čtvrtek 18. 8. 2016

Denní menu

Denní menu speciál věnované Mauritánii, kterou navštívil redaktor Respektu:

Čtvrteční menu je ze Sahary, konkrétně z Mauritánie, kde váš dnešní “kuchař” strávil několik dní. Reportáž z Mbery, největšího uprchlického tábora na Sahaře, si můžete přečíst v aktuálním tištěném Respektu. Tady je pár dalších postřehů o této málo známé pouštní zemi na západě Afriky.

Mauritanie
Autor: Google Maps

Reklama
Reklama

Na rozloze téměř tak velké jako Francie a Španělsko dohromady žijí v Mauritánii pouhé čtyři miliony obyvatel. Podle sčítání lidu čtvrtina (a podle neoficiálních dat skoro polovina) z nich bydlí v hlavním městě Nuakšott, které bylo do roku 1958 malou bezvýznamnou rybářskou vesnicí. Až koncem 50. let padlo rozhodnutí, že se tahle vese během pár let promění v hlavní město nezávislého státu vzniklého po rozpadu francouzské koloniální říše.

Nuakšott byl naplánován pro 15 tisíc obyvatel. Kvůli suchům sem ale v sedmdesátých letech přišly desítky tisíc nových obyvatel z vnitrozemí a začala dodnes trvající vlna urbanizace. Pro návštěvníka nejatraktivnějším místem je rybí trh a přístav.

rybarsky trh vevnitr

rybarsky trh venku

Na úzkých dřevěných člunech se rybáři vpodvečer vrací z moře s úlovkem. Pracují tu hlavně migranti ze Senegalu, tedy ze sousední, hospodářsky vyspělejší země s rybářskou tradicí. Mauritánci, kteří se do Nouakšottu přestěhovali vnitrozemí, mají nomádské kořeny a o práci na moři příliš zájem nemají. Mimochodem, řada rybářů má na hlavě vlněnou čepici české výroby, tzv. zmijovku. Z důvodu, který „kuchař“ dnešního menu nezná, je zvláště v Senegalu velmi oblíbená. Mluvčí jejího výrobce, firmy Tonak, mi při nedávném rozhovoru řekla, že se většina v Česku ušitých zmijovek vyváží právě do západní Afriky

rybari se vraci z more

rybarske lode

Ryby se z přístavu rozvážejí v autech, která dokazují výdrž techniky z poloviny minulého století.  Tady je malá ukázka:

auta na odvoz ryb

Nuakšott má dvě zvláště významné stavby; a obě toho o Mauritánii hodně říkají. Tou první je Saúdská mešita, která - jak už název naznačuje - byla postavena z peněz ze Saúdské Arábie a výrazně se svou architekturou liší od typických západoafrických mešit. Zdejší imámové vyznávají fundamentalistický výklad islámu, který je v Saúdské Arábii státním náboženstvím.

V Mauritánii i pod vlivem dalších investic z bohatých arabských států tento směr sílí - na úkor v  západní Africe tradičně mnohem uvolněnějšího výkladu islámu. Starší Mauritánci v rozhovorech vyprávějí, jak v posledních dvaceti letech přibyl počet zahalených žen v ulicích a jak z taxíků mizí muzika Boba Marleyho či Jamese Browna a postupně ji nahrazuje zpěv koránu. Společnost se posouvá směrem ke konzervativnějšímu islámu.

saudska mesita

Druhou výraznou stavbou je ambasáda Francie, bývalé koloniální mocnosti, která Mauritánii fakticky založila, narýsovala její hranice - a i po konci kolonialismu má na zdejší dění značný vliv. Ambasáda připomíná pevnost. Kolem budovy jsou dvě řady zdí, na vnější z nich visí ostnaté dráty, před vnější zdí stojí řada masivních květináčů, která má zabránit aby do ní auto naložené výbušninami mohlo narazit. Pracovníci velvyslanectví mají z bezpečnostních důvodů zakázáno volně po městě chodit. Po setmění se silnice vedoucí kolem ambasády pro auta uzavírá, na obou koncích ji hlídají bezpečnostní síly. Chodci projít smějí a na cestu jim svítí zdaleka nejsilnější noční osvětlení v celé zemi.

Hned naproti ambasádě je mimochodem areál zastoupení Evropské unie. Už charakter opevnění dává najevo, že chce EU být mít pověst jemnější mocnosti -  nad ochrannou zdí je také ostnatý drát, je však zakrytý kvetoucími popínavými rostlinami. Že by metafora současné Evropy a jejího vztahu k Africe?

Zmíněná chybějící historie je jedním z důvodů, proč si návštěvník z procházek Nuakšottu neodnáší mnoho dojmů. Upoutají hlavně silnice: zácpy, všudypřítomný pouštní písek na okrajích vozovky a neskutečné množství starých mercedesů. Nuakšott působí jako hřbitov velkých mercedesů z 80. a 90. let, které tu prorezavělé a otlučené zdolávají své poslední kilometry.

mercedes

ve vedlejsich ulicich nouakchotu

ulice nuakšottu

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Společně se dvěma evropskými novináři jsme v rámci studijní cesty z hlavního města přeletěli na odlehlý východ Mauritánie. Letadlo provozované OSN nás přeneslo do Bassikounou, které leží poblíž jednoho z nejpodivnějších míst v atlasech světa. Vodorovná, podle pravítka narýsovaná hraniční přímka mezi Mali a Mauritánií se kousek odsud láme do pravého úhlu a pokračuje rovně směrem na sever. Zde je na ukázku jediná budova na letišti v Bassikounou.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Reklama
Reklama

Let trval tři hodiny, s jedním mezipřistáním na dotankování. Už tak silné vedro se na této zastávce dále stupňuje; v Bassikounou - vcelku typickém saharském městečku - se pak teplota pohybuje mezi 45 a 50 stupni. Nejzajímavější je zkušenost z horka kolem sedmé večerní, kdy už se slunce jen pohupuje na obzoru.

Ze země sálá žár a máte pocit, jako byste stáli vedle velkého táboráku – jen chybí oheň a před teplem není kam se skrýt. V unimobuňkách v areálu OSN, kde přespáváme, prozatím není možné se vysprchovat. Kontejnery s vodou jsou rozžhavené, ze sprchy teče vařící voda; snesitelně teplá je večer kolem jedenácté a studené osvěžení je možné až ráno.

bassikounou1

bassikounou2

Reportáž z největšího uprchlického tábora na Sahaře tedy najdete v aktuálním tištěném vydání. Z tábora Mbera ale aspoň jeden zajímavý detail. Žije zde například hlavní hrdinka a další dva herci z celovečerního filmu Timbuktu od mauritánského režiséra Abderrahmana Sissaka, který byl vloni nominován na Oscara.

https://www.youtube.com/watch?v=CspcDYQ-SiY

Film vlastně vypráví o příčinách toho, proč zdejší uprchlíci museli opustit domov. Válka na severu Mali - která v roce 2012 začala vyhlášením nezávislosti Tuaregů, národa nomádů s jinou kulturou, jazykem a světlejší barvou kůže, než má většina obyvatel Mali – se zvrtla. Moc převzali islamistické milice (včetně saharské větve Al Káidy ) s bojovníky z řady arabských zemí, s nimiž si někteří Tuaregové smluvili „pakt s ďáblem“. Následovala francouzská vojenská intervence, vyslání afrických mírových jednotek. Dodnes na většině území severního Mali trvá chaos a bezvládí.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

„Obsah filmu se mi líbil, to jo,“ říká při náhodném setkání v uprchlickém táboře Cheick Ag Emakni (22), který ve filmu Timbuktu hrál řidiče šéfa teroristické milice. „Ale v mém životě se nic nezměnilo - až na to, že jsem svou tvář viděl v televizi. Na žádné jeho zahraniční uvedení jsem se nepodíval, režisér se mi už nikdy neozval a domů do Mali se bojím vrátit. Třeba islamisté ten film viděli a myslí si, že jsem je svou rolí zesměšňoval.“ Jeho otec se do rodného města v Mali z uprchlického tábora vrátil. Některá místa v severním Mali jsou bezpečnější, na jiných je násilí tak časté, že v nich klidný život není možný; v dalších je situace na hraně. Zde několik snímků z tábora; je na nich jeden z místních lídrů či pneuservis.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Reklama
Reklama