sobota 17. 12. 2016

Víkendové menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Nevzdávejte to. I starší lidé mohou přicházet se zásadními tvůrčími a vědeckými průlomy.  To hlásá komentář profesora Alberta-Lászla Barabásiho ve Washington Post, který se opírá o výzkum provedený jeho týmem na bostonské Northeastern University.

Výsledky výzkumu totiž zcela rozporují obvyklou víru, že mimořádné objevy a kreativita souvisí s mladickou energií. Albert Einstein, který se svou teorii relativity přišel v šestadvaceti, to pojmenoval asi s největší krutostí. Prohlásil, že ten, kdo zásadním způsobem nepřispěl vědě do třiceti, tomu se to už nepodaří. Dokonce i laureáti letošních cen jako by tuto tezi o mládí potvrzovali. J. Michael Kosterlitz a jeho spolupracovník David J. Thouless, kteří byli ocenění na poli fyziky, byli v době svých objevů staří 31, respektive 39 let. A ostatně i Bob Dylan klíčová díla napsal mezi dvacátým a třicátým rokem.

Reklama
Reklama
Reklama

Barabásiho výzkum však ukazuje, že to není kreativita, co s věkem klesá, ale jde o produktivitu. Jeho tým prozkoumal práce desítek tisíc vědců v disciplínách od matematiky přes fyziku po biologii a vypozorovali podobný vzorec. Největší frekvence publikovaných odborných článků se vcelku nepřekvapivě vyskytovala do čtyřicátého roku věku, poté publikační činnost řídla.

Když však měli sami vědci říci, který článek je nejvíce proslavil a měl největší dopad, málokdy se jednalo o raná díla. Naopak byla rovnoměrně a vlastně zcela náhodně rozeseta do různých etap vědecké kariéry. Mohl to být poslední článek jako první, stejně jako jakýkoli jiný mezi nimi. Ostatně i Steve Jobs sice založil Apple v jednadvaceti, ale průlomové produkty jako iMac a iPhone vznikly, když se blížil padesátce. Není tedy důvod zoufat, pokud vás úspěch nezastihl v mládí; pokud v oboru vydržíte, stále může přijít.

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Švédsko je natolik efektivní v recyklování odpadků, že je musí dovážet, aby udrželo své spalovny v chodu. To hlásá text od Hazel Sheffield pro server Independent. Na skládkách ve Švédsku dnes končí pouhé jedno procento odpadu z domácností. A to, že se zde natolik daří recyklaci, je dáno mnoha dnes už historickými faktory.

Byla to jedna z prvních zemí, která v roce 1991 uvalila vysoké daně na fosilní paliva, a dnes produkuje více než polovinu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Zásadní rozdíl oproti jihu Evropy je pak ten, že energie ze spaloven odpadu proudí ve Švédsku do teplovodní sítě, zatímco jinde prostě vyletí komínem. Na národní síť jsou pak napojeny i soukromé spalovny, které profitují z dovozu odpadu z ciziny.

Reklama
Reklama
Reklama

Tato strategie má samozřejmě i své odpůrce, kteří tvrdí, že síť spaloven skutečné recyklaci brání. Papír může být recyklován až šestkrát, než se jeho vlákno rozpadne na prach. Pokud jej tedy ve Švédsku pálí dříve, nevyužívají potenciál recyklace. I proto se tu dnes věnuje pozornost kampani, která má za cíl přesvědčit obyvatele, aby věci v první řadě nevyhazovali a nacházeli způsoby, jak opravit a opětovně použít.

Reklama
Reklama