebo jak si užíval prostitutky v Rusku. A legrace opravdu skončí, až falešný Trump začne zesměšňovat nějakého jiného státníka.

Koneckonců co záběr z inaugurace, kde se Trump otočí dozadu na svoji ženu, ta se nejdřív usměje, a když se Trump otočí zpátky, Melanie stáhne pusu zpátky do kyselého výrazu, jako by už celé té slávy měla plné zuby. Jsme si stoprocentní jistí, že je pravé? A blíží se doba, kdy to s jistotou nebude vědět nikdo.

https://www.youtube.com/watch?v=I3l4XLZ59iw

Reklama
Reklama