čtvrtek 15. 9. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Antropoložka Esra Özyürek, která působí na prestižních univerzitách v Michiganu a v Istanbulu, minulé čtyři roky strávila výzkumem Němců, kteří přestoupili k islámu. Jejich počet není přesně znám, odhady se rozcházejí od dvaceti až ke sto tisícům. Zpravodajský server SpiegelOnline přinesl rozhovor s vědkyní, ze kterého citujeme:

SPIEGEL ONLINE: Odhaduje se, že pětina německých džihádistů jsou konvertité, tedy lidé, kteří nepocházejí z rodin imigrantů a vyrostli v křesťanském prostředí. Mají konvertité větší dispozice k radikalizaci?

Reklama
Reklama

Özyürek: Nemyslím. Počet konvertitů, kteří se přidávají k radikálním skupinám, je celkově dost nízký. A mívají podobné životní příběhy jako většina ostatních radikálů, kteří také pocházejí z rodin, kde se náboženství příliš nepraktikovalo: náhle se stali věřícími a během velmi krátké doby se radikalizovali. Konvertité však zažívají ve společnosti obzvláště hodně odmítaní; jejich rodiny jim nerozumí, často se rozhádají. Nejsou zrovna vítáni ani v řadě muslimských společenství a následná izolace je činí náchylnějšími k radikalizaci.

SPIEGEL ONLINE: Němečtí salafisté, tedy velmi fundamentalistické křídlo islámu, nové muslimy vítají s otevřenou náručí – mluví s nimi německy, modlí se v němčině, dávají zdarma výtisky Koránu, oceňují jejich rozhodnutí.

Özyürek: To je pravda, ti berou konvertity vážně. Konverze totiž není nějaký koníček, je to rozhodnutí, které změní život. Spousta Němců, kteří přestoupí k islámu, to komentuje s dávkou sebeironie: „Jsme přeci Němci, a když něco děláme, tak na 110 procent.“ Chtějí dělat všechno dobře, nechat svůj starý život za sebou.

SPIEGEL ONLINE: Bývají proto konvertité konzervativnějšími muslimy?

Özyürek: Je tomu tak. Mnozí svou víru žijí ortodoxněji, korán a hadísy berou doslovněji; řídí se pravidly pro správné oblékání a každodenními přikázáními mnohem přísněji než většina imigrantů z muslimských zemí. Ženy konvertitky nosí nikáb, který jim zakrývá tvář, častěji než třeba turecké muslimky v Německu.

SPIEGEL ONLINE: Proč?

Özyürek: Také proto, že nechtějí, aby lidé na ulici poznali, že jsou to konvertitky. Reakce na Němce, kteří přestoupili k islámu, jsou mnohdy hrozně negativní včetně poplivání nebo urážení. Stane se to i s nikábem, ale výjimečněji. Konvertitky po přestoupení k islámu zažívají skutečný propad ve společenském postavení.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Od března do Evropy připlouvá velmi málo žadatelů o azyl. EU za tuto dobu oddechu vděčí především dohodě s Tureckem, kterou vyjednala a prosadila kancléřka Merkel. Zůstává však nejisté, zda dohoda přetrvá i letošní říjen. V posledním týdnu se objevily známky její slábnoucí účinnosti – k řeckým břehům připlulo více 1000 migrantů, násobně více než během letních týdnů.

Důvody nejsou zatím úplně jasné. Přispívá k tomu možná nebývale nízká cena za služby převaděčů (500 dolarů místo loňských 1500 dolarů). Ale větší roli nejspíš hraje, že v praxi nefunguje jeden z klíčových bodů turecko-evropské dohody - a mezi syrskými uprchlíky a jinými migranty se to rozkřiklo. Smlouva totiž předpokládá, že každý, kdo dopluje do Řecka, bude tamními úřady vrácen do Turecka, a dostane se na konec seznamu čekatelů na azyl. Místo každého takto vráceného Syřana pak bude jiný Syřan (do naplnění stanoveného limitu) legální a bezpečnou cestou dopraven letadlem do EU, kde dostane azyl.

Reklama
Reklama

Má to odradit od pokusu riskovat život na moři. Ovšem řecké úřady s tím související administrativu zatím nezvládají a vrací minimum Syřanů. Deník The New York Times v dnešním vydání cituje syrského uprchlíka Mohammada Ibrahima (44), který se v noci po setkání s novinářkou chystá na plavbu směrem k řeckým ostrovům. „Ta dohoda je platná jen na papíře. V praxi nás zpět do Turecka neposílají, a proto je čas jít.“

Evropsko-turecká dohoda podle mnoha odborníků spěje ke svému konci. Do října chtějí Turci dosáhnout zrušení víz pro své občany při cestách do EU, což byla jejich hlavní motivace k podepsání migrační dohody. EU odmítá víza zrušit, dokud Turecko nezmění své antiteroristické zákony, které neodpovídají evropským právním standardům. Cestu z tohoto patu nyní není vidět.

The New York Times však upozorňují, že evropští diplomaté nyní často navštěvují Ankaru a snaží se tuto pro EU zásadní dohodu udržet. Faktem je, že její krach byl předvídán už několikrát – a zatím vždy a navzdory všem nedokonalostem vydržela. Druhým faktem je, že z dohody zatím profituje hlavně EU a Turecko své závazky plní. Turecká nespokojenost z toho, že výměnou prakticky nic nedostává, ačkoli v zemi žijí skoro čtyři miliony Syřanů, je tak z jejich perspektivy dobře pochopitelná.

Reklama
Reklama