středa 20. 9. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

The Wall Street Journal přidává svůj hlas ke sboru těch, kteří varují, že v automobilovém průmyslu se rozhořela existenční válka na život a na smrt. Kdo šlápne vedle, zaspí nebo špatně odhadne situaci, dopadne jako Nokia v mobilech.

Americký deník to dokládá na počtu patentů, které začaly automobilky v posledních měsících podávat jako zběsilé. Podle poradenské společnosti Oliver Wyman hlavní světoví výrobci v roce 2016 zaregistrovali 9700 patentových žádostí, což je ve srovnání s rokem 2012 nárůst o 110 procent. “Jsme pod tlakem vynalézat rychleji než (Silicon) Valley,“ cituje deník generálního ředitele Ford Global Technologies Billa Coughlina. “Poslední, co chceme, je, abychom se jim jen rychle přizpůsobovali.“

Reklama
Reklama

Zaregistrované patenty přitom často připomínají sci-fi. Ford například žádá patentové krytí na systém dronů, jež dokážou lokalizovat polohu zákazníka přivolávajícího si robotizovaného taxíka (českým taxikářům to, prosím, neříkejte). BMW si zase zaregistrovala systém umožňující autonomním vozidlům komunikovat pomocí vizuálních a akustických signálů s chodci nebo řidiči (těmi zbývajícími, lidskými) v okolních autech. Hyundai, jinak velký konkurent Škody, si pak patentoval zařízení, kdy řidič vystoupí z auta, zmáčkne jen tlačítko a auto se odebere samo zaparkovat. A Toyota z nějakého důvodu žádá ochranu na vynález, díky němuž jsou některé části auta průhledné.

Patentové závody mají svou ekonomickou logiku. Když se firmy dobře strefí, může se stát, že se ostatní výrobci bez jejích patentů neobejdou. Toyota, která se včas přeorientovala na hybridní pohony, tak dnes vydělává také na prodeji licencí - třeba právě Fordu. Tradiční automobilky navíc mají novou konkurenci.

Do oboru se tvrdě tlačí firmy jako Google - ten má zaregistrované auto, které dokáže měnit tvar, což je výhodné v případě kolize. Ve hře je rovněž Uber, ale také Amazon a Apple. Tradiční automobilky se děsí i toho, že s příchodem Silicon Valley končí jakási více méně solidární éra, která se projevovala právě třeba ve sdílení patentů. Internetové technologické firmy jsou agresivní a všechno ženou okamžitě k soudu. Ford si tak nechal zaregistrovat i pedály, které je možné snadno odstranit, když auto přechází na samořiditelný režim. Co kdyby si za ně Amazon nechal za pár let platit výpalné…

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Spor okolo katalánského referenda za nezávislost na Španělsku se ve středu nebývalým způsobem vyostřil. Španělská polovojenská policie Guardia Civil - jednotky nepříjemně odkazující na frankistickou éru - obsadila několik katalánských úřadů a ministerstev a pozatýkala okolo čtrnácti lidí (údaje se trochu různí).

Policie hledá materiály nutné k uspořádání referenda - a podle všeho úspěšně zabavila několik miliónů hlasovacích lístků. Před budovami se protestuje a hrozí střety mezi demonstranty a policií. Katalánská vláda vystoupila s tím, že španělská vláda de facto pozastavila existenci katalánské autonomie a násilím celou oblast ovládla. Španělská vláda naopak tvrdí, že hájí ústavní pořádek a prosazuje rozhodnutí ústavního soudu.

Reklama
Reklama

Všechno se zdá být daleko, ale jedná se o čtvrtou největší evropskou ekonomiku; zemi, která se velmi úspěšně transformovala z občanské války a následné frankistické diktatury v demokracii a v nedávné době s velkou trpělivostí ustála ekonomickou krizi - na rozdíl třeba od Řecka. Vyhrocení sporu je zároveň zatím nejnásilnějším střetem mezi klasickým demokratickým uspořádáním a populistickým hnutím v Evropě.

Kdo má vlastně pravdu? Na první pohled se může zdát, že Katalánci v této otázce tahají za delší provaz. Každý má přece právo svobodně rozhodnout o své budoucnosti. Zblízka je ale referendum - či „referendum“, jak by řekli v Madridu - hodně na hraně, i když vynecháme klasické argumenty ústřední vlády, že ústava nic takového nepovoluje a že referendum může vyhlásit jenom vláda v Madridu. A ta samozřejmě nic podobného nikdy nevyhlásí.

Problém je v tom, že:

  1. Separatisté v katalánské vládě rozhodně nezastupují většinu Katalánců. Mají sice těsnou převahu poslanců, ve volbách ale nezískali většinu hlasů, vládnou díky specifikům volebního zákona. Zhruba jako Donald Trump, který by se třeba podle našich zákonů prezidentem nestal. Vzhledem k závažnosti rozhodnutí je už tohle samo docela velký problém.
  2. Zákon o referendu a následný zákon o odtržení byl přijat velmi pofidérním způsobem, na mimořádném zasedání katalánského parlamentu, bez obvyklých dlouhých parlamentních procedur, během jediného dne. I to samo o sobě svědčí o tom, jak rozviklaná je podpora separatistické vlády.
  3. Zákon o referendu nestanovil žádnou hranici účasti, od níž je referendum platné, ani rozdíl v počtu odevzdaných hlasů, jenž skutečně opravňuje vyhlášení samostatnosti. Jinými slovy, pokud by 1. října přišlo hlasovat 30 procent Katalánců a nadšení separatisté by vyhráli o jeden hlas, Katalánsko se odtrhává od Španělska. Když zkoušeli separatisté nezávazné referendum před dvěma lety, přišel zlomek voličů, ti ovšem z 80 procent hlasovali pro nezávislost. O demokratičnosti tohoto postupu velmi pochybuje třeba i starostka Barcelony, která se jinak celkem staví proti Madridu, ale zároveň tvrdí, že dnešní barcelonská vláda zcela ignoruje názory poloviny Katalánců.
  4. Tomu nasvědčují i průzkumy, v nichž se 49 % Katalánců vyslovuje proti nezávislosti a 41 % pro.

Máslo na hlavě má nicméně bezpochyby i Madrid. Ve Španělsku nastala vlastně vůbec nejhorší představitelná politická situace: v Barceloně vládnou demagogičtí populisté, kteří rozdělují obyvatele na „dobré“ katalánské vlastence a „zrádný“ zbytek - rádi se staví do role trpících obětí. V Madridu zase vládne lidová strana, jejíž šéf Mariano Rajoy sice dokázal zemi provést hospodářskou krizí, ve věcech jako autonomie regionů je ale zcela nepoužitelně zabejčený.

Partido Popular je následníkem frankistické pravice, pro niž představuje jednota Španělska fetiš, který stojí mimo jakoukoliv možnost vyjednávat. Byli to právě lidovci, kdo dal před pár lety k ústavnímu soudu již vyjednaný a v referendech schválený status katalánské autonomie. Soud dohodu zrušil, následovala ekonomická krize - a přesně od té chvíle se datuje raketový vzestup katalánských separatistů.

Madrid přesto všechno v tuto chvíli představuje racionální hlas hájící ústavu a demokratické fungování státu. Chytřeji svou hru ovšem nejspíš hrají katalánští nacionalisté, kterým se daří emoce napínat až k prasknutí.

Reklama
Reklama